Vrah. To je titulní hrdina románu Ripley pod zemí (česky právě vyšlo) od první dámy psychologického thrilleru Patricie Highsmithové. Letos uběhlo 105 let od jejího narození.

Na konci není Ripley dopaden a není potrestán a je otázka, nakolik mu příběh straní. Autorka mu asi stranila, já o tom nepochybuji, ale text buduje tak, že spíše konstatuje fakta, jak se kupí, aniž by protizákonné jednání odsuzovala.

Roku 1970 knihou - po patnácti letech - prvně navázala na svůj román Talentovaný pan Ripley (1955)… a navázat měla ještě třikrát.

Oproti té původní knize je zde - minimálně na první pohled - mravně podstatný rozdíl. První román obsahuje nejdřív zevrubné líčení všeho, co hrdinu dostane do situace ve člunu na Středozemním moři, kde kohosi umlátí, a s „vysvětlivkami“ je energický akt, inu, takřka pochopitelný a čtenář, který není pokrytec, a dokonce i čtenář-lidumil první třídy, Ripleymu fandí. Jenže i malé viny mohou mít dlouhé stíny, natož pak veliké mordy, a stíny Ripleyho tlačí k vraždě číslo dvě a ta ospravedlnitelná není ani na Marsu a nelze ani relativizovat. Tahle vražda už je jednoznačně odsouzeníhodná a už tu první knihu změnila v oslavu vraha.

Ve druhé oslava pokračuje, nebo aspoň na první pohled. Omluvné entrée jako by scházelo a výsledkem se stává brutální nihilismus a cynismus. O to děsivější, že jej autorka nevyjadřuje explicitně.

Napsala to celé koncem šedesátých let a dnes je doba, kdy máme k disposici kupříkladu seriál Myšlenky zločince, disponující stovkami částí. Každá představí dalšího a jinak ujetého mordýře. Nikdo to nevnímá jako zvláštní, v čase prvního vydání románu Patricie Highsmithové nic podobného ještě nebylo. Lze však jenom z toho důvodu klidně říct: „Už to poberem.“ Ne.

I tak schvaluji, že kniha konečně vychází česky. Ačkoli… Opravdu stojí za povšimnutí, že jí to trvalo celých šest desetiletí, přičemž jenom prvá dvě tu byl předchozí režim.

V druhém románu je Ripley tichý společník francouzských padělatelů obrazů.

Americký sběratel Murchison začne jedno plátno považovat za falešné. Chystá udání policii. Ripley tomu chce předejít a při schůzce v Londýně se vydává za (zesnulého) malíře Derwatta. Inu, ani Fantomas by nejednal jinak, ale Murchison není snadno přesvědčitelný.

Ripley ho tudíž zve do Francie sám za sebe a chystá mu dva obrazy. Jeden opět padělaný a druhý ještě pravý. Ani to nevyjde. Takže Ripley přizná realitu a realitou je kamarád Tufts-onen padělatel. Akceptuje to Murchison? Ripley nechce víc, než aby mlčel. Brit odmítá. Je zabit. Ale i Ripley je - posléze - takřka zabit oním svým přítelem-padělatelem… a následně je i zaživa pohřben. Uniká z hrobu, podruhé se v Londýně vydává za Derwatta, a když se opět zjeví Tuftsovi, pokládán je logicky za přízrak. Muž skočí v hrůze z útesu a Ripley policii dokazuje, že to byla sebevražda. I náhle „neviditelný“ Derwatt, říká, zřejmě spáchal sebevraždu. Ale dost. A ne… že by (tento rafinovaný) román nefungoval, ale nelze přehlédnout, že by Toma Ripleyho v realitě usvědčili. A rychle. Už v čase prvního vydání zněla stejná oponentura a Patricia Highsmithová poněkud podcenila již tehdejší úroveň policejní práce. Zvláštní je jiný aspekt.

Jak si všimneme, autorka vlastně „podruhé“ píše první díl. Jen jinak. A Ripley se, stejně jako v prvním díle, nutnosti prvně zabíjet až zoufale a zdlouhavě brání. Ano, nakonec vraždí, ale teprve po nejtotálnější snaze přetáhnout Murchisona na svou stranu. I jeho tělo nejprve „odstraňuje“ spíš afektovaně, a tak mrtvola nějakou dobu leží v nápadném hrobě na zahradě, který může každý najít. Titul POD ZEMÍ nutno chápat doslovně a ne jako metaforu pro odbojovou činnost. Už od prvních řádků ostatně autorka sleduje hrdinovy zahradnické práce s polní lopatkou; tehdy ještě nevinnou.

Rozdíl mezi první vraždou a tou úvodní vraždou původní knihy ovšem existuje. Dokonce radikální. Tam se jednalo o city, zde lze o Ripleyho lásce k Murchisonovi pochybovat, stejně jako o narativu, dle kterého je Toma Ripleyho na místě vnímat jako latentního homosexuála; tak prosté to není, ačkoli o sexuální orientaci autorky dnes není pochyb… a navzdory tomu, že tahle její knížka začíná slovy Oscara Wilda.

Měl, zdá se, život každého skutečného umělce za „protahovanou“ sebevraždu a nechal za sebou i slova pro motto Highsmithové románu: „Ochotněji bych umřel pro něco, čemu nevěřím, než pro cokoli, co mám za pravdu.“

Ve filmu režiséra Rogera Spottiswooda (2005), který užil scénář samotného Donalda Westlakea (1933-2008), fungoval v klíčové roli Murchisona herec Will Dafoe, a to dobře, a Ripleyho představoval Berry Pepper. Je otázka, jak to zvládl on, a markantně vyvstává při srovnání. Už před ním hráli Ripleyho v různých filmech a zřejmě lépe Alain Delon, Dennis Hopper, Matt Damon a John Malkovich.

Ohledně autorky jsem kdysi tady v deníku shromáždil několik zajímavostí, a to hlavně z hlediska její extrémní švýcarské uzavřenosti: LITERATURA: Stoletá Patricia Highsmithová - Neviditelný pes.

Patricia Highsmithová: Ripley pod zemí. Překlad Viktor Janiš. Vydalo Nakladatelství Slovart. Praha 2026. 272 stran.

Ripley pod zemí - Patricia Highsmithová | KOSMAS.cz - online knihkupectví