Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

SAmozřejmě, že autor mívá i vnitřnější motivace. Měl jsem kamarády-milence, ona měla u nás na řece chatku v osadě, říkal mi (byl i můj kolega v práci): "Vždy, když tam, Ivoši, jdem, všici čumí. Divný pocit." Psal jsem o nich i jiné povídky a párkrát je v tom prostředí navštívil. Je tam taky stezka. Divné místo. Na konci cesta nevede dál. Skála, řeka. Byl jsem do ní zamilovaný, jeho jsem měl taky rád a příběh Ochránci morčete se napsal skoro sá. S odstupem i Nastasja. U nich to úspěch mělo.

Jedním z bezděčných podnětů k této mé knize byla Vernova Ledová sfinga. Tam jdou hrdinové po stopách hrdinů Poeova románu Příběhy Arthura Gordona Pyma, odhalí, že je podle pravdy. Rozdíl je v tom, že má kniha Ochránci morčete není tak (samozřejmě) známá jako Pym, ale napadlo mě, že hrdinové románu "Nastasja aneb Prokletí morčete" půjdou po mnoha letech po stopách hrdinů Ochránců morčete, přičemž Ochránci morčete tvoří "zrcadlově" druhou polovinu svazku Konec křišťálového bludiště. Vypadá to složitě, ale je to velmi prosté. I mí hrdinové jsou úvodem Nastasji udiveni, že kniha Ochránci morčete je de facto reportáž, je dle pravdy.....

Pane Fencle, když nemám potuchy, která bije, tak raději mlčím...

Z ukázky se toho moc nepozná a z anotace taky ne, uznávám. Knihu distribuuje Kosmas a je to takové dobrodružství... Je to úvodem připsáno surrealistickému malíři Maxi Ernstovi a zakladateli špionážního románu Johnu Buchanovi. No, nic... Mám rád jakousi dávku naivitu ve stylu starých fantasy knih...

Přátelé, čekám nějaký komentář. Z krátké ukázky se to nepozná, ale v té deníkové sekvenci z legrace malilinko parafrázuju Příběhy Arthura Gordona Pyma. A ten frak mám, že budu dirigovat operu!!!!