Zjistit, že má autor nové knihy o Hitlerovi (Nic menšího než celý svět) Brendan Simms (*1967) vystudovanou právě dublinskou Trinity College, mě ke čtení téhle knihy nepovzbudilo. Věru ne. Ale má i doktorát z Cambridge, kde je dnes profesor, a zaujme proklamovaný cíl: dokázat, že se Kancléř víc bál kapitalismu než komunismu.

Zdařilo se? Akcent díla se - každopádně - rozkládá přes rozsáhlé Hitlerovy obavy ze židovského „mamonářství“, zatímco Stalina sleduje Simms méně. Financial Times považují Nic menšího než celý svět za „velmi provokativní“, ale The Daily Telegraph dělá dotyčnou historickou práci rovnou knihou roku. Je i finalistkou ceny Marka Lyntona za literaturu faktu; ale zda říká tolik nového, je ve vodě. Zrovna tak se mi zdá diskutabilní onen rezultát, že se „Hitler nebál bolševismu“. Ale bál. Jenže Simms prvořadě loví prameny, podle kterých považoval AH za vzor Německa - už za první světové války - britské, ale i americké impérium.

Jen poznámkový aparát a rejstřík knížky zabírají asi 130 stran, což je obdivuhodné, ale pravých zjištění je - pochopitelně - méně. Simms přesto chce bez urputností doložit, že Vůdce (opravdu) snil o podobně imperiálním stavu Říše, jaký viděl na britských koloniích. Podobný měl pro Němce nastat nejpozději koncem dvacátého století, spíš dřív.

Vyprávění zahájeno částí Potupa a Skicou diktátora v jinošských letech, o niž se - v rámci beletrie - zajímavě pokusil už (třeba) Norman Mailer ve svém posledním románu Lesní zámek. Simms nijak nepopírá Hitlerovu paranoiu, ale přisuzuje mu „zdravý rozum“, který, pravda, dokládá hojnými citacemi z Mein Kampfu.

Po tomto úvodu následují strohé - a nesporně skvěle napsané - kapitoly Boj o Bavorsko a Angloamerická moc a německá bezmoc. Dál Simms popisuje „nutné“ zahájení druhé světové války a nepochybné Hitlerovo rozčarování z reakcí Spojeného království.

Ty se ale - chvíli - teprve ujednocovaly, jak ukazuje mj. „churchillovský“ film Nejtemnější hodina, a do šiku šly taky díky Churchillovi, muži s částečně americkými kořeny. Británie se stala už jednoznačně hnací silou odporu proti Němcům a k Adolfovu „pošílení“ tím zklamala. Jím adorovaná. Ani sám „parašutista“ Rudolf Hess v ní nevyjednal a nezachránil vůbec nic. Šel do basy.

Ir Brendan Simms se netají, že má Hitlerův osud za „nejpozoruhodnější příběh moderní historie“ a po cestičce fanatika nahoru si všímá řady výzev, které mohly vzestup kdykoli utnout. Führer nejprve zmanipuloval a zastrašil kliku okolo Hindenburga, tak se stal říšským kancléřem a - po hospodářské krizi - oživil ekonomiku. „Nebo se mu alespoň podařilo vzbudit dojem, že je oživena,“ píše vágně Simms.

Na mezinárodní scéně si tenkrát - ve třicátých letech - většina státníků a veřejnosti neuvědomila, jakou hrozbu Německo představuje, a někteří ho skutečně považovali za naději boje s bolševíkem. Víc i méně skrytě obdivovali, jak Hitler umně narušil zavedené pořádky. A že je rarach. Trochu i komický. Chaplin ho - samozřejmě - prohlédl.

První dva roky války znamenaly úspěch a ocituji pro Simmse příznačnou větu (str. 668): „Válka, nebo alespoň vstup Spojených států do ní, odsoudila k záhubě evropské Židovstvo.“

Hitler dobře znal, říká Simms, faktory, které hrají proti němu, a chápal, že jich je poněkud moc. Ale byl egocentricky přesvědčen o jednom. I kdyby šance na úspěch činila jen tři, čtyři procenta, stojí válka za pokus. Na opačném konci možností totiž vnímal jen absolutní nulu a říkal: „Ani se nepokusit vymanit Němce ze svízelné situace v srdci Evropy? Ne.“

Simms dále píše: „I kdyby to nevyšlo, on zcela věřil, že správně inscenovaná porážka položí základ pozdější obrody národa.“

Už důsledky podpisu Versailleské smlouvy označuje Simms jako „smrtící sevření globálního kapitalismu“ a vztah Židů s angloamerickým světem byl, tvrdí, v Hitlerových očích symbiotický. Původ Vůdcovy nenávisti k rase tak historik nachází pouze v Hitlerově nepřátelství ke světovému velkokapitálu. A naznačuje dokonce: „Vy, kteří nechcete hovořit o jeho antikapitalismu, mlčte o jeho antisemitismu. Hitler a Třetí říše nebyli reakcí na Říjnovou revoluci, ale na nadvládu angloamerických mocností. Globálního kapitalismu. Holokaust není kopie Stalinova Velkého teroru, ale preventivní úder zasazeným Rooseveltovi.“

Na jiném místě pak Simms věc shrnuje takto: „Neměl v úmyslu dosáhnout světové nadvlády a původně chtěl udělat z Německa světovou velmoc, ale zdálo se, že každý další územní zisk vyžaduje další. Mezi roky 1941 a 1942, kdy řídil operace na třech světadílech a sedmi mořích, to skutečně na okamžik vypadalo, že nebude stačit k ukojení jeho ambicí nic menšího než celý svět.… Angloamerické mlýny nicméně mlely pomalu, ale velice nadrobno.“

Simms ve finále neakcentuje víc než pětici klíčových přesvědčení Hitlerovy „kariéry“ a konstatuje, že některá byla strašlivě zveličena. Především to paranoidní o světové moci Židů. Za druhé si byl jistý, a tady měl pravdu, silou Spojených států i Anglie, již vůbec nepodceňoval, a to ani ve chvíli, kdy se proti ní letecky vrhl. Za třetí se ukrutně bál, že jsou Němci až moc roztříštění a slabí a „světovou panskou rasu Anglosasy“ nepřeválcují. Zde se jeho obavy taky naplnily. Zbylé body, jak je Simms vnímá, jsou šílené.

Hitler věštil sobě i Říši, že se Německo buď stane také světovou mocností, anebo ničím. A konečně Simms zdůrazňuje „přehlížení“ lánů Ruska. „Obrovsky“ je podcenil, stejně jako Napoleon, „a když odhlédneme od impozantního Japonska,“ pokračuje Simms, „stála mu nakonec po boku zrovna taková koalice mrzáků, z jaké si utahuje v Mein Kampfu.“ Nevelké evropské státy.

Slovo mrzák je, pravda, opět citací z výplodu Hitlerova… a je otázkou, jaký typ čtenáře a jaký především… bude shánět knihu tuto.

Brendan Simms: Hitler. Nic menšího než celý svět. Překlad originálu z roku 2019 Vladimír Novotný. Vydalo Nakladatelství JOTA. Brno 2024. 800 stran.

Hitler. Nic menšího než celý svět - Brendan Simms | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví