Martin Petiška je spisovatel, který propadl AI, souběžně před ní varuje. Za její pomoci vygeneroval už řadu knih, například v dubnu 2025 vyšly Obrazy z asteroidu Petiška. Zní to sebestředně? Ano, ale míněn je skutečný asteroid, který se nejmenuje podle Martina Petišky, nýbrž jeho otce, a má číslo 145768 (1997 PT2).

Knihu Obrazů sice Martin celou napsal, nicméně na ilustracích notně spolupracoval jeho syn Eduard. Knize dominuje barevně vyvedené zachycení Johana Wolfganga Goetha s Ulrikou von Levetzow. Ta vypadá jako dítě, ostatně dítě byla, a zaujatě naslouchá starci, který třímá kterousi podezřele otitulovanou bichli. Vše působí věrohodně, prsty obou se jako bezděky dotýkají a bez podrobného zkoumání asi čtenář řekne, že Goethe oslavil Petrarcu. Ve skutečnosti je na knize titul Petiška 100. Mohl ale snad Goethe číst stou Petiškovu knihu? V reálném světě ne, v říši AI, jak je očividné, se to děje.

Martin Petiška úvodem přiznává, že ho do práce s AI zasvětil syn. Děkuje mu. Zrovna tak některým galeriím, které se nezalekly a přijaly obrazy v knize reprodukované. Je to především „Koníček“ v paláci Lucerna a galerie Městského divadla Mariánské Lázně. „Možnosti, jaké AI přinesla,“ míní Petiška, „se objevily náhle. Tak náhle, jako se objevují na nebi asteroidy nebo komety. Soubor obrazů v knize využil k názvu pojmenování asteroidu po autorovi, který léta jezdíval do Mariánských Lázní, které kniha zohledňuje nejvíc. Pootevírá se zde i cesta k poznání příležitostí, jaké AI přináší pro kulturní život. Příležitostí označovaných za nejvýznamnější vynález i nejvýznamnější nebezpečí od objevu knihtisku.“

Informace o výtvarném doprovodu knihy jsem sice objevil i zde (tematickeobrazy@seznam.cz), ale dovolte aspoň pár slov o tom, jak na mě komentovaná galerie působí.

Začíná hudebníky a Ludwig van Beethoven vypadá jako osmahlý playboy na pozadí Alp. Mozarta vidíme ještě jako dítě, jistěže zázračné. Následují Josef Haydn, Chopin, Čajkovskij. Nikdo se nekaboní, naopak. Zarazí úsměvy. Všech. Ti muži působí šťastně, avšak Dvořák, a právě on, nejšťastněji. Petiška pod obrázky vymyslel básně-haiku a jeho Leoš Janáček mi silně připomíná Ladislava Smoljaka.

Následuje cyklus Lázenští hosté a dominuje Mark Twain při golfu. Thomas Alva Edison

oproti tomu nesportuje a taky Rudyard Kipling pouze pozvedá sklenku. Ale Kafku kupodivu u golfu zastihneme.

Okolo strany padesát začíná cyklus Svatí a prvořadě jde o patero podob svaté Ludmily: od mládí do stáří. Následují Václav, Vojtěch, Zdislava, Anežka Přemyslovna, Jan Nepomucký. Svatý Tomáš Akvinský, Svatá Terezie z Lisieux atd.

Udělejme úkrok knihkupectvím! Sestrou této knihy je publikace Vidět Mariánské Lázně a žít (2024): i zde je většina ilustrací vygenerována skrz Midjourney. „Nejedná se o malby, grafiky, daguerrotypie, xylografie a fotografie,“ zdůrazňuje bezelstně autor, „tedy o skutečná dobová díla, ale jde o podoby vytvářené za spolupráce AI, přičemž popisky pod obrázky jsou fikce, poetické žerty a mají za úkol ne klamat, ale osvěžit knížku moderními možnostmi. Výtvarný doprovod ale vznikl i jako varování. Ne před vábivou možností, jakou AI přináší, ale před nebezpečnými možnostmi, které může poskytovat těm, kteří by ji zneužívali.“

I této knize dominují na předsádce Goethe a Ulrika. Zatímco on se soustředí na šachy, dívka spíš na něj. „Hrají v Klebersbergově paláci,“ zvíme!

Tahle druhá kniha už není obrázky přesycená, až tak protkaná. Víc se soustřeďuje na text, respektive oba své „zpěvy“, a spisovatel pojal vyprávění jako „sonátu“ pro zmíněné lázně. Konstatuje: „Říká se: vidět Neapol a zemřít. Ale dá se říct také: vidět Mariánské Lázně a žít. Magické město vydechuje poesii a vábí.“

Edison tady už golf hraje a král Edward VII. pije minerálku v hotelu Reitenberger, což je pouze fiktivní „retuš snímku pro časopis Zlatá Praha“.

Ve stejném hotelu se napájí Albert Schweitzer a na straně 51 válí golf Ivan Alexandrovič Gončarov s postavou svého románu Iljou Iljičem Oblomovem. Oba mají plnovousy, „bekovky“ a Oblomov trochu nadváhu. O kus dál jsou golfisty Gogol a Richard Wagner. Také Sigmunf Freud. A jistěže, opět dvojice Goethe-Ulrika; tentokrát také při golfu.

Mariánské Lázně celkem znám a v nedalekém Kynžvartě jsem strávil dvě léta let 1967 a 1968. Tu krajinu od těch časů miluji, takže mi ji nikdo nemusí ozvláštňovat, ale snad stojí za připomenutí, že tam zemřel autorův otec. Předčasně. Do té chvíle tam jezdívali spolu.

Martin Petiška je mj. i dramatik a scénárista, přednáší na Karlově univerzitě a Univerzitě Jana Ámose Komenského a... Bude to možná náš nejdekorovanější spisovatel.

Otta Habsburský mu předal medaili císařovny Marie Terezie, má cenu Tomáš Bati, medaili Franze Kafky, cenu AIEP za nejlepší detektivku, cenu Havran, cenu Společnosti Sherlocka Holmese, cenu Společnosti Agathy Christie, cenu Euro Pragensis Ars, cenu mensy České republiky SIG a cenu Paul Harris Fellow. Mj. je autor dlouhé řady pentalogií.

Rotariánské pentalogie, Heraldické pentalogie, Pentalogie o vině a svědomí (včetně sbírky povídek Sherlock Holmes na cestách), Rodinné pentalogie, Vánoční pentalogie, Andělské pentalogie a sci-fi pentalogie Lidé z Modré galaxie; jen ta vyšla nákladem 187 000 výtisků.

Obě zde zmiňované knihy Martina Petišky vydalo nakladatelství Nová vlna, Praha 2024-2025. S použitím Midjourney je ilustrovali autor a Eduard Petiška mladší. Další fotografie Alena Petišková. 80 stran + 80 stran.

Vidět Mariánské Lázně a žít - Martin Petiška | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví