Začátkem roku znova vyšlo tucet povídek Karla Švandy ze Semčic, a to v pevné vazbě a jako Fantomy. Knihu pořádal expert Petr Boček a zahrnul sem i texty Zelený diamant, Adolfina, Duch v divadle a Člověk bez hlavy.

Právník a spisovatel Karel Švanda (1867-1928), přispívající nikoli jen dobovému časopisu Švanda dudák (psal sem mezi roky 1890 a 1893), získal doktorát roku 1892 a začal pracovat pro policejní ředitelství. Odešel za tři roky a ujala se verze, že musel: umožnil prý vydání knihy Svatopluka Čecha Písně otroka.

Možná to ale není pravda a pravým cenzorem byl jistý Viktor Chum. Švanda se každopádně dál věnoval spíš záchraně hradu Kunětická Hora a správě divadla (jistěže Švandova), roku 1920 šel do penze a věnoval se také charitě. Založil hned dvě nadace - pro přestárlé herce - a přispěl sumou dvě stě tisíc korun.

Měl tři dcery. Marie (1905-2002) byla herečkou (mj. z filmů Pražští adamité a Karel Havlíček Borovský) a dožila se takřka sta let. Emma žila v letech 1908-1997.

Karel Švanda překládal z němčiny (Hoffmanna a Schnitzlera), ale je především znám jako autor dvou souborů Fantastické povídky (1892) a Bizarní povídky (1897). Obě tyto knihy časů dekadence připomněly nověji „komentáře k české literární fantastice“ Něco je jinak (1981), Tři eseje o české sci-fi, antologie Fantastický dekameron (1987) a - po sametovém převratu (1995) - Slovník české literární fantastiky a science fiction (1995), kde má Švanda i černobílou podobenku: v úhledném klobouku. Autor posledně zmíněné knihy Ivan Adamovič akcentuje na str. 220 povídku Prázdná lenoška a hle, letos začínají Fantomy právě jí.

Adamovič se dokonce s Karlem Švandou setkal, jak mi vloni vyprávěl v Knihovně Václava Havla, kde jsme seděli na jevišti vedle sebe, ale byl tenkrát ještě tak malý, že nepoložil otázku: stalo se prý roku 1967, kdy však Švanda dávno disponoval jinou identitu a psal prý výhradně do šuplíku. Ivan mi řekl, že musím jeho překvapivou informaci ověřit u Petera Bočka, nynějšího specialisty na literární horor, a protože máme s Petrem 16. května v osm večer besedovat na Světě knihy na Výstavišti, dojde tam i na to.

Ale vážněji. Petr Boček je toho názoru, že Švandovy povídky „šustily papírem“ (strana 301 naší knihy) už ve své době. Vydal je, ale sám vnímá plochost jeho hrdinů. Současně upozorňuje na ironický odstup autora, který byl typický i pro E. T. A. Hoffmanna. „Mnohé prózy v sobě nesou parodické rysy,“ říká Boček již ve studii zveřejněné roku 2021 v hororovém časopise Howard. „Čas od času dokonce zazní satirický tón, navíc zprostředkovávající vhled do společenského a divadelního světa, byť mnohým narážkám už bez znalosti kontextu neporozumíme.“

První Švandovu knihu přečetl kdysi sám Šalda a styl mu připadal málo sugestivní a příběhy moc konstruované. Ale chtěl autora povzbudit, i dodal (Literární listy, 1893), že jsou povídky sice „lehká, zajímavá pěna“, ale knihu prý nepovažuje za „ztracenou“. Aby taky!

Hrdinou Prázdné lenošky (prvně zveřejněné roku 1888 v Lumíru) je spisovatel Hoffmann a text byl (to doplňuji s ohledem na údaje výše) nově reeditován už roku 1976 pro antologii Tajemné příběhy, redigovanou Ivanem Slavíkem. V knižním vydání Švanda škrtl finální větu „Druhého dne Hoffmann, zšílev, zemřel.“ Ale ať odešel či ne, vystupuje v další z povídek Adolfina, která se odehrává za krvavé francouzské revoluce a poprvé byla zveřejněna v časopise Zlatá Praha (1889). V aktuální knize Boček s výjimkami nepoužívá verze vydané knižně, ale časopisecké. Obé se ovšem takřka neliší.

Zelený diamant původně taky vyšel ve Zlaté Praze (1893) a připsán je Edgaru Poeovi. Povídka Charlotta, věnovaná Dumasovi, představuje Marata, jemuž předá malíř balíček karet s portréty všech, kteří ho chtějí zavraždit. Marat postupně všecky gilotinuje, ale titulní Charlottu ani za boha živého nevypátrá. 13. 7. 1793 se, jak známo, setkali v koupelně.

Existují i povídky, které Švanda neumístil ani do jedné ze sbírek. Jmenují se La mure (Lumír 1888), Olga, V kouři cigarety a Stá prvá novela Dekameronu (Národní listy 1883-1890). Horor La mure už Boček zařadil do své antologie V říši mrtvých a Cigareta je zde. Knižně ještě nevyšla.

Zapomněl bych nejdůležitější. Obě původní knihy ilustroval Artuš Scheiner, i když je očividně nečetl, a ty obrázky se letos vracejí.

Krom toho Petr Boček připojil do svazku úryvek z Hoffmannovy povídku Zlatý hrnec (pracující s motivem Atlantidy), a to přesně tak, jak ho Švanda přeložil roku 1907.
Karel Švanda ze Semčic: Fantomy. Jako devátý svazek edice Temnosti řízené Milanem Žáčkem sestavil-doslovem opatřil Petr Boček pro nakladatelství Carcosa - Tatiana Žáčková. Praha 2025. 312 stran. ILUSTROVAL ARTUŠ SCHEINER. Obálka TONY ROBERTA-FLEURYHO je výřezem obrazu Alix apparaissant au masque (1891).
Fantomy - Karel Švanda ze Semčic | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví