Znalec strašidelna Martin Jiroušek mě na festivalu Svět knihy upozornil, že vychází dosud nejkompletnější české vydání povídek Edgara Allana Poea (1809-1849). „Dobře, ale stejně bych řekl,“ povídám, „že byly během mnoha let zveřejněny česky všechny.“ A jmenoval jsem ne tak dávný projekt Krajiny stínů (1998), ve kterém se objevila spousta velice „neprofláknutých“ Poeových děl. Avšak badatel vrtěl hlavou: „Teprve tohle vydání bude úplné a je i hezky vypravené.“

Pustil jsem ódy z hlavy. „Co se tady ještě dá objevit?“ říkal jsem si. A pro zajímavost, zde máte názvy několik příběhů z knihy Krajina stínů v překladech Ladislava Šenkyříka: Dostaveníčko, Brýle, Smrtihlav, Stín, Mlčení, Bon-Bon, Vévoda De L´Omelette, Literární život váženého pana TentA Nonce, Proč ten malý Francouz nosí ruku v pásce (1840, = groteska o duelistech), Jak se píše do časopisu (1836), Kterak psáti článek pro Blackwood (1838 zveřejněno pod titulem Signora Zenobia, přičemž tento a předchozí text o psaní bývají zaměňovány), V tísni, U konce s dechem (1831, i tyhle povídky bývají zaměňovány).

Jednoduše už bylo to podstatné přeloženo a na aktuální vydání Poea jsem tedy přestal myslet. Ale zahlédl jsem hřbet knihy v jednom z regálů nádražního knihkupectví a neodolal a tři svazky už na trhu a čtvrtý vyjde v létě. Sympatická a hbitá prodavačka se na mě opakovaně usmála a byla ráda, že se Edgara zbaví. Sám jsem, a to nevěděla, o Poeovi dokonce napsal tenkou knihu (Tři tváře Edgara Poea) a trochu se jeho díle vyznám. Byl odvěký objekt mého zájmu a těžko tak odolat novému vydání, kam opravdu roztrousili několik česky dosud nezveřejněných textů.

První svazek tetralogie se jmenuje Pád domu Usherů, vyšel vloni a začíná delší novelou Nevídané dobrodružství jistého Hanse Pfaalla - o letu balónem na Měsíc. Původně to měla být novinová kachna, dnes se dá text s poklidem řadit k Poeovým sci-fi. A že sci-fi psát ještě nemohl? Ale mohl. I tenhle text je důkaz - a byl česky dlouho znám především dík malé knížce Neuvěřitelná dobrodružství, která se stala (1949) dvanáctým svazkem pověstné edice Světová četba.

V tísni (1838, str. 133) se odehrává se v Edinburghu, roli mají obří kostelní rafičky, které jsou snad ještě ostřejší než pozdější poeovské kyvadlo (jehož je text předtuchou).

Je to jakási hororová humoreska a česky byla zveřejněna už roku 1927 v tehdejších Poeových spisech a pod titulem Kosa času.

Další málo tištěnou povídkou je Mälzelův šachista (1836, roku 1998 vyšel sice v Krajině stínů, ale tam pod názvem Maelzelův šachista), ale jde spíš o článek a umný rozbor záhady titulního „umělého“ šachisty, s kterým v Poeových časech takřka objeli Zem. Ameriku jistě. Ale Poe šarlatánství prokoukl a uchopil podvůdek pěkně za pačesy. Vzal věc „do pera“ a luštil takřka jako Chevalier Dupin, jím vymyšlený předchůdce Sherlocka Holmese. Text inspiroval Bierceovu (literárnější) povídku Moxonův pán.

Čtyři bestie v jedné aneb Homo-velbhart je antická groteska a její titul dodnes moc neříkal ani největším z ctitelů Poea. Opět je to trošku sci-fi - odehrává se roku 3830. Nepovedený text, řekl bych.

Za řeč zato stojí jedna z nejranějších Poeových povídek Metzengerstein (1831). Česky vyšla nejpozději roku 1919, ale pod titulem Ohnivý kůň, a badatelé ji považují za ne zcela přiznanou parodii. Bývá chápána i jako autorova sebe-stylizace, kdy se prostřednictvím toho příběhu mstí otčímovi.

Podobenství či parabola Stín a bajka Mlčení vyšly česky nejen za první světové války (1916), ale třeba také v letech 1897, 1910, 1926 a 1927. V tom smyslu jsem tedy měl pravdu, že nic nového nebude pod Sluncem. Ale celkem neznámá je i starozákonní groteska Jeruzalémská povídka (1831); jako Povídku o Jeruzalémě ji objevíte už ve sto let starých Spisech (1927).

Co víc? Je ti i Rozhovor Eiróta s Charmionem, dnes vnímaný jako další science fiction.

Když přejdu k druhému ze svazků Jáma a kyvadlo (2024), nepolíbeni tu přibrzdí u Ostrova víl (1841, česky už 1927 nebo 1959), eseje Rozhovor Mona a Uny (další to Poeova sci-fi“) a u Filosofie nábytku, což je esej (1840) česky zveřejněný minimálně už v letech 1916 a 1998. A tento druhý svazek končí pak románem Deník Julia Rodmana, jenž Edgar Poe nedokončil.

Snad by jinak vznikl „westernový“ pandán k mořským Příběhům Arthura Gordona Pyma a jen se tu jedná spíš o dobrodružné dobývání Západu. Jenže Poe nejprve marně čekal na honorář, načež mu asi došlo, že je víc mistr kratších literárních útvarů. I tak teď osazuje Rodmanův deník přes osmdesát stran; a kdyby ho nenapsal Poe, nevěděl by o tom dobrodružství nikdo už nic. Končí střetnutím s medvědem.

Třetí díl nových spisů (2025) se jmenuje Předčasný pohřeb (2025) a najdeme tu nepochybné „novinky“, a to především působivou impresi o zkrocení jelena černochem Ráno ve Wissahicconu. Následují Sílu slov těžko definovat a Smrtihlav (The Sphinx, 1846), známý v dávnějším překladu (1909) jako Lyšaj, inspiroval kdysi Arbesovu povídku (chcete-li romaneto) Duhový bod nad hlavou.

Ráno ve Wissahicconu nebo Ostrov víl jsou snové vhledy do panenské americké přírody (poe ji navíc srovná s tou opatrovanější britskou) a jakýmsi jejich antipodem se stávají Arnheimské panství neboli Zahrada v krajině a Landorova vila, kde se naopak prahne po dokonalosti dotvořené parky a rukou civilizovaného člověka. A taky přítomností jeho duše. Právě v tom směru je Landorova vila až děsivý vhled do života manželů, které Poe poznal, ale snad až z přílišné vzdálenosti. Cosi se nedalo překročit.

Nechybí sci-fi satira až z roku 2848 Mellonta tauta (1832) a satirická (a pivní) stať Vyixovat odstavec (1849). Tu básník Miroslav Holub svého času (1972) a v knize Poe aneb Údolí neklidu) nepřeložil, ale převedl aspoň titul, který zní v jeho podání zaumně: X-ing a Paragraf.

Další z próz Maják se odehrává roku 1796 a přeložil ji roku 2017 Petr Krul pro svou knihu Havran se zlomeným křídlem (2017), která je neúplným, ale přínosným básníkovým životopisem. Maják v ní objevíte na stranách 55-57 a přichází i navzdory tomu v novém překladu. Jde jen o krátký a patrně nedokončený text. Anebo je celý?

Poeův životopisec Kenneth Silverman si myslí, že dílo mělo mít dvě strany a ne víc a že poslední „prázdný záznam“ za datem 4. ledna naznačuje prostě vypravěčovu smrt. Ale pravděpodobné to není.

Zajímavou, byť metafyzickou spekulací, o které se Poe neprávem domníval, že je světoborná, zůstává Mesmerické zjevení (1844). Ve sto let starých spisech (1927) měl titul Probuzení z mesmerického spánku a ještě starší překlad se jmenuje Zjevení mesmerismu (1921).

Ze všeho, co jsem o nových „spisech“ dosud napsal, vzniká dojem, že je tetralogie sborník zbytků, kuriozit a nedodělků, nebo dokonce vyloženě nepodařených Poeových pokusů o humor. Omyl. Ve své většině jsou to dodnes fungující věci a vychutnat se samozřejmě dají i nejklasičtější ikony: Sud vína amontilladského, Skokan, Filosofie básnické skladby, Odcizený dopis, Vrah jsi ty!, Démon zvrácenosti, Anděl pitvornosti, Podlouhlá bedna, Senzace s balónem, Metoda doktora Téra a profesora Péra, Eleonora, Muž davu, O šizení jakožto exaktní vědě, Medailón, Zrádné srdce, Von Kempelen a jeho objev, Fakta v případu monsieur Valdemara, Na slovíčko s mumií, Maska Červené smrti, Černý kocour, Vraždy v ulici Morgue, Pád do Malströmu, Zlatý brouk, William Wilson, Berenice, Ligeia, Morella, Příběh z Rozeklaných hor nebo Rukopis nalezený v láhvi.

Nemusím dodávat, že Poeovo ostatní dílo zůstává s výjimkou veršů nepřeložené a upozorním aspoň na sloupek Instinkt versus rozum (1840), který je studií o kočce jeho ženy, na divadelní hru Politian (1835), napsanou v blankversu, a na sérii článků o šifrách (1841), ve které drze rozebral autogramy svých literárních kolegů, aby se výsledkem stal spis Kryptografie.

Jistěže zajímavý, nicméně mi jeden český básník o Poeovi řekl: „Nejvíc ho obdivuju, že při té bídě neuhnul, nikdy neuhnul a nešel pracovat do jiného oboru, než je literatura.“

Často o tom přemýšlím a názory tu jistě lze mít různé, ohledně jeho počínání a konce, nicméně vím takřka s jistotou, že ani tou kryptografií by se neuživil.

Tři svazky souborných Poeových povídek přeložili Josef Schwarz, Aloys Skoumal, Ladislav Šenkyřík, Zuzana Mayerová a Jiří Dědeček. V edici FOBOS vydalo nakladatelství DOBROVSKÝ. Praha 2024-2025.

Předčasný pohřeb a jiné povídky - Edgar Allan Poe | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví