„V obrázcích tu pravou Prahu nechtěl mít, anžto překračoval její práh!“

Slavný komiks Rychlé šípy nedávno vyšel restaurován a nyní jej doplňuje svazek nakukující přímo „pod ruce“ tvůrců.

Objemná kniha vypovídá - i prostřednictvím obrázků - příběh tří epoch seriálu. První epocha je časem časopisu Mladý hlasatel (1938-1841), druhá znamená časopisy Junák a Vpřed (1946-1948) a třetí dobu nakladatelství Puls (1970-1971), kterou už pamatuji.

Specialista na komiks Pavel Kořínek konstatuje v doslovu této knihy, že Foglarovy scénáře, které dnes odpočívají v Památníku národního písemnictví, představují „v časse ustrnulý otisk chvil, kdy se myšlenky tříbily a dobrodružství teprve hledala tvar“. Ale je pravda, že se (strojopisných) scénářů dochovala jen část, nu, a jejich rukopisných předeher ještě méně.

Především fatálně i záhadně scházejí jakékoli materiály - z konce let třicátých - k prvním epizodám. Nenašlo se zatím ani „dvě stě řádků“, o nichž se Foglar výslovně zmiňuje a jimiž dvornímu malíři Janu Fischerovi (toho prý potkal náhodou na chodbě) líčí plánované vzezření hochů legendárního klubu.

Aspoň roku 1945 to malilinko napravil! Dochoval se totiž tehdejší popis barevnosti obleků seriálových hrdinů, jak ji Jaroslav Foglar bohorovně zadal.

Hoch Pískloun? „Celý fialový.“ Dlouhé Bidlo? „Skořicově hnědé.“ Štětináč? „Olivově hnědozelený.“ Bohouš? „Brčálově zelený.“ Jindra Hojer? „Bílá košile s modravým nádechem.“ Mirek Dušín: „Olivově zelené kalhoty a žlutá košile.“

Díky archivu a teď knize můžeme zjistit, co komiks na původních scénářích zkrátil. Zkrácena je kupříkladu báseň známá z dílu, kde kluci hráli divadlo, a vězme, že začínala: „Pohleďte na toho hocha - dítěte to bělocha.“

Doba se ovšem vyvíjela a Foglarovy nároky na seriál s ní. Ještě roku 1946 dvorního mistra instruoval: „Doktore, dělej malé bubliny. Ať je na obrázku taky něco vidět,“ ale o pětadvacet let později to s textem až přeháněl - a psal Marko Čermákovi: „Kresby miniaturní, aby bylo místo pro texty.“

Jaroslav Foglar byl bezpochyby vizionář a jako takový chtěl mít fiktivní svět Rychlých šípů tak, anebo skoro tak, jak si ho vysnil a jak zářil uvnitř jeho lebky. A tak někdy radil malíři až moc, i když to jsou připomínky, které vlastně ani neměl výtvarník odhalovat. Foglar totiž dirigoval i skrz Prahu, ačkoli ta není v příbězích zmíněna. Příklad?

Píše malíři: „Podbřeží, jaké je na smíchovské straně mostu Legií.“ Anebo: „Auto stojí nad regulovaným městským potokem a la botič ve Vršovicích pod Grébovkou.“ Anebo: „Vzhled a la Prokopské údolí u Hlubočep. Ale hlubočepské skály nemusí být příliš vidět.“

V obrázcích tu pravou Prahu nechtěl mít, anžto překračoval její práh!

Při vymýšlení pokračování o ničení „knihy kouzel“ pak prohlásil: „Na obou stranách břehů domy, ale ne Hradčany. Aby se nepoznalo, je-li výjev z Prahy.“

Po válce začínaly Šípy znovu a on malíři Fischerovi zdůraznil, že mají být „stejné velikosti a vzhledu“. Proč to? „Dobrodružství nejsou z dnešní doby, ale z doby, kdy byl přerušen Hlasatel.“

Často bývá citován i následující vzkaz Janu Fischerovi: „Doktore, pozor: psa bublinu už nikdy nemaluj. Bublina zahynul ve Stínadlech!“ To se, pravda, nestalo v seriálu, ale v knize, nicméně kniha zrovna vycházela na pokračování v tomtéž časopise a Foglar musel její a seriálový svět sladit. Takže v románu vyloučili z klubu Červenáčka a spisovatel promptně nabádal svého kreslíře, aby ho ve skupince Rychlých šípů již nekreslil!

Nelze, pravda, poznat, kdy malíř instrukce (přece jenom) neposlechl a kdy ke změně došlo se souhlasem Foglarovým, ale je jisté, že výtvarník (a zde navíc doktůrek práv) byl Foglarovi pouhou námezdní silou. Interpret myšlenek, ale nic víc. A Foglar tu byl pán a on mluvil malířům do duše, ba vyhrožoval jim atakem, byť žertem.

Chtěl-li na ulicích „komparz“, prostě Fischerovi napsal, že se čtenáři pozastavují nad tím, že jsou v ulicích jen Rychlé šípy a nikoli „obecenstvo“. Čtenářům se to zdá, doktore, nepravděpodobné. A tak musel Fischer víc makat. A Foglar se dokonce zmiňuje o tom, že jeho seriál přece nemá být „tak jednotvárný“, protože takové seriály má Junák. My chceme víc! I diktuje si Foglar nejen to, co bude v obrázcích, ale i záběry. Směry nastavení pomyslné kamery.

Ale bál se trošku i dobové cenzury „Pozor. Výrostek nesmí být přemrštěně odpudivý, aby kritika nebouřila.“

V prosinci 1940 byl pak nařčen, že seriál zapříčinil smrt chlapce jménem Jaroslava Hlaváček, jenž vlezl do vršovických kanálů „lovit bobříky“. A redakce časopisu vzala nařčení velmi, velmi vážně.

Méně předepisující i stručnější byly oproti poválečnému Vpředu starší scénáře z Hlasatele. Ale stejně! „Doktore: Zásadně si nepřidávej žádné své texty do seriálu, to není možné.“

A příkladem věty, kterou Foglar malíři nakrknutě vyhodil, je tato: „Ať má moderní fazónu.“ Původně byla v dílu Rychlonožkův Štědrý večer z prosince 1947.

Foglar ale nenadával bezdůvodně. To on uměl rytmizovat vyprávění a nestává se mu, že by při práci s pěticí kohokoli opomíjel. Šlapalo to a někdy předkresloval. Anebo čteme rozkaz, aby Fischer, proboha, už nekreslil Rychlé šípy „v pumpkách“.

Jindy nám připadají jeho instrukce přehnané. „Pohyby od skluzavky znázorněte čárami,“ nabádá Fischera. A jindy úplně přehání a nedomýšlí. Moc se nechává unést vizemi. Nahoře na kopci chtěl vidět hned patnáctery saně! Fischer zase nebyl tak submisivní, takže pokyn ignoroval.

Foglar měl cit pro slovní humor a pro hlášky. Zvlášť Rychlonožka má vždycky netradiční, osobitou frazeologii - a Foglar měl, až je to trochu záhada, hned od začátku i povědomí o celém repertoáru formálních prostředků komiksu.

Fanoušky zaujmou i další detaily scénářů, které do výsledných tabulí komiksu nepronikly. Příklady? Vůce Černých jezdců měl mít přezdívku Černá Můra! A majitel autosprávkárny v Českém Brodě se jmenoval Josef Vykuk, zatímco v seriálu z příjmení zbyla dvě první písmena. A strojopisy scénářů často ukazují i celé cesty, jimiž tvůrci - posléze – nevykročili.

Přetištěním obrázků naše kniha předvádí i další a další různé změny v seriálu průběžně vykonávané. Někdy úpravu udělal už kreslíř, když psal Foglarova slova do bubliny, a jindy ji stvořil v dalším vydání autor scénáře. Případem prvním je upozornění Jindry Hojera při hledání pokladu ve starém hradu: „Já jsem taky něco slyšel, ale nechtěl jsem vás plašit.“

Druhá část souvětí byla kvůli nedostatečné velikosti obláčku zatajena veřejnosti až do nynějška.

Příklad druhého typu změny. V původním obláčku říká - nad bicykly připravovanými na závod - Jarka Rychlonožkovi: „Jen ať nemáš zase fousy jako s tím Rapidem.“ Ale roku 1968 byl tento text změněn na: „Se zavařeným kolem by nic nevyhrál!“

Anebo se taky ztratila původní verze dílu Rychlé šípy hrají divadlo a Jan Fischer ji - po válce - kreslil znovu a takřka stejně, ale přece dost jinak.

Z první éry Rychlých šípů (113 dílů) se scénářů zachovalo méně a zajímavá změna zde potkala díl Rychlé šípy se sázejí. Kantor si musí - po sázce - nechat narůst plnovous, ale v původní verzi si musel oholit - podle scénáře – hlavu. Tak stane ve finále dílu před třídou! To ale neprošlo.

V příběhu kde Jindra Hojer posléze „prchá vzdušnou cestou“, nepíše Foglar nic o hodinách a čase na nich, zatímco Fischer právě hodiny - do několika obrázků - umístil. A že tento příběh právě časově skřípe, je podle mě nesporné.

Jiné je ve scénáři i znění závěti Maxmiliána Drápa. Místo „mou největší pýchou“ je původně v textu „nejvzácnější poštovní známkou na světě. Byla mou pýchou“. Atd., ostatní si porovnejte sami. Kniha přináší původní strojopisné scénáře vždy na levé stránce a výsledné komiksové tabule napravo.

Ve „druhé éře“ si všimněme (str. 110), že Foglar dokonce předkreslil terasu party Podkováků, ze které válčili. Extrémně předkresloval i pro díl Rychlé šípy a nečinný klub (24. 2. 1948) a pod (strojopisný) scénář Rychlé šípy svědky zlého činu připsal: „Doktore, namaluj to dramaticky a vlajícího Rychlonožku udělej pravděpodobného.“

Fascinujícím způsobem Foglar předkreslil díl Rychlé šípy vracejí uprchlíky. To je ten s jeskyní, kam se Jarka Metelka spouští shora. A Foglar předkreslil i finální pohled na planinu s totemem z dílu Rychlé šípy objevují totem (18. 5. 48).

V závěrečném oddílu knihy vidíme, jak pracoval se scénářem Rychlé šípy nadělují (9. 12. 1939). Nejprve sledujeme původní text, pak vidíme komiks, za třetí scénář rozhlasové dramatizace (1941), za čtvrté variantu prozaickou (1970) pro dětskou přílohu Českého slova a konečně najdeme i fotografii finální podoby povídky, jak byla ve Slovíčku zveřejněna 19. prosince 1970. Nedlouho nato byly Rychlé šípy zakázány znovu.

Tahle kniha by nevyšla, kdyby nebyly Rychlé šípy kultem, a někdo ji označí za zbytečnou. Tak to s kulty bývá. Jsou možná zbytečné, ale nesmírně zajímavé!

Rychlé šípy. Původní kresby a scénáře Jaroslava Foglara, Jana Fischera a Marko Čermáka. S úvodem od Jaroslava Foglara k vydání připravili Roman Šantora a Pavel Kořínek, autor doprovodného textu a doslovu. „Pro čtenáře od 10 let“ vydaly v prosinci 2024 Památník národního písemnictví a Albatros. 240 stran.
Rychlé šípy: Původní kresby a scénáře Jaroslava Foglara, Jana Fischera a Marko Čermáka - Pavel Kořínek, Jaroslav Foglar (ed.) | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví