Pohádkové hrady je krycí titul, nechtěně krycí, pro bezvadnou publikaci Albatrosu, která vrací do oběhu díla několika klasiků. Prvním je Vladimír Kovářík (1921-1999).

Byl to grafik, akademický malíř a roku 1942 ilustroval Broučky. Následoval Hoffmannův Don Juan a posléze knihy často dobrodružné. Napoleon z černého ostrova (1966) Miloše Václava Kratochvíla, Pevnost u Solného brodu (1968) Friedricha Gerstäckera, Za zlatem severu (1971) Jacka Londona, Michelup a motocykl (1980) Karla Poláčka. A taky westerny Strach v sedle (1985). Dělal i plakáty, bankovky pro Novou Guineu, poštovních známek vytvořil přes sto.

Roku 1971 ilustroval i Salgariho Horu světla, načež dostal v Albatrosu jako muž vyloučený ze Strany zaracha, i dal se do tzv. papírových modelů.

Prvním byl Karlštejn (1972), nejprve vydaný jako stavebnice v krabici. Dosáhl dvanácti vydání v nákladu dvou set tisíc výtisků. A jak na tuhle práci akademik šel?

U modelů je potřeba stylizovat, i karlštejnská studna (například) leží reálně dál od hradu než v tomhle modelu. Úskalí práce na vystřihovánkách tkví taky v nerovném terénním reliéfu. Například Trosky jako plastický model tudíž nemáme.

Z 1972 je Kováříkova Staroměstská radnice a realizoval i model loveckého zámku Humprecht (1974), Letohrádek Hvězda (1977), hrad Kost (1978), Letohrádek královny Anny na Pražském hradě (1978), Kokořín (1979). Ten je od roku 2025 opět na pultech.

Pan Kovářík žil v podkrovním ateliéru s velkými střešními okny v secesním domě na Starém Městě a jeho syn Pavel (*1953) vytváří dnes známky a řediteluje Střední uměleckoprůmyslovou školu. Starší syn Vladimír (1952-2020) byl taky výtvarník a mj. vytvořil plastický model Národního divadla (1983).

Někdy v tom čase však Albatros začal preferovat architekta Richarda Vyškovského, který přišel roku 1982 s Orlíkem a už roku 1975 vytvořil s Pavlem Blechou obrovský Pražský hrad.

Ale ještě se vraťme k VK. Roku 2024 konstatoval Kováříkův syn Pavel, že jeho otec nebyl jako výtvarník nikdy doceněn, ale nutno říct, že jeho modely vycházely také ve světě, a to včetně Spojených států a Japonska. Staroměstská radnice pro tyto země se objevila na trhu v letech 1975 a 1974 a v publikaci Vystřihovánky - Pražské památky syn Pavel také vzpomíná: „Jednou jsme s bratrem hned několik hradů Karlštejn upravili, doplnili o další díly a slepili obrovské architektonické monstrum, velké dva metry. Bohužel se nedochovalo a nevznikla ani fotografie.“

Dalším autorem vystřihovánek je Robert Navrátil (*1975), vzděláním geodet a stavební inženýr. Má geodetickou firmu a roku 1997 začal pracovat jako grafik a výtvarník v nakladatelství BETEXA, pro něž vytvořil vystřihovánku UFO.

S Pavlem Bestrem pak udělali (2006) i nový model Pražského hradu, který vyšel v několika vydáních a dotiscích a je v České knize rekordů co největší vystřihovánka hradního komplexu na světě. Navrátil má však na kontě i hrady Bran (to je ten Draculův), Točník (2018), Křivoklát (2020), Kašperk a Pevnost Boyard (2012) a z roku 2012 je jeho potápějící se Titanic. A taky udělal vůz Laurin a Klement z roku 1906 (2015) a tank Sherman (2010) anebo Formuli jedna (2016).

Mistrem oboru je ovšem i Vladimír Rocman (1923-2016). Byl to akademický malíř, fotograf, grafik a typograf a od roku 1953 ilustroval knížky. Mimo jiné Pohádky (1981) Oscara Wilda, sci-fi antologii Chlapík z pekla (1986) a fantastický román Světy bez hranic (1982) Bertila Martenssona. Roku 1971 jej oslovil Albatros a napřesrok mu vydali papírový model Křivoklátu. Původně to taktéž byla stavebnice v krabici a až později vycházel jako klasická vystřihovánka.

A jinak? Dělal vystřihovánky zcela jiného typu: Bubeníka (1971), Prasátko z Popletova (1973), plastický rozvrh hodin a kalendář (1977), Ptáčátko (1977), Ptáčka Klapzobáčka (1980), Ptáka Klap (1984), Brontosaura (1986)… Bavilo ho to, žil tím a tyto jeho vystřihovánky se stávaly hračkami, s kterými si děti skutečně hrály.

Ve specifickém období našich dějin 1968-1989, ale i předtím dost občanů modelařilo. Dělili se na „výrobce“ letadel, autodráh, železnic, lodí… a někteří uměli kapku od všeho. A napříč obory a právě tam se táhlo finančně nejdostupnější modelářství papírové. Tenkrát se mu věnovalo Tomanovo ABC a ona albatrosí edice, když mimo jiné přinesla Slavné kopřivnické automobily (1973) Leoše Špachty, Zvíkov Pavla Sivka (1973, 1977), Dva balóny (1973) Jana Žbánka, Šaška Vaška (1975) Stanislava Dudy, Letohrádek Hvězda (1977) Vladimíra Kováříka, Lidové stavby (1978) Richarda Vyškovského, Kosmická tělesa (1979, 1986) Františka Kobíka, Kašpárka (1979) Radka Pilaře, Loď (1981) Václava Šorela, Hrad Pernštejn (1984) Richarda Vyškovského anebo Rytíře (1984) Michala Kudělky.

A roku 1982 jsem si s chutí koupil Badalcovu vystřihovánku Albatros - letadlo Julesa Verna, což byl mnoharotorový stroj z románu Robur Dobyvatel.

Domnívat jste se mohli, že už Albatros v těchhle pro mnohé zastaralých aktivitách nepokračuje, ale omyl. Roku 2022 vyšly ve čtvrtém vydání České hrady a zahrnující i Karlštejn. Loni se urodily ony Pohádkové hrady a Pražské památky. A nikdy se, hle, dlouho nevěnoval na tomhle teritoriu Foglarovu univerzu. Až teď. Pro právě vydaný (a nezvykle objemný) svazek Rychlé šípy lepí vystřihovánky napsal Robert Pavelka přehlednou úvodní studii Rychlé šípy a historie jejich vystřihovánek a týká se to vlajky i klubovny dotyčného klubu, hlavolamu Ježek v kleci, Tleskačova kola a Rychlonožkova klikoletu (o kterém se hrdinovi seriálu zdá). A taky ponuré městské čtvrti Stínadla a rozličných mimoměstských tábořišť.

Je to nicméně paradox. Vystřihovánky se „namontovaly“ i sem, zatímco Foglar zůstal vůči podobné zábavě vždy imunní až apatický. A to není spekulace: i šéfredaktor ABC Vlastislav Toman mi potvrdil, že Foglara modely nezajímaly. Přesto… Například v Mladém hlasateli na kontakty s modeláři občas došlo. Pak i ve Vpředu. A rubriku o modýlcích letadel vedl tam svého času Mirko Musil.

A Foglara inspirovala k epizodě Rychlé šípy modelaří, varující před šplháním na sloupy elektrického vedení. Ale zhotovení nůžkami vystřiženého modelu Foglar nepokládal za dostatečný důkaz zručnosti. Kluky odrazoval. Nedával za to bobříka a v jinak benevolentních jeho pokynech pro jejich lov se uvádí, že není stavba papírového modelu pro účel vydobytí fialového bobříka „povolena“.

V ještě pozdějších přehledech už se o modelaření ani nezmiňuje.

A přece existuje stará vystřihovánka s děvčetem Vlastou, kterou Jan Fischer nakreslil pro 14. číslo 4. ročníku Mladého hlasatele ze 4. února 1939. Na titulce tenkrát byl komiks Černí jezdci opět poraženi a na obvyklém místě šípovského seriálu - zadní straně časopisu - se, ano, skvěla vystřihovánka Vlasta dostala nové šaty.

Popiska sice tvrdí, že jde o „čtenářovu neteř“, ale je to aktivní hrdinka komiksu o slavné pětici, který se ve stejném médiu rozběhl jen pár týdnů předtím, v prosinci 1938.

Jak možná víte, slíbila Vlasta (která nemá nic společného s dívčí válkou) vyšít jakémukoli vítězi běžeckého závodu na triko vlaječku. Slib posléze povýšila, z vlaječky se stala rovnou vlajka pro vítěze a jeho kamarády a slavnostně ji dala Mirku Dušínovi, Jindrovi Hojerovi a Jarkovi Metelkovi úvodem pátého dílu komiksu. Co je zvláštní? Děvče má v původní verzi příhod na každém políčku úplně jiné šaty!

Loňská albatrosí publikace její stránku z Mladého hlasatele pietně reeditovala, přičemž Robert Pavelka píše detailně o účinkováních vlajky v seriálu. Je divné, že ta vlajka vypadá, když na ni dojde, pokaždé trochu jinak a kupříkladu malíř Marko Čermák se s ní nepáral: zachytil ji v detailu jedinkrát - a jinak to „měl v paži“: do obrázku vždy jen usadil malý červený trojúhelník.

Celkem dvakrát došlo k tomu, že Rychlé šípy o prapor zápolili. Poprvé s Podkováky, vedenými děvčetem Podkovou, podruhé se Zámosťáky.

Některé foglarovské vystřihovánky jsou v publikaci zveřejněny poprvé a kupříkladu brněnský autor magických knih Pavel Čech stvořil už roku 2008 působivé diorama vnitřku klubovny, a to dle návrhu Marka „Sharpa“ Poláka. Vystřihovací model Ježka v kleci od pánů Badalce a Petráčka přineslo Ábíčko poprvé 9. ledna 1990 a pro zájem byl opakovaně reeditován (2003, 2016), přičemž naposled v nové publikaci (2025). A je připravený pro vaše nůžky. Co se týče létajícího kola, Ladislav Badalec ho dělal podle bicyklu z televizního seriálu Záhada hlavolamu (1969): objevilo se v ABC v letech 1991 a 1999 a vystřihovací Stínadla byla poprvé zveřejněna roku 1994 v časopise Bobří stopou, přičemž se jedná o dioráma na tři strany od Radka Chmela.

Další verze Stínadel od Roberta Navrátila se v ABC vynořila u příležitosti půlstoletí od uvedení televizního seriálu, který původně měl mít jen sedm dílů. Dva připsali z toho důvodu, aby se lépe zužitkoval působivý model Stínadel od Olina Bosáka v největším barrandovském ateliéru šest. Právě Bosákovy plány půjčil Navrátilovi režisér Hynek Bočan.

A co víc?

František Sochor je autorem třinácti vystřihovacích bobříků, každý má jinou barvu, a jak Robert Pavelka píše, stanovil Foglar úkoly pro jejich získání na základě jednání fiktivního chlapce Roye Farella, který našel na půdě třináct zrezivělých hřebíků a hodlal se považovat za muže až ve chvíli, kdy na každý zavěsí kožešinu uloveného bobra.

A co ještě víc? Z roku 1988 a dílny Jana Stuchlíka je šest vystřihovacích vrhacích kostek s portréty Jaroslava Foglara a pěti jeho hrdinů. Kostky byly součást hlavolamu, který se po převratu představil i v plastové a dřevěné verzi.

A nyní vydávané vystřihovánky ukrývají ve fólii i bonus alias prozatím padesátistránkový Katalog vystřihovánek Státní nakladatelství dětské knihy - Albatros, dovedený obálku po obálce zatím do roku 1984.

Vystřihovánka - Pohádkové hrady. Nakreslili a jako vystřihovánku připravili Vladimír Rocman, Vladimír Kovářík a ing. Robert Navrátil. Komíny Křivoklátu František Sochor. Texty Josef Kropáček, Robert Pavelka. Odpovědný redaktor Ondřej Müller. Albatros 2025. 56 stran.

Rychlé šípy lepí vystřihovánky. Výtvarní tvůrci: Ladislav Badalec, Pavel Čech, Jan Fischer, Radek Chmel, Robert Navrátil, Václav Petráček, Marek Polák, Pavel Skokan, František Sochor. Texty psali výtvarníci, Robert Pavelka a Josef Kropáček, jenž publikaci sestavil. Odpovědný redaktor Ondřej Müller. Albatros 2025. 64 stran.