Dracula (1897) byl přelomový román. Ty se kradou. Nikoli vždycky. Přinejmenším Švédi uveřejnili již po dvou letech svou vlastní adaptaci (1899-1900) a jmenuje se Temné síly (Mörkrets makter). Je aktuálně i na českých pultech. Má cenu ji kupovat?

Jenom když chcete násilnější a dokonce erotičtější „kopii“ Draculy s jiným koncem - a bohužel i dvojnásobné tloušťky.

Ještě s několika politiky tady „velekněz Drákulitz“ chystá nový řád světa, který ukrutně zamete s Ježíšem a uctí při krvavých obřadech pohanštější bohy. Anebo se to nepodaří? Zabrání tomu advokátní koncipient Thomas Harker a jeho přátelé?

Rozdíly obou dvou verzí stály Rickardu Berkhornovi za vypracování detailní studie „Drákulova cesta do Švédska: Jedinečná verze Stokerova románu“ a Stokerův nejnovější životopisec Davis Skal už před deseti lety (2016) spekuloval ve své knize Something in the Blood o podílu Brama Stokera na švédském textu!

Podle této diskutabilní teorie musel mít neznámý severský adaptátor k dispozici jakousi „původní verzi“ Stokerova rukopisu, odkud odvážně vyšel, a každopádně tenkrát Švédsko ještě nepodepsalo tzv. Bernskou úmluvu (ohledně autorských práv), přičemž se adaptátor na stránky novin podepsal pouze šifrou „A-e“.

Šéfredaktorem deníku Dagen byl tenkrát Jómann Valdimar Ásmundsson (1852-1902), zemřel předčasně a brzy po událostech, a všeobecně se usuzuje, že je to on, kdo se pod zkratkou skrývá.

Román je horší než Dracula. Každopádně jiný, ačkoli to souběžně je očividný plagiát. „Nový“ román například pracuje s představou, že by mohl Dracula své oběti „zaháčkovat“ prostřednictvím předmětů jako prsten a brož; takže se jedna z hrdinek octne právě pod vlivem brože, kterou sebrala na britském pobřeží, zatímco obdobu šperku nosí (plavovlasá!) upírova otrokyně v Transylvánii.

A Thomas (sic) Harker dostává od Draculy sugestivní rubín na prstenu - ze stejné kolekce šperků - a tento rubín má hypnotický vliv na Lucy. Není bez zajímavosti, že teprve roku 2008 vyšly ve Spojeném království Stokerovy „přípravné poznámky“ k Draculovi a že jsou datovány už léty 1890-1892. Kniha se jmenuje Bram Stoker´s Notes for Dracula a mimo jiné dokládá, že chtěl autor původně začít sekvencí Draculův host, známou dnes jako samostatná povídka. Vyškrtl ji a je na místě zdůraznit, že po ní nejsou ani stopy ve švédské verzi! Ale…

Je oproti tomu fakt, že podle původních Stokerových poznámek měl mít hrabě i hluchoněmou služebnou. Sice o té dámě už pozdější anglický román neví nic, ale ve švédské adaptaci je.

Může to být jenom náhoda? Řekl bych, že ano, a ve stejných poznámkách kromě toho funguje strašidelný upírův kočí a sluha, zatímco v románu a taky v jeho švédském „doplnění“ je tím kočím, který na hrad přiváží nebohého Harkera, sám Dracula.

Jenže… V těch Stokerových původních poznámkách se taky objevuje detektiv a ejhle, figuruje rovněž ve švédské verzi! Ve starých Stokerových plánech románu je navíc správcem blázince v sousedství Carfaxu doktor Seward a je vylíčen jako „šílený doktor“. Jak dobře víme z Draculy, kterého jsme všichni už v dětství přečetli, ve výsledné verzi Seward ale nijak neblázní a je docela v normě. Což je asi lepší. Nicméně… Právě ve stockholmské adaptaci Mörkrets makter je krajně podstatným bodem zápletky, že Seward zešílí. Už na prvých stránkách dochovaných Stokerových poznámek přitom čteme:

Šílený doktor - láska, dívka… Šílený pacient - teorie věčného života… A teď otázka za sto tisíc denárů. Měl švédský adaptátor přístup ke Stokerovým poznámkám?

Každopádně existuje teď už taky česky tento švédský polo-plagiát, a pokud dojde na přesnost, prvně vycházel na pokračování od 10. června 1899 do 6. února 1900, aby tím vznikla vystřihovatelná a svázatelná příloha deníku Dagen. Kdyby nebyla nafukována, skončilo by zveřejňování už někdy roku 1899 a jako skutečná kniha vyšla adaptace poprvé až v říjnu 2017, a to s předmluvou literárního badatele Johna Edgara Browninga, který - z nějakého důvodu - akcentuje onu možnost, že Švédi znali Stokerovy poznámky; ale nemá pro to jediný soudně akceptovatelný důkaz. Jen výše uvedené paralely.

Ze zmíněné Berkhornovy vědecké studie navíc vyplývá spíš to, že se neznámý dotvořitel Draculy „A-e“ se Stokerovými poznámkami nikdy neviděl, a třebaže se to autor studie explicitně jaksi neodvažuje říct, jsou spekulace o setkání adaptátora s poznámkami dost možná dotované komerčními zájmy nakladatele o větší efekt.

Bram Stoker: Temné síly. Ze švédského originálu Mörkrets makter přeložila Karolína Kloučková. Vydal DOBROVSKÝ. Praha 2025. 686 stran.

Temné síly: Zapomenutá švédská verze Drákuly - Bram Stoker | KOSMAS.cz - online knihkupectví