CO ČÍST: Případy Enoly Holmesové
I když je neznámé, tak se blíží datum českého vydání desátého svazku s báječnými dobrodružstvími mladistvé Enoly Holmesové, čtrnáctileté sestry pana Sherlocka Holmese. Na trh právě přišel devátý díl Případ tajného bratrstva.
Ony detektivky dvacet let píše americká spisovatelka Nancy Springerová (*5. července 1948, Odkaz), a neboť se jich ujal Netflix, vznikají filmy; i když je na místě upozornit, že se jedná o dost volné adaptace. Ta prvá vyrašila už před pěti lety.
Knižní řada začala (2006) záhadným zmizením Enoliny matky. Ta nechala u služky dárek, ne však jakýkoli dopis na rozloučenou. Nezbylo tak vysvětlení a dívka, navíc postrádající otce, telegraficky oslovila Londýn a konkrétně dva starší bratry, které bohužel spatřila naposled, když jí byly čtyři. Bratry opustivšími tehdy rodné panství není nikdo menší než Sherlock a Mycroft Holmesovi. Jenže… Ohledně pohřešované maminky překvapivě nic nepodnikají. Enola se pustí do pátrání sama a snad se s tím někde trochu počítalo: má matčin deník, podle kterého řeší pátračka mj. anagramy, ale velkou roli v cyklu knih dostane i „obyčejná“ květomluva.
Když se Enola dostane do Londýna, začne být příběh skutečně čtivý, a stará metropole (1889) je vylíčena více v odpornosti než půvabech. Enola sama je pak rebel a ve filmech jí není čtrnáct, ale už šestnáct let. Opovrhuje vším, co považuje za žensky „marné“, a nedostalo se jí ostatně klasického vychování, které mívaly dáma doby. Až postupem času jí dojde, že se ženské šaty a šminky možná nejlépe hodí k přestrojování se. A korzet? Zvíme, že je využitelný co zbroj.
V prvním svazku se Enola zaplétá i do únosu jistého mladého markýze… a prchá před zabijáky. Je to jistý paradox, ale zprvu se vyhýbá bratrům, kteří by ji, jak ví, nutili k pokračování života poslušné ženušky.
Autorka (mikro)ságy Nancy Springerová umně vystihla dokonce i třídní rozdíly mezi bohatou, aristokratickou vrstvou Londýna a jeho bídnými okraji. Postavení žen ve viktoriánské společnosti i vzestup feminismu jsou podstatnými tématy série. A Enola sice založí detektivní kancelář, ale opatrně, pod mužským jménem. Jako žena by sotva získávala zakázky, a tak někdy vystupuje jako svá vlastní sekretářka a jindy coby pátračova choť.
Nechce snad Enolina matka, aby ji dcera našla? Tato teorie visí ve vzduchu. A působivý ani tak není Enolin intelekt, ale její nespoutanost: při hledání matky zažívá nová a nová dobrodružství a má i tu výhodu, že pořád vídá svět z perspektivy děcka.
Ještě na konci druhého dílu je Enola ve vztahu k bratrům na pozici té, co říká, „trhněte si nohama,“ ale nešetří ani sama sebe a dokáže si třeba i peprně vynadat. Její samostatnost může samozřejmě mít úskalí a hle, hrdinčino jméno čtené pozpátku znamená vlastně „sama“.
Což o to: Sherlock by ji asi rád uzemnil. Ba spoutal. Ona ale dál uniká, skrývá se a jednoho dne objeví desky s nádhernými kresbami a připadá jí, že je s autorkou duševně spřízněna. Ta autorka je taky dívka, kresby vytvořila levou rukou a sama zmizí. Enola ji hledá i v půlnočních ulicích, kde se snad prochází sám Jack Rozparovač, a konečně Cecílii zachrání před všemocným padouchem. A působivě oblafne samotného Sherlocka, muže mnohdy arogantního. Ona a Cecílie se stanou kamarádkami a hle, Cecílie má dvojí osobnost. Jednak nezávislou i schopnou (příslušející levé půli těla), jednak tichou a poddajnou, patřící pravici.
V další části se ztratí Enolin oblíbenec doktor Watson a do jeho domu předtím byla doručena divná kytice. Jak Enola pochopí, obsahovala i květiny symbolizující smrt. I pátrá, dál se skrývá před bratry a stupňuje důmyslnost převleků. Umí se nově vydávat i za pravou dámu. Ale přísná etiketa doby kontrastuje s temnými intrikami „pod povrchem“.
Enola se vzpírá konvencím a její vynalézavost i odhodlání šlapat po očekáváních společnosti ji dělají inspirativní ženou. Jedno další setkání s Cecílií v ní však zanechá zvláštní dojem, i ptá se, proč jí přítelkyně podstrčila vějíř. Pustí se po stopách a (hrůzo) kamarádka je vězněna v sirotčinci, ba nucena k nedobrovolnému sňatku. Aby mu Enola zabránila, udělá konečně podstatný ústupek a poprvé spojí síly s bratrem. „Beru tě na milost,“ říká plna energie. Tím ale ze sebe neukrojí ani kousek a taky její výroky typu „to přece zvládneš, Enolo“ připomínají filozofii hrdinky bestselleru Jih proti Severu.
Ze čtvrté části doporučuji nevynechat poslední kapitolu - působivý dialog mezi Sherlockem a Mycroftem… V páté knize je pak unesena paní Tupperová, Enolina bytná, a vychází najevo, že v tom má překvapivě prsty sám Sherlock Holmes. Než se nadějeme, Enola musí vyskakovat z oken a opět luštit šifry, využít i ukrytou dýku. V šestém pokračování se pátrá po zmizelé lady Blanchefleur del Campo a Sherlock Holmes dostane balíček se vzkazem od své ztracené matky. Z nějakého důvodu říká, že ten vzkaz bude umět rozluštit jen Enola. Ale pak sourozenci přece pojí síly. Šestá kniha navíc obsahuje povídku Enola Holmesová a chlapec s knoflíky.
V sedmém svazku přijde za Sherlockem slečna Leticie Gloverová, prahnoucí zjistit více o osudu své sestry-dvojčete. Od jejího manžela hraběte z Dunhenche obdržela pouze strohý dopis, oznamující sestřino úmrtí, ale je přesvědčena, že dvojče žije. Přes Sherlockovy protesty se Enola pouští i tentokrát do pátrání a stopy vedou k černému kočáru, který se občas vynořuje z temnot, což může někomu připomenout román s Fantomasem Fiakr noci.
Enola vítězí taky díky pomoci zmíněného už mladého vikomta Tekewsburyho, markýze z Basilwetheru.
Její ambivaletní vztah s bratrem a unikání jhu konvencí i prahnutí žít po svém dává řadě knih kouzlo a v aktuální části, odehrávající se už roku 1890, se Enola setká s Rudyardem Kiplingem. Ale velký spisovatel jejím schopnostem zprvu moc nevěří, i obrátí se přece jenom na Sherlocka Holmese…
Nancy Springerová: Enola Holmesová - Případ tajného bratrstva. Z originálu Enola Holmes And The Mark Of The Mongoose přeložila Vendula Davidová. Ve společnosti Albatros Media vydalo nakladatelství Fragment v Praze v létě 2025. 231 stran.
