Čtvrtek 15. října 2026, svátek má Tereza

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

CO ČÍST: Konec zrcadlového bludiště

Nezapomenutelná herečka Nasstasja Kinská, známá nejen komedií Nevěrně tvá, inspirovala Nastasju s jedním S a román KONEC ZRCADLOVÉHO BLUDIŠTĚ, sestávající ze dvou dobrodružství OCHRÁNCI MORČETE a NASTASJA.

Ta kloubí dohromady jakýsi surreálný literární labyrint, ve kterém se groteskní příběh EPSILON odrazí v bizarním příběhu OMEGA - a naopak. A pátrání, které tudy prochází?

Věnuje se i problémům arachnofobie, reinkarnace, snů a vzpomínek na bájný kontinent Lemurie anebo minulé životy, přičemž „světoborní špióni“ Marvin Harkins a Roger Morrison ani málo nedbají nástrah zlověstného Ivanova (Zachary Dmitrijeviče) a Řekou údivu a Krajinou Sandy Stilburyho, inspirovanou Úslavou u Starého Plzence, putují až na pomyslný konec světa, aby zachránili dvě zakleté a kýmsi ohavným ohmatávané dívky a udělali jim zřejmě děti. V Plzni proběhne křest Bludiště 12. listopadu v 17.00 v Západočeské galerii.

Ukázkou z textu může být i tato sekvence uvedená slovy: Ve filmu Divoká banda se chlapi nakonec sebrali a šli aneb… Lodní deník Marvina Harkinse:

11. června (psáno na přídi)

Včera jsem se nechal přemluvit tím zatraceným bláznem Napierem, abych vstoupil na palubu jeho člunu, ve kterém přitom sedí taky Morrison, s kterým jsem skončil jednou provždy.

Ačkoli komunikace následkem toho vázne až k nule, u vesel se všichni tři poctivě střídáme a loďka nějak pluje. Ale mlhy jako by každým metrem přibývalo. Chápu to? Ne. Kde tohle skončí?

12. června

Včera večer jsme se utábořili na levém břehu Řeky údivu a já se jako mimochodem vytratil s mapou, kterou jsem prve našel v Nibetově chatě.

Morrison se ale stejného pergamenu mezitím taky lačně zmocnil a navzdory tomu, že čmáraniny - podle mého názoru - nedávají smysl, hodnou chvíli zůstal nosem upíchnutý do malinkých písmenek a do klikyháků.

Teprve včera jsem si vlastně uvědomil, že se Napierovo křestní jméno shoduje se jménem hrdiny, o kterém psával Edgar Rice Burroughs, autor Tarzana. Burroughs napsal i méně známou sérii románů, odehrávajících se na Venuši, a taky že mi Carson Napier někdy připadá, jako by právě z oné planety spadl…

S Rogerem Morrisonem se nebavím a on chodí na dlouhé procházky a možná mě to děsí, ale taky Napier mě děsí, protože žvatlává u ohně o jakýchsi nadlidech z podzemí a předurčených supermanech a pokukuje po mně, jako bych se teprve měl probudit z celoživotního snu. No nic, asi zcvokl z těch svých okultních časopisů.

Týž den odpoledne

V psaní lodního deníku pokračuju na přídi a mimo to mám funkci pozorovatele. Ale za poslední hodiny jsem nezpozoroval nic - mimo zatrápené krupičné kaše vůkol. Funguje snad někde vpředu kouzelnej hrnek, kterej permanentně vaří a vaří? Možná, a jestli k němu dorazíme, vím, že se konečně odhalí, jak extrémně je činnej už megaroky. Brr, mlha okolo je hotový návrat do Londýna a čtvrti Soho. Temže se - podle všeho - přečarovala na neznámém x-tém kilometru v tuto Styx. U vesel je Roger a volky nevolky musím uvažovat o tom, zda nás jeho paže metr za metrem nepřibližují k nějakému podsvětnímu záhrobí a ke zhoubě; ale tenhle Morrison je na povrchu dál a dál klidný až apatický zdá se, že i dál bere veškerenstvo jenom jako běžný výlet - s občasnou „rušivou příhodou“. A musím taky říct, že si hledí mapy, kterou jsem tehdy objevil až na dně truhly, a musím uznat, že se tuží. Ani já se ale nedám zahanbit. Nedává najevo, že má možná dost, a všichni chceme už mít tu zatracenou mlhu daleko za zádí. Ne? A tady, uprostřed koryta valících se vod, nezahlédneme jak je den dlouhý ani nejmenší kus břehu. A jsme tím uprostřed prázdnoty a cizího vesmíru a snad i ve skutečném srdci Ivanovovy temnoty.

Týž den pozdě večer, levý břeh řeky údivu

Táboříme. Morrison se vytratil. Vzal mapu, zmizel. Ale nechápu, co pořád může prozkoumávat: břehy jsou natolik zarostlé bujnou vegetací, že by to chtělo řádnější mačetu. Ale není všude prales. Jinde se táhne jakási nekonečná rovina. Pláň. Jako by ji přenesli z Měsíce. Z Marsu! Anebo jsme snad na Plutu? Všecko se propadá do mlhy a za noci do tmy a nevíme dne ani hodiny a… Do čeho to plujem?

Konec zrcadlového bludiště - Ivo Fencl | KOSMAS.cz - online knihkupectví

Jan Ziegler
15. 10. 2026

Třeboňští studenti volili v komunálních volbách Pottera i Simpsonovy

Aston Ondřej Neff
15. 10. 2026

Bylo by smutné, kdyby naši dobu měla charakterizovat jen hojnost

Jan Bartoň
15. 10. 2026

Média mají jasno. Lídrem opozice je STAN.

Petr Kolman
15. 10. 2026

Strana, která zapomněla, proč vznikla

Jan Kovanic
15. 10. 2026

Trump se rád slovně vměšuje do záležitostí demokratických zemí.

tami Tamara Pospíšilová
15. 10. 2026

Teploty v noci na čtvrtek klesly na 6 až 1 °C, mlhy se tvořily jen výjimečně. Přes den bude...

Lidovky.cz, ČTK
15. 10. 2026

Čína a Severní Korea ve čtvrtek slavnostně otevřely nový přeshraniční most, který čekal na...

Martin Zvěřina
15. 10. 2026

Vládní poslanci hodlají ve Sněmovně propírat cestu prezidenta Petra Pavla z Casablanky do Černoučku...

Lidovky.cz, ČTK
14. 10. 2026

Vítěz posledních dvou ročníků fotbalové Ligy mistrů Paris St. Germain vyhrál na hřišti Manchesteru...

Lidovky.cz, ČTK
14. 10. 2026

Hokejisté Plzně zůstali v Lize mistrů stoprocentní i po posledním šestém utkání v základní fázi. Na...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz