Producent, dramaturg a režisér Karel Hynie (1946-2021), absolvent FAMU, pracoval v letech 1971-1972 jako pražský tramvajový průvodčí. Zachytil to v autobiografickém, „dobu tepajícím“ románu Konečná (poprvé 2025), který bohužel vyšel až posmrtně; a jinak je Karel Hynie dobře znám co autor románové předlohy (poprvé 2008) nemravně kontroverzního „taxíkářského“ seriálu Volha.

Ani Konečná si na nic nehraje… a dle všeho vychází z autorových deníků či zápisků, sotva by jinak bylo možné si pamatovat veškeré technické detaily i včetně hantýrky.

Druhou možností je, že román vznikl už začátkem let sedmdesátých, nebo v hrubé podobě, a celý čas zůstával v šupleti, zatímco se Hynie kochal, inu, Hledáním ztraceného času či jiným svým pořadem vyrobeným v „tvůrčí skupině“, již vedl.

Zatímco průvodčí z tramvají vyvál čas už velmi dávno, turnus, který autor popisuje, nešel nijak moc vylepšit a tramvajáci jím, jak vím, žijí dodnes. Znamená to i dvě nepříjemně půlené směny, kdy se pracuje nejdřív od časného rána, následuje pár hodin volna a šup do „zlaté“ tramvaje i odpoledne.

Ještě zajímavější než technické detaily jsou díky autorovy drobnosti lidské. Zachytil spoustu postav a postaviček, své kolegy i kolegyně, všelijaké cestující a i toho „Dególa“, respektive průvodčího, který se tomuto vojákovi a politikovi dost podobal. Byl to původně socialistický právník, ale, ehm, narazil. Co průvodčí našel poté jistý klid… a mezi svými i protekci: hned tak nějakou jízdu nevzal.

To hlavní hrdina, který vše vypráví v první osobě, začíná od píky. I když ví, že zde je vše vlastně jeho „konečná“… a o mnoho hloub už klesnout nemůže poté, co nezvládl chemickou vysokou školu. Autor sice vychází ze vzpomínek, ale umně je přeskupil a uspořádal, a tak se do samostatné kapitoly dostává problematika tehdejších revizorů a do jiné strasti s přehazováním výhybek. A je až neuvěřitelné, jak čas trhl oponou a kolik strastí už dnes tramvajáky nepotká. Klid, klid, potrkají je jiné.

Ačkoli to nebylo nutné, píše Hynie i román politický a tvrdí, že většina jeho tehdejších kolegů byla jednoznačně proti ruské invazi a i všelijak jinak protispolečenská. Je kousavý k tehdejší době, a tak ve finále (a po kapitole Bouračka) zarazí, když přijímá nabídku (“lano“) z televize, kam ho berou i na základě toho, že odsud jiné „vylili“.

To mu zase tak nevadí. Je přijat nejprve na místo asistenta režie. Školu sice nemá, ale šance ji vystudovat při práci vyvstane... Zradil tím snad původně takřka protistátní živel sám sebe?

Netuším. Ale kniha je fascinující a zblízka pozoruje už zapomenutou práci (a nezaměňujme ji s prací průvodčího ve vlacích), při které kupodivu šly… i číst knihy.

Ne ovšem pořád a podivíte se, co všecko míval podobný průvodčí ve dne v noci na starost… Nahazování vypadlé kladky, včasné přehazování vekslí, obracení směrových cedulí, rozsvěcení a zhasínání vlečňáku, pití piva na konečných… A to není konec, to je začátek.

Karek Hynie: Konečná. Ve společnosti Albatros Media vydalo Motto. Praha 2025. 248 stran.

Konečná - Karel Hynie | KOSMAS.cz - online knihkupectví