Letos tomu bude pět let, co zemřel král špionážní fikce John Le Carré (1931-2020), proslavivší se v šedesátých letech knihou Agent, který se vrátil z chladu (1963).

Mezi Carrého prácemi a (třeba) bondovkami jistě vybádáme styčné body, ale jinak je vzdálenost obrovská. Je to jedna „špionáž“ a druhá špionáž a v tomto případě se jedná o značně realistické romány, což platí i pro letošního ledna poprvé česky vydaný tlustospis Ctihodný školáček alias nejlepší kriminální román (už) roku 1977.

Časový odstup zde nevadí. Titulním hrdinou - šlechtického původu - je novinář a spící agent Jerry Westerby. Je probuzen v Itálii a vyslán na misi do Honkongu, aby se - posléze - vetřel do přízně jiného krtka, a to sovětského, dlícího v Číně. Tento muž, Nelson Ko, musí být Západem bezpodmínečně „vytěžen“, ať to stojí, co chce, a s Brity se tady (lehce) dostávají ohledně jeho únosu do křížku Američané (CIA).

Výsledek tady nemá smysl prozrazovat, ale je jím také nejkrvavější Carrého špionážní román. Odehrává se v řadě východních států a prostředí opiové mafie, má i silně romantický, milostný motiv… a sestává z dvou - stejně dlouhých - částí Natáhnout hodiny a Podříznout větev.

Ctihodný školáček je součástí té „nejlepší špionážní série všech dob“, jak hlásá nikoli jen reklama, propojené vlasteneckým šéfem britské tajné služby Georgem Smileym, vyznačujícím se výraznou schopností zůstávat na povrchu klidný, ačkoli operuje jako pán životů.

„Pokud se dobře pamatuju,“ vzpomíná Smiley v jednom dopise, „ve svém mládí jsem si zvolil tu tajnou cestu, protože mi připadalo, že vede nejpříměji a nejdál k cílům mé země. V té době byl nepřítelem někdo, na koho jsme mohli ukázat a číst o něm v novinách. Dnes pouze vím, že jsem se naučil interpretovat celý život jako spiknutí. To je meč, jímž jsem se živil, a když se kolem sebe rozhlédnu, vidím, že tímto mečem také zemřu. Tihle lidé mě děsí, ale jsem jeden z nich. Pokud mě bodnou do zad, pak to alespoň bude soud lidí mně rovných.“

John Le Carré napsal pětadvacet románů a původně pro MI5 a MI 6 také pracoval; z jedné této organizace do druhé přešel roku 1960. Podle všeho byl (1964) prozrazen (aféra s dvojitým agentem Kimem Philbym) a stal se tak „méně použitelný“. Není však pravda, že to byl i důvod, proč pokračoval (až do smrti) v psaní. Už jeho výše zmíněný třetí román Agent, který se vrátil z chladu totiž po právu získal statut mezinárodního bestselleru, který u nás prvně vyšel nákladem dvacet tisíc výtisků až začátkem roku 1992 co čtvrtá publikace edice EXPLOSIV nakladatelství DNES (jejímž odpovědným redaktorem byl Ondřej Neff).

Ctihodný školáček je zdravé, ale nemilosrdné srdce trilogie Smiley versus Karla, kde je Karla krycí jméno Smileyho moskevského protějšku. Je to osoba s jedinou výjimkou (má asketický vzhled a připomíná kněze) zcela neviditelná, ale o to víc tahající za špagáty.

Karla vytvořila po světě mnoho „krtků“ a stojí za koncem spousty britských špionů. Smiley se jí stává, a to právě ve Ctihodném školáčkovi, přímo posedlý, takže je mu Karla skoro svatým grálem. Úplně oprávněně znepokojí jejich „vztah“ i Smileyho podřízené.

Zatímco první a třetí část trilogie o Karle už byly zfilmovány, tento ústřední román to nepotkalo. Pravé jméno Karly, jejíž předlohou asi je generálmajor Rem Krassilnikov (1927-2003), autor knihy KGB proti MI6, se nikdy nedovíme a - ostatně - také „le Carré“ (Náměstí) je pseudonym.

John le Carré: Ctihodný školáček. Přeložil Jiří Hanuš. Ilustrace Jakub Kovařík. Argo. Praha 2025. 588 stran.

Ctihodný školáček - John le Carré | KOSMAS.cz