CO ČÍST: Ostrov pokladů v Novákově podání
Miloše Nováka (1909-1988) řadíme ke klasikům české dobrodružné ilustrace. Jeho realistické kvaše se podobají obrazům Zdeňka Buriana, ale nedosáhnou jejich působivosti. Už roku 1935 Nováka u Vilímků „nasadili“ právě na místo - přetíženého - Buriana a rovnou začal obálkou Malého čtenáře.
V letech 1937-1941 vytvořil i takřka veškeré obálky Steubenova cyklu o Tecumsehovi a (někdy anonymně) ilustroval asi patnáct Rodokapsů, včetně románu V pustinách arizonských (1938) od Maxe Branda. Téhož roku začal krášlit také díla Karla Maye a brzy nato osobitě zpracoval Cooperova Lovce jelenů. A po roce 1948?
Miloš Novák se chtě nechtě stal univerzálním malířem a asi nejvíc spolupracoval s deníkem Svobodné slovo. Mj. ilustroval Jiráskovy spisy, Henryka Sienkiewitzce, Zdeňka Matěje Kuděje anebo Kapitána Korkorána (1948) a od let šedesátých i některé jazykové učebnice a - rovněž - Troskova díla. Promptně uměl splnit takřka každý požadavek a „jeho pohotovost byla až nelidská,“ jak konstatoval v jednom dopise jeho kolega Bohumil Konečný.
Nelze ovšem nepřiznat, že nebyl úplný génius a v jeho obrázcích, dělaných narychlo, absentují temnosvitnější finesy. Iluze prostoru jim chybí a některá zvířata mají anatomicky sporné postoje. O to větší je Novák mistr v kreslení techniky! Na koncem let šedesátých vytvořil hned několik výborných sci-fi komiksů (Vzpoura androidů, Po sedmi tisíciletích, Host z vesmíru) i slavnou výtvarnou adaptaci Troskova Kapitána Nema (1969-1970); ale jeho pozornosti neutekl už po válce ani Ostrov pokladů.
Zveřejnění těchto obrázků se bohužel nedožil a je napraveno teprve letos, roku 2026.
Stevensonův román právě vyšel v novém překladu (Petra Eliáše), u něhož revidoval námořní výrazy spisovatel František Novotný, a jako obrázky je zužitkován dosud zapadlý konvolut ilustrací Miloše Nováka, určený původně pro nakladatelství Hokr.
Následkem poúnorové likvidace soukromníků na tehdejší vydání nedošlo, ale zaměstnanec nakladatelského domu Bohumil Veselý (1892-1972) soubor uchoval - a posléze jej získal sběratel Petr Vochozka.
Už si stěží uvědomíme, nakolik se velkolepé dílo o pokladu (poprvé 1881-1882) vymyká všemu před ním a František „Mrož“ Novotný v doslovu zdůrazňuje, že beletrie s „piráty v hlavní roli“ do té doby nebyla. Nebo až na chabé výjimky - a možná taky znáte Marryatovy Piráty (1836). Ale Stevenson uměl psát lépe než kapitán Marryat (1792-1847) a Novák jeho napínavý příběh během malování pozorně sleduje…
V eseji Má první knihan zmínil Stevenson některé své vzory a nelze popřít, že nelhal.
Z Robinsona si „půjčil“ papouška, skřehotajícího ovšem navíc „samé dukáty“.
Z Washingtona Irvinga vzal figuru Billy Bonese, z Poeova Zlatého brouka nápad s kostlivcem-směrovkou (ačkoli je pravda, že Poe píše jen o lebce přibité hřebíkem k platanu), z Marryatova Kormidelníka Vlnovského (1841) transponoval srub na opuštěném ostrově a z Kingsleyho knihy Vánoce v Západní Indii (1871) zužitkoval rakev. Na „námořního“ spisovatele Tobiase Smolletta (1721-1771) odkazuje aspoň příjmením kapitána lodi Hispaniola (Smolett) a zdrojem se mu stal taky zapomenutý Marryatův napodobitel William Henry Giles Kingston (1814-1880), nebo Ballantynův (1825-1894) - ve svých časech populární - Korálový ostrov (1857).
Jak František Novotný připomíná, je tu i dávná non fiction Co jsem zažil mezi piráty a bukanýry (1678, česky 1961) od Alexandra Exquemelina (může jít o pseudonym) a sám Stevenson dokonce mezi vzory zmiňuje Fenimora Coopera.
Novotný připomíná i několik děl, která Ostrov pokladů inspiroval, a konkrétně zmiňuje autory Sabatiniho, Salgariho a Ransoma. Zapomněl vlastně pouze na jedinou podstatnou oblast a jsou jí - dodnes v Anglii velice populární - Barrieho díla o Petru Panovi a kapitánu Hákovi (Hookovi).
Ředitel Albatrosu Ondřej Müller pak připomíná v případě Ostrova pokladů motiv „podivuhodné“ Černé známky, která se anglicky řekne black spot. Každému, kdo ji od pirátů dostane (jistěže to není známka poštovní, ty ještě neexistovaly), hrozí smrt za zradu, a ve Stevensonově románu se taková situace dokonce opakuje. „O skutečném užívání známky ale nejsou důkazy,“ píše Müller, „a Stevensona mohla inspirovat doložená tradice karibských pirátů, kteří odsouzenci za zradu anebo za udání symbolicky ukazovali pikové eso. Ale pikové eso už Stevenson předtím využil v Klubu sebevrahů.“
Jenom v Albatrosu vyšel Poklad na ostrově dodnes šestkrát a obrázky jej u nás provázeli také známý ilustrátor verneovek Roux (1954), Zdeněk Burian (1961), František Tichý (1964) a - roku 1975 - Bohuslav Mikeš (1934-2003), který byl, což uveďme jen jako kuriozitu, kamarád zpěváka Waldemara Matušky, i nakreslil právě podle „Waldy“ kapitána Smoletta (str. 55).
Nu, a teď konečně došlo na Miloše Nováka, jistě by byl rád.
Robert Louis Stevenson: Poklad na ostrově. Přeložil Petr Eliáš. Ilustroval Miloš Novák. Doslov a revize námořních výrazů František „Mrož“ Novotný. Jako upravený 5. svazek edice Knihy odvahy a dobrodružství vydal Albatros. Praha 2026. 216 stran.
