Vedle Hobita a Pána prstenů nechal za zády jejich autor kratší příběhy. Vezou se teď - až pohádkově - na slávě a samy jsou pohádky. Nová kniha Příběhy z nebezpečné říše (2024) je soubor pěti takových a není důvod upřednostňovat pojem fantasy. Jsou to prostě pohádky.

Vedle toho kniha obsahuje proslulou Tolkienovu přednášku O pohádkách, proslovenou 8. března 1939.

Deset let poté, tedy ještě před vydáním Pána prstenů, vyšel prvně humorný příběh Farmer Giles of Ham, který Stanislava Pošustová překládá s titulem Sedlák Jiljí u Oujezda.

Tolkien tu velmi po svém „češe“ (až archetypální) báje, kde spíše chytří Honzové a rytíři udolávají saně. Avšak udolat není vždy rovno odpravení a dočteme se:

„Tak se stalo, že po několika letech, když se Jiljí cítil bezpečně usazen, pustil ubohého draka domů. Rozloučili se s mnoha projevy vzájemné úcty a dohodou o vzájemném neútočení. Drak měl v koutku zlotřilého srdce Jiljího docela rád, nakolik to drak dovede, a pomalu, lopotně odletěl do hor… Doma pak okamžitě vyhnal jednoho mladého draka, který měl drzost usadit se v jeho jeskyni, a když s velkým uspokojením sežral poraženého, bylo mu hned líp. Jizvy ponížení se trochu zacelily a on dlouho vyspával…“

Roku 1962, tedy už po vydání trilogie Pán prstenů, přišel Tolkien s cyklem Příhod Toma Bombadila, který má spojitost se světem Středozemě, v níž se Pán prstenů odehrává, nicméně je třeba říct, že veškerým následujícím pohádkám - a zrovna tak už Sedlákovi Jiljí - podobné pouto schází. Je to jen dobře!

Dobrodružství onoho „starého bracha“ Bombadila jsou nám prezentována ve verších a epická báseň má šestnáct částí, přičemž k těm zajímavější patří pátá až sedmá Jak mužík z Měsíce přišel pozdě velice, Jak mužík z Měsíce přišel brzy velice a Kamenný obr, dvanáctá (Kočka) a čtrnáctá (Poklad), která vznikla dokonce už roku 1923 a v níž líčena vášeň, již autor v Pánu prstenů nazývá dračí nemocí. Chamtivost.

Začátkem šedesátých let navrhla Tolkienovi jeho teta, že by mohl tento cyklus z komerčních důvodů vytvořit, a on neudělal nic méně a nic víc, než že shromáždil veršíky, co porůznu psal ve čtyřiceti předchozích letech. I texty z Měsíce jsou až z roku 1923 a ve vztahu k Pánu prstenů má tohle dílko být tím, co psávali středověcí písaři na okraj papíru. Margináliemi.

Konkrétně třeba už zmíněná Kočka (1956) je prostě žert, jenž autor vytvořil pro vnučku. Tom Bombadil je pak původně jméno hračky jeho dětí.

Roku 1964 připojil hravý spisovatel ke korpusu text Leaf By Niggle, česky List od Nimrala. Je to méně veselá a skrze malířství podaná úvaha nad lidskou (ne)schopností tvořit. „Myslím, že byl prostě hlupák,“ povídá na konci radní. „Společnosti nebyl k užitku.“

Učitel namítá: „Záleží na tom, čemu říkáte užitek.“

„Nebyl k praktickému a ekonomickému užitku,“ opáčí radní (jemuž, čistě mimochodem, posléze připadl Nimralův dům). „Kdybyste vy, učitelé, rozuměli řemeslu, mohlo být i z Nimrala užitečné kolečko, jenže tomu nerozumíte, a tak nám vychováváte zbytečné lidi. Kdybych tuhle zemi řídil, dal bych jemu podobným práci, na jakou stačí: třeba mýt nádobí ve veřejné jídelně. A dohlédl bych, aby myli pořádně.

Nebo bych je odstranil. Jeho bych odstranil dávno.

Malování se sice využít dá,“ dodá radní, „jenže jeho se použít nedalo. Neuměl by pořádný plakát, ani kdyby mu šlo o život.“

Nimral se, dodejme, nejmenoval Nimral náhodou a nic vlastně nedomaloval. Příliš váhal a moc si hrál a nezapracoval intenzivněji v pravý čas. Utápěl se tak trochu ve fascinaci krásou.

Příběh se Tolkienovi prý původně zdál, a to někdy v letech 1939-1942, tedy začátkem války. Přesné datum známo není, byl to však typický sen zplozený obavou, že nestačíme dokončit nějakou práci. Povídky překvapivě připomíná díla Franze Kafky. Je o umělecké tvorbě, jistě, ale prvořadě o odkládání. Ve druhém dílu Neználka tak fungoval spisovatel, který si postupně objednával nábytek, včetně mohutného stolu, a čekal, až mu vše dodají. Pak teprve chtěl začít psát.

Ponechme toto tragické vyprávění (někteří by je označili za jasný odkaz na nacismus) bez komentáře a dodejme, že roku 1967 přidal Tolkien do sbírky báchorek ještě historii Smith of Wootton Major, česky Kovář z Velké Lesné, a že se v pozůstalosti dochoval i pohádkový příběh (z roku 1925) Roverandom alias Tulák Rover, prvně v Anglii vydaný teprve roku 1998.

Ta historka (opět pojmenovaná dle hračky autorových děcek) se odehrává i na Měsíci, kde má tzv. Muž z Měsíce svou věž, a na jehož temné, odvrácené straně si „hrají“ právě snící děti.

Tolkien pozoroval rytířské romány a pohádky skrze náboženství, což není třeba mu nějako odpouštět, a za jejich znak měl radost. A ta má, říká, jak povahu útěchy (realita je přece tvrdá), tak povahu zadostiučinění. Vyšly by všechny tyto historky nebýt ústředního fantastova díla? Ne. Ale je to i špatně položená otázka. Tyhle báchorky se neodehrávají ve Středozemi, ale jsou výsledkem stejného psychického založení tvůrcova, stejného osudu.

John Ronald Reuel Tolkien: Příběhy z nebezpečné říše. Překlad Jan Čermák, Petr Štěpán a Stanislava Pošustová Menšíková. Předmluva Tom Shippey. Ilustrace a doslov Alan Lee. Argo. Praha 2024. 288 stran.

Příběhy z nebezpečné říše - J. R. R. Tolkien | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví