Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Víceméně offtopic:

z těch sedmi uvedených Neckářových písniček není cover jenom Čaroděj Dobroděj, ale i Suzanne (očividně; verzi Leonarda Cohena slyšel snad každý (a pokud ne, měl by to napravit), ale dokonce i v jeho podání to byl cover), Evelýna a Kdo vchází do tvých snů, má lásko.

Vůbec tohle je pro mne zajímavé téma. Když jsem se o hudbu začal v dospělosti zajímat víc, udivilo mne, kolik notoricky známých songů, které jsem jako děcko a dospívající slýchal z rádia, má svůj původ na prohnilém Západě.

Myslím, že tehdy existovalo nějaké nařízení, jaký podíl písniček na albu (koncertu, diskotéce) smí být v angličtině. Proto vznikalo tolik českých coververzí - mnohdy docela dobrých, mnohdy děsivých (Mám styl Čendy, Jsem jenom krejčí...). Byla to divná doba.

Napsat písňový text měnit nic těžkého.

To umí každý moula. A lidé radostné juchaji. Nakonec už v sedmdesátých letech různí úspěšní borci v Melodii a všude jinde tvrdili, že základem je slogan, který se chytne. A vše kolem je navíc, aby nebylo prázdno.

A ono to vlastně funguje. Dokonce i v zemi s textařskou historií Osvobozeného Divadla, Semaforu, Rytíře, Kopty, Merty.

V jiných zemích je to podobné. Nějaký Dylan, Knopfler, Beryy... koho to vlastně zajímá.

Slogan je to pravé ořechové.

Ale... s nějakým nástrojem se vyskytuji po hospodách, kempech a snažím se pobavit a zaujmout. Rok od roku je to horší. Mám pocit, že i Sluníčko, popojdi maličko je natolik neprůhledný text, že nějaké perly dávných let bych ani neměl zkoušet. A když se o to pokusím, dopadne to hůře, nežli čekám.

Takže mám k textařům podobným panu Rytířovi neskutečný obdiv. Byť už nikoho vlastně nezajímají. (A na rovinu, část jejich tvorby byla stejně určena pro někoho jiného, ale vždy jsem ocenil to, že to mělo hlavu a patu.) A hodně jsem se od takových lidí naučil. Třeba to, že jsem sice schopen napsat nějakou poezii - dokonce se našlo pár lidí, kteří se toho chytli a s nějakým hudebním doprovodem to prezentovali - ale že napsat píseň je kumšt. A že jsem jich od roku 1984 napsal. A za naprostou většinu z nich jsem se styděl hned poté, co jsem je dovedl k dokonalosti. Holt Suchý, Rytíř a ti další. Takže hraji deset vlastních písní. A desítky dalších jsem nikdy nepředvedl nikomu, nežli sám sobě.

I když na druhou stranu by se ty nesmysly možná chytly. Třeba jsem si spletl žanry.

Jó,

to byla doba, kdy lidé uměli, že.

No, zaslúžilá rehabilitácia textárskych "šedých eminencií" (nedbajme na románového kardinála z Dumasovho románu) v pozadí celebrít. Víťazom výstupu na najvyššie hory Himalájí boli tí, ktorí vystúpili na vrchol. Tí, ktorí to ktorí si to "oddreli" - nosiči, sprievodcovia, šerpovia - ostávajú v tieni uznania. A aký by bol niekdajší úspech kedysi známeho seriálu Fantomas bez dabingu četníka (Funes) Františkom Filipovským?

Pokud jde o tu Himalaj - Tenzing Norgay se vedle Edmunda Hillaryho uvádí. A podle Františka Filipovského je dokonce pojmenovaná cena pro dabéry.

Pracovat v dobrém týmu je nejlepší cesta, jak se příště stát tváří úspěšného týmu.