Autor Pána prstenů J. R. R. Tolkien vytvořil svá díla v izolaci, mezi univerzitními polštáři, dá se říct. Podobně mohl pracovat jeho přítel C. S. Lewis, autor Narnie. Ještě se přátelili s Charlesem Williamsem, i ten psal fantastiku a zvláště při celosvětovém pohledu je zapomenut.

To trio a jejich schůzky dobře zachytil (před dvaceti lety zesnulý) Humphrey Carpenter (1946-2005), autor Tolkienovy biografie (1977) a rok poté vydané knihy Inklingové, která vyšla loni poprvé česky a která je právě o třech přátelích, Tolkienovi, Lewisovi a Williamsovi.

Lewis a Tolkien se poznali už roku 1926, tedy před sto roky, a vydáno o nich dostatek knih i jenom v čestině, ale Williams (1886-1945), jak řečeno, rezonuje méně.

Humphrey Carpenter umístil do svého hledáčku v Inklinzích především Lewise a dokázal, že debatní kruh Inklingů vděčil za existenci výhradně jemu. A píše: „Vyhýbal jsem se obecnému posuzování toho, čeho ti tři dosáhli díly. Chtěl jsem o nich ale vyprávět.“

U Williamse to je pro české čtenáře asi největším přínosem! Jeho prvním publikovaným románem je Válka v nebi (1930) a něčím tu připomíná práce Arthura Machena a něčím i H. G. Wellse. Uvnitř venkovského kostela najdou Svatý grál. Ten je však vzápětí odcizen stoupencem černé magie a jistý duchovní (a vévoda) ho zachraňuje. Je to kniha o věčném sváru dobra a zla.

Charles Williams byl zajímavý muž. Štíhlý, obrýlený, silně krátkozraký, s vysokým čelem a výrazným horním rtem. Lewis napsal: „Ošklivý jako šimpanz.“ Ale ženy Williams přitahoval.

„Začal hovořit a hned vypadal jako anděl,“ mínil Lewis, který podlehl jeho charismatu, a Williams původně přednášel anglickou literaturu v Londýně, a to zaníceně a dramaticky. Gestikuloval. Ústředím jeho přednášek byly světy pánu Milton, Shakespeara, Danta, Wordswortha. Ale četl a rozebíral i soudobou poezii a po přednáškách se scházel s nadšenými posluchači. A posluchačkami. Debatovali za chůze i u čaje.

Uměl poskytovat prosté rady a v redakci, kde pracoval, ho vyhledávaly okouzlené mladé ženy. Občas některou uchopil za ruku a počítal jí prsty: „Miluj, poslouchej, modli se, hraj si, buď inteligentní.“ Tak zněly ony Williamsovy rady. Na lidi působil jako „zaříkávač“.

Pracoval v srdci londýnské City, poblíž katedrály svatého Pavla, a to v nakladatelství Oxford University Press, které od roku 1913 vedl sir Humphrey Milford. Willims neměl ukončené vysokoškolské vzdělání a disponoval sklonem recitovat na veřejnosti. Roku 1910 dělal korektury Božské komedie, ta se v něm hodně otiskla.

Svého času však napsal: „V podstatě mě vždycky pronásledovala jakási temnota.“ I za dobrou věcí ji vždy vídal. Ale naštěstí to platilo i naopak.

Zajímalo ho rosenkruciánství. Roku 1917 se oženil a téhož roku - v den podzimní rovnodennosti - se nechal zasvětit „Hermetickým řádem Zlatého úsvitu“. Ve stejné organizaci byli už pánové Crowley, Yeats anebo duchovní otec doktora Fu Manchu A. H. Ward, známý jako Sax Rohmer. Právě jeho romány měl Williams v oblibě.

Carpenter opatrně naznačuje i sadistický prvek jeho povahy, který se spíš výjimečně projevoval nápady na trestání obdivovaných dam výpraskem anebo jejich bitím pravítkem přes ruce. Byl ženatý, měl syna, v práci si oblíbil knihovnici Phyllis a psal jí verše, ale zamilovala se do Williamsova kolegy. Carpenter soudí, že to Williamse zdrtilo „navždy“.

Kdo ví. Životopisec každopádně asociuje hlasy Phyllis a jejího nového vyvoleného, když pronikaly k Williamsovi prkny z kanceláře pod ním a když mu působily žárlivá muka. V roce 1934 knihovnice odešla z nakladatelství Amen House, vdala se… a odjela s manželem na Jávu. A Williams? I pod tím vlivem napsal sedm románů, deset her, tři svazky kritik, více špatných biografií a teologické knihy. A verše. Částečně plodil ta díla v pracovní době a cituji ho zde: „Viděl jsem Shakespeara ve stanici podzemky v centru Londýna,
jak kouří dýmku,
pod paží měl nejlepší román Saxe Rohmera,
laciné vydání
a Evening News.“

Ryzí fantastiku na nás Williams hrne románem Mnoho dimenzí (1931), ale nedá se říct, že by tím ve třicátých letech prorazil. Určitý obdiv mu vyjádřil jenom T. S. Eliot, s kterým se občas setkávali.

C. S. Lewis četl první Williamsův román Místo lva roku 1936 a v to jaro mu z Oxfordu napsal. V Londýně spolu prvně poobědvali. Místo lva… se zakládá na (platónské) teorii jiného světa, ve kterém fungují archetypy nám známých pozemských kvalit. Ty však začnou vtahovat náš svět. Především je tu lev, který sem vstoupil… a odsává dotyčnou sílu. Obdobně se chová i obří, archetypální motýl.

Dá se spekulovat, zda Williams někdy četl Kiplingovu povídku Dům přání (1924). Její myšlenka každopádně náležela k jeho základním náboženským zásadním, a stařena z té povídky uzavře smlouvu s duchem… a od toho momentu nese na bedrech bolest milovaného partnera. Především jeho rakovinu.

Popudem k setkávání Inklingů se vlastně stala druhá světová válka. S ní se zaměstnanci Amen House přesunuli do Oxfordu a Lewis přemluvil Williamse, ať se přidá k existující už debatní skupině, která si v jeho bytě na Magdalen College předčítala své rozdělané věci. Setkávali ve čtvrtek večer a od listopadu 1939 byl Williams pravidelným účastníkem. Ale Lewis ho vnímal kriticky, bez iluzí: jako samouka, který se v raném věku nedočkal přísnější disciplíny. Bral Williamse co „povzbudivý příklad toho, jak daleko to může dotáhnout i člověk s nedokonalým vzděláním“ a zařídil, aby na univerzitě vedl přednáškový kurz, aniž měl diplom. Propašoval jej na fakultu a využil k tomu válečného nedostatku učitelů.

Eliot psal - zrovna - o tom, že Miltovův „styl poškodil angličtinu“ a že teologie Ztraceného ráje je „odpuzující“, nu, a Williams dostal šanci Miltona obhajoval na katedře teologie.

Charles William zemřel 15. května 1945, C. S. Lewis roku 1963 a Tolkien roku 1973. Na rozdíl od Williamse se oba proslavili víc… Tolkienovi Williams neseděl a žárlil na to, že ho Lewis vzývá. Roku 1965, už tedy po Lewisově smrti, napsal, že mu byl Williamův způsob myšlení vzdálen. Na hlubší rovině si „neměli co říct“, zatímco Lewis byl z velkého rétora paf.

Podle Tolkiena byl Williams odpudivým „šamanem“ a zaváněl mu černou magií a čarodějnictvím. Ostatně… Nejznámějším Williamsovým románem je Sestup do Pekla (1937), přičemž Tolkien v ďábla věřil. V jedné básni napsal: „Drahý Charles Williams je mužem mnoha tváří,
mám-li začít s romány, pak ne vždy se mu zdaří.“

Inklingové bohužel nepořizovali zápisy ze schůzek a netušíme tím pádem ani náhodou, jak večery opravdu probíhaly. Carpenter stvořil navzdory tomu jejich smyšlenou rekonstrukci a popsal imaginární, „příkladné“ setkání Inklingů (od strany 172 naší knihy). Zda byla ona setkání skutečně „laboratoří umění“, se můžete rozhodnout i díky té rekonstrukci. Kniha stojí za přečtení a nesmí vás odradit, že je i v náboženských obchodech.

Humphrey Carpenter: Inklingové. C. S. Lewis, J. R. R. Tolkien, Charles Williams a jejich přátelé. S výjimkou veršů přeložili Roman Zach a Zuzana Kempná. Překlad veršů Jan Čermák a Jan Jakub Čermák. Vydalo Nakladatelství Návrat domů. Praha 2025. 400 stran.

Inklingové - Humphrey Carpenter | KOSMAS.cz - online knihkupectví