Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

"Úvodní část naší knihy se ptá v jedné kapitole i na to, byl-li někdo Bondym poškozen opravdu vážně. Autoři to nepovažují za správně položenou otázku. Jde jim o princip ... "

Ale to by měla být hlavní otázka, kterou by si každý měl položit při posuzování jakéhokoliv jednání jakéhokoliv člověka. Pro mě je důležité, jaké důsledky chování určitého člověka má na ostatní lidi. Hovořit o nějakém "principu" mi připadá absurdní. To mám na mysli všeobecně, nikoliv jenom v tomto konkrétním případě či v případech týkajících se StB a komunismu. Kdo vlastně rozhodl, že nějaký "princip" platí nebo že má vůbec smysl ? A co když řeknu, že je samotný pojem "princip" součástí slovního salátu a demagogie ?

Zde je vysvětlení Wikipedie : Princip (z lat. principium, počátek) je základní a obecně uznávané myšlenkové východisko, zásada, zákon, pravidlo, které se nedokazuje (axiom, postulát), ale z něhož lze chápat nebo odvozovat další důsledky pro jednání nebo poznání.

Autoři uvažují viditelně v kruhu. Zdůvodňují správnost svých myšlenek tím, že se vlastně zdůvodňovat nemusí. Trvám na tom, že se skutečně jedná o slovní salát.

Je to podobná úvaha jako odpověď rodiče na otázku dítěte Proč ? Pro slepičí kvoč ...

Bez principu jste ztracena duse. Smysl principu vam meli vysvetlit na nabozenstvi nebo ve skautu. Ja vam par principu doplnim:

Nespolupracovat a nepomahat teroristicke organizaci KSC, ktera v zajmu cizi mocnosti kontroluje obyvatelstvo velke veznice jmenem CSSR.

Nelhat. Lhat o praskani musel, protoze jinak by se s nim nikdo nebavil.

Nejidasovat. Tedy nespolupracovat se silovymiu slozkami okupacni mocnosti za penize.

Nepraskat blizniho sveho.

Asi nevíte o existenci dnes platného zákona o ochraně oznamovatelů 171/2023 Sb., který zavádí povinnost zavést ve všech větších firmách interní systém udávání a stanovuje pravidla, jak tato udávání mají fungovat a jakým způsobem mají být udavači chráněni.

Princip (z lat. principium, počátek) je základní a obecně uznávané myšlenkové východisko, zásada, zákon, pravidlo, které se nedokazuje (axiom, postulát), ale z něhož lze chápat nebo odvozovat další důsledky pro jednání nebo poznání. V okamžiku, kdy někdo o platnosti nějakého principu vážně pochybuje a žádá jeho zdůvodnění, se o princip jednat nemůže.

V našem právním systému existuje zákon, který je v jasném rozporu s nějakým principem, který zakazuje udávání a donášení na bližního svého. Tento princip tedy není platný. Nejen proto, že o něm lidé mají vážné pochybnosti a diskutují o něm po staletí, ale i proto, že je jeho dodržování dnes trestné.

Bondy je vlastně pro dnešní společnost vzorem k následování, nikoliv nějakým vyvrhelem. Stejně to platí pro Andreje Babiše. Byl za komunismu součástí podobného systému vnitřní kontroly, jaký dnes zavedla u nás EU. Jeho vysvětlení o tzv. hodné StB dává jasný smysl, díky EU vznikla hodná StB dnes znovu i u nás. Jak může dnes někdo kritizovat Babiše za plnění dnes platné občanské povinnosti ?

Tento zákon o povinnosti zavedení udavačského systému platí i pro katolickou církev. Není divu, že si katolická církev chce vyjednat výjimku. Nicméně kněze, který poruší zpovědní tajemství a udá někoho z církve, by podle tohoto zákona měla katolická církev chránit a neměla by ho mít právo z církve vyloučit. Církev má rovněž povinnost zavést kontaktní osobu, která bude tato udání sbírat a předávat státní moci.

Souhlasím s vámi, jen jste opomněl soudruha Pávka. Pravda, ten neudával, pouze psal na své kolegy a podřízené hlášení a posudky. Kukuřice to byla ale stejná, ne-li větší.

Podle mě je podstatné, pokud lidé podávají informace z vlastní iniciativy nebo jim někdo nařídí, aby na nějakou osobu napsali nějaký posudek, a oni pak napíšou posudek v minimálním rozsahu, jaký po nich vrchnost chce.

V dnešní době o sobě různé osoby a instituce píšou velké množství nejrůznějších posudků. Neustále se ověřuje důvěryhodnost či odbornost lidí a dlouhodobě se rozšiřuje povinnost oznamovat různá podezření, že by se někdo mohl někdy něčeho nežádoucího dopustit nebo že jenom nemá dostatečné schopnosti k určité činnosti a že je tedy nutno mu přístup k příslušné činnosti ve veřejném zájmu zakázat. Jak se dnes říká, je třeba trh "vyčistit".

Ani Babiš, ani Pavel neměli v podstatě ve své době na výběr. Stejně tak jako dnes plno lidí nemá na výběr, protože jsou tlačeni k udávání státní mocí jako za komunismu. Dnešní bezpečnostní prověrky či prověřování důvěryhodnosti či odbornosti jsou velmi podobné komunistickému kádrování. Mám na mysli zejména ověřování odbornosti ve společenských vědách, kde podle mě něco jako odbornost vlastně neexistuje. EU chce například zavést povinné pravidelné ověřování odbornosti a vzdělávání vedoucích pracovníků větších či důležitých firem, tedy v podstatě novodobý VÚML.

PŘEDEVŠÍM je klíčové, CO se práská. Nahlásit zlodějnu je podle mě naprosto v pořádku. Nahlásit, že někdo řekněme nadává na vládu, notabene v době, kdy dotyčná vláda nadávání na sebe otevřeně a exemplárně trestá, je jednoznačně sviňárna.

Babiš měl povinnost hlásit té "dobré StB" zlodějiny. Takže byl vlastně naprosto v pořádku

Dnes se nemají hlásit jen zlodějiny, ale i porušování řady dalších předpisů.

Hlásit se muselo všechno. Stejně jako dnes, jak je vidět!