Nastole (psáno dohromady) je název nakladatelství, ve kterém nedávno vymysleli knižnici Příběhy čtvrtí a ve kterém zrovna vydali (poněkud neurovnanou) knihu Nusle. Stojí za „studia“?

Určitě. Pokud to - náhodou – v pražských Nuslích neznáte sami lépe než sama autorka. A vlastně jen jedním jediným bodem se zvláštní čtvrť, a to dík ulici Na Slupi, dotýká Nového Města pražského; ale jinak je tak trochu zakleta ve svém údolí.

Bývala samostatným městem, a to dík rakouskému císaři (v letech 1898-1921), ale od 1. ledna 1922 připadla Praze.

Vesnice na stejném místě rostla už v jedenáctém století a během středověku tu byly spíš vinice a mlýny na Botiči. Těsně před rokem 1750 stálo v Nuslích 35 obytných domů, roku 1880 „už“ 203, roku 1898 už přes čtyři sta, dnes mají 1700 popisných čísel.

Ještě se ale s autorkou Lucií Truhelkovou vrátím, a to k roku 1797, kdy některé zdejší statky získal armádní dodavatel plukovník Jakub Wimmer (1754-1822), „svobodný pán z Wimmeru“, kterému jinak patřil palác Platýz na Starém Městě či „Wimmerův palác“ v Rytířské. V Nuslích tento mecenáš založil minimálně veřejný park. Roku 1800 hostil v Praze Suvorova a roku 1808 získal usedlost Folimanka, zbořenou v šedesátých letech dvacátého století. Na jejím místě je teď hala specializující se na judo a basket.

Jakub Wimmer stojí ovšem i za původními, ještě dřevěnými Nuselskými schody. Novější vznikly roku 1891 a je jich aktuálně 182. Chodí se po nich a nemělo by se po nich jezdit, ale lidé jsou trhlí. Roku 1947 tu - chvíli - auta svištěla dokonce oficiálně, což stopově pokračuje. A už neoficiálně. Ale jen málokterému šílenci se patrně podařilo sjet schody celé. Sama autorka však píše o jednom, který byl pokutován až hodně dole.

Znovu se vrátím - do devatenáctého století. Jak vypadaly zdejší povelikonoční (a vždycky jen středeční) ševcovské poutě Fidlovačky (1834) naznačil - ve stejnojmenné hře - už Josef Kajetán Tyl a vedle budoucí hymny, zpívané, jak víme, slepcem, odsud zazněla prvně i klasická odrhovačka Kde je stárek, tam je mládek. Zpívali ji právě nuselští sládci, zaměstnanci tamního pivovaru. A uběhlo sto let a v domě číslo 18 v Čestmírově žil dost modernější pěvec Jiří Schelinger, který pak mlád zahynul na Slovensku a má zde od roku 2011 bustu.

Těžko najít v této oblasti Prahy jen jedno „nejoblíbenější místo“, ale někteří rádi vzpomínají na sáňkování v Grébovce. Jiní na zmíněnou už Folimanku. A pocty se dostalo knihkupci Vladimíru Sekulovi, který je - podle autorky - ve zmíněné Čestmírově „nejlepší knihkupec Prahy“. On sám prý má v Nuslích rád divadla Fidlovačka a Jezerka, nebo cyklostezku sledující potok Botič, místy podzemní.

A další krásy? Až foglarovský je tip na vnitroblok Mečislavka, ač platí až po jeho nedávném zvelebení sousedským spolkem Probuďme Nusle. Je to tajná zahrada, kde párkrát ročně probíhá bleší trh, ale pozor. Do vnitrobloku vede pouze nenápadná stezka „za domem u trati“.

Naše knížka obsahuje četné rozhovory (autorka si to tím malinko ulehčila?), a to například s pravnukem zápasníka Josefa Šmejkala, anebo s herci Eliškou Balzerovou, Jitkou Smutnou, Janem Hrušínským a Kristýnou Hrušínskou, vnučkou Rudolfa Hrušínského. A s Tomem Baštou, jehož strýc koupil známou restauraci U Bansethů, dvakrát zmiňovanou ve Švejkovi.

I s Pavlem Ševcem, který před pár lety sestavil knihu Generál Karel Kultvašr o svém praprastýci, anebo s autorem knih o architektuře Danem Vernerem (Kdyby se Nuselský most stavěl dnes, vypadal by nejspíš podobně) a se spisovatelem „Zeleným Škraloupem“, tvůrcem knihy Nuselskej punk, zakládajícím zrovna své nakladatelství Nuselské schody (nuselskeschody.cz).

Svou punkovou knihu, dnes až překvapivě sháněnou, rozšířil prý z 82 kapitol na 115, ale podruhé ji dosud nevydal. A jinak pracuje jako domovník.

Najdeme taky interview s Ivanem Hlasem. Tenhle zpěvák a spisovatel tu sice nežije, ale hned pod parkem Jezerka bydlí jeho syn. Kromě toho… Žil až do čtyř let na Vinohradech a starší sestra ho brala do Grébovky, kde se válčilo s Nuseláky. A to byly velmi typické války své doby! Řekli prý Hlasovi, tehdy: „Buď práče!“

S Ivanem Králem vytvořil daleko později song Nuselský schody jsou pomalý (1997), kde, pravda, čtvrť tak úplně nechválí. „Ulice jsou podivně stejný,“ zpívá. A jak autorka Nuslí správně tvrdí, umístil sám Foglar klubovnu Hochů od Bobří řeky do „opuštěné, zarostlé“ zahrady nuselského pivovaru.

Stejná dáma poutavě připomene i vlastní (a synovy) cesty do Nuslí „z centra“, a to cesty pěší… a večerní. „Od Mánesa po náplavce pod Vyšehrad, pod jinany dvoulaločnými na Albertov a podél tramvajových kolejí pod Most. Kolem Fidlovačky na náměstí Bratří Synků.“

Nusle jsou, a to je ona zvláštnost, od zbytku Prahy sice lehce, ale separovány. Snad i to dotváří jejich kouzlo. A co se týče knihkupce pana Sekuly? Přece jen pozor! Má tuny čtiva (o všem umí něco říct) na minimálním prostoru a za autorkou volal: „Jedný paní tam zapadly brejle a já je našel až za dva dni.“

Lucie Hášová Truhelková: Příběhy čtvrtí. Nusle. Fotografie Klára Stojaníková. Ve společnosti Albatros vydalo nakladatelství nastole. Praha 2025. 232 stran.

Příběhy čtvrtí: Nusle - Lucie Hášová Truhelková | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví