Pokud najdete na silnici tělo - a nejste schopní jako Sherlock Holmes -, zprvu budete předpokládat, že člověka srazilo auto.

V nové knize Václava Grubera Případ ztraceného psa na vozovce spočívá - ještě žijící – žena. V nemocnici zemře.

Identifikaci téhle pětačtyřicetileté osoby provádí v rámci pátrání půvabná inspektorka Kamila Vernerová, dáma s narudle kaštanovými vlasy. Nešťastnice ze silnice nikomu nechybí a neměla ani občanku, ani mobil. To druhé je nezvyklé. Jaké jsou tedy stopy?

Na šatech ty po psí srsti. V kapse má mrtvá dokonce pamlsky: rovněž pro psa. Chyběla aspoň onomu pejskovi?

Rozhodně se psisko hledaným stává, ne už jen pachatel, a chvílí neviditelný zlatý retrívr Monty se vynořuje z úplně konkrétního útulku v Plzni na Borech, kam ho, asi okolo vězení, přivezli lesní dělníci. Ale je to retrívr pouze napůl, protože jeho táta byl slovenský čuvač.

Podstatnější? Psi se, jak víte, čipují, i když s tím nesouhlasili (nic nepodepsali), a bude to proto paní veterinářka, která vyšetřovatelce Kamile zjistí z databáze, že tělo majitelky (anebo pravděpodobné majitelky) patří movité Anně Majerové z Vejprnic.

I některé další aspekty případu vysvítají. Hodila by se ta smrt možná ledaskomu. A to, prosím, není zásada románů Agathy Christie, to je život.

Je to v detektivkách Václava Grubera (napsal i četné jiné knihy mnoha žánrů) fajn, že nejsou absurdně odtažité a vyspekulované či kabinetní. I hříčky a hry mají luštitelé krimi-záhad rádi (a la John Dickson Carr), ale zjištěno, že větší počet čtenářů shledává realitu jako nejzajímavější. Většinu zaujme prostý, ale ukrutně přesný pohled na ni… a ještě než jsem začal číst, říkal jsem si, že nenáležím k oné pragmatické skupině a nechci poznat „pouze“ další úsek reality; takže se budu nudit. Omyl. Opak se stal pravdou. Obrátíte stránku, dvě a nenudíte se. U Grubera mám naopak vždy pocit, jako by psal a souběžně šteloval nějakou kameru.

Někteří to podobně zvládnou. Nepotřebují ani foto-paměť a umějí fotografickou přesnost. Neplácají však na papír nekonečné popisy, stačí věta, dvě. Příměsi nejnutnější. Pokračuje se neskutečně svižně v pátrání, a kdyby pátrala Kamila Vernerová jen sama, taky by to stálo za dost, a to včetně pomyslného pohledu na ni, ale máme na place i velice schopného druha do party. Onoho psa? Ne. Sečtělého chirurga Michala Kameníka.

Měl „náhodou“ službu, když sanita dovezla tělo. Připraven byl (ve střehu) ženu zachránit, ale takřka hned musel konstatovat smrt. Autor je, dodejme, sám lékař.

Na patologii brzy vysvitne malý kousek slunce, pokud jde o cestu za pravdou. Zranění nezpůsobil náraz, ale nárazy dva. To je nejen podezřelé. Půjde o mord. I když Václav Gruber pouze vraždy nepopisuje. Kameníkovi se totiž vyšetřovatelka líbí.

Začne jí pomáhat, zve ji k sobě, jde to rychle, stanou se milenci. Následují mimo jiné kapitoly Vášnivý soused, Poněkud úlisný architekt a Vražedná zbraň. Doktor Gruber souběžně a zručně kombinuje detektivní linku s přirozeným sbližováním hrdinů, a to nejen u Radbuzy.. „Přetvařovat se moc neumíš,“ říká Kamila.

Hrají-li také otisky prstů? Ano. Očividně otřené.

Kamila a Michal se dočkají více podezřelých, ale vraždí jediný. Nejednou. Aby ho identifikovali, museli být i Kamila a Michal kapinku jako psi. A sice si smějí sejít navzájem z očí, ale prahnou po odluce málo.

Václav Gruber: Případ ztraceného psa. Vydala Moravská Bastei MOBA. Brno 2024. 289 stran.

Případ ztraceného psa - Václav Gruber | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví