Kodovky. Ty milované, ty čtené, když se ještě četlo. Dětství připomínají mnohým z nás, přičemž autorem grafického návrhu typické obálky té edice (se čtyřmi vodorovnými pruhy) byl Jan Žbánek. KOD (alias Knihy odvahy a dobrodružství) dosáhl od roku 1954 do dnešního dne víc než dvou set svazků a je nejdéle existující ediční řadou v zemi.

Vábí sběratele. Některé svazky dokonce už dosáhly astronomické ceny a dva autoři právě vydaného průvodce KODem (Ondřej Müller a Stanislav Novák) se naštěstí cenovým žebříčkem burzy neřídili. Pilně a několik let pracovali a dotvořili svůj chronologický soupis, takže je tu a hurá, spolu s oběma borci se broďme tématy a motivy dobrodružné literatury jako takové: je to přehlídka a budeme málokterý motiv postrádat.

Každému literárnímu dílu přiřkli hrdinové-autoři barevně odlišnou dvoustranu a ty dvoustrany zaplnily nejen údaji o - často vysokých - nákladech knih, ale taktéž líčením vtavených sem příběhů. Okolnostmi vzniku děl.

Přestože však četní čtenáři vzhlížejí ke kodovkám jako k čemusi božímu, jsou svědectvím hrbolatějšího úsilí. Místy pelmelem. Každopádně je řada doklad doby a toho, jak šel čas. I kdybychom se rozkrájeli, je - bohužel - neblaze ovlivněna dobovou ideologií. Teď vydaná Müllerova/Novákova kniha aspoň vše vyrovnala a shrnula základní údaje. I ty o spisovatelích a ilustrátorech, z nichž nejpilnějším byl Zdeněk Burian.

Pestré obálky. Jak svazkem listujeme, přibývá jedna ta barevná obálka za druhou a jsou zde nejen první vydání. Vždycky všechna. Ale vraťme se.

Po Stalinově smrti (neboli během druhé půle roku 1953) vysnili KOD překladatel verneovek Václav Netušil (1909-1981) a spisovatel Karel Nový. Ten byl zrovna šéfredaktor Státního nakladatelství dětské knihy, které se teprve 1. 1. 1969 mělo stát Albatrosem, ačkoli stále kráčí o tentýž právní subjekt, jen je „úderně“ přejmenovaný. A KOD?

Narodil se tak, že… trochu navázal na dnes zapomenutou Knižnici pro střední školy (1949-54). Do svazku číslo 45 (Trosečníci z Vlaštovky, 1960) tu v podstatě vycházela jen prověřená, prokádrovaná a občas provařená klasika. Verne, London, Mark Twain, Erich Kästner. Z našich bardů Bass. Vlastně se jmenoval Schmidt. A v prvních vydáních se tenkrát objevilo jen devět svazků této edice, přičemž českými „novinkami“ byly tři. Ne víc. Jabloňová stezka (1958, sv. 27), Ebenová karavana (1959, sv. 38) a (Kocourkova) Vzpoura na lodi Bounty (1960, sv. 43).

Ale roku 1957 začala v KODu vycházet Cooperova pentalogie Příběhy Kožené punčochy, roku 1958 vrátil na trh (po válce zapovězeného) Maye (Synem lovce medvědů) a téhož roku (svazkem 24) u nás začal podruhé vycházet Arthur Ransome (Zamrzlá loď kapitána Flinta).

Dalších osm let (do svazku 114 Za obzorem čeká svět) bylo zlatými časy edice, kdy se objevovalo třeba i jedenáct (1969) svazků ročně. Okolní socialismus tak orali borci jako Rafael Sabatini a Emilio Salgari - a roku 1967 vyšly i KODy Černý korzár (svazek 100) a Švýcarský Robinzon (101). A roku 1968 vydána (v Česku ovšem už potřetí) i předzvěst módy dneška: historická detektivka Radovana Šimáčka Zločin na Zlenicích hradě l. p. 1318 (sv. 107), zpracovaná skoro hned (1971) i coby černobílý televizní film. Asi hodinový. Autoři Průvodce nadhazují, není-lli Šimáčkova detektivka takhle náhodou první na Zemi, ale osobně se domnívám (a můžete mě opravit), že se tomuto specifickému žánru věnoval už ve třicátých letech Carter Dickson. Ale je pravda, že třeba Agatha Christie vydala první podobný příběh později než Šimáček, tj. po roce 1941, kdy ovšem ještě nevyšel v KODu, pro který měl teprve být literárně upraven.

Roku 1980 následoval Šimáčkův historický román Kříž proti kříži, ale jinak to za „normalizace“ začalo místy drhnout a zpomalovat: mezi roky 1970-1975 také došlo k největším posunům mezi čísly řady a daty vydání. Některé tituly byly tenkrát z „kádrových“ příčin vyškrtnuty z plánů a jiné „převeleny“ do sešitové edice Karavana. Posléze chyběly valuty pro nákup zahraničních autorských práv a edici opakovaně hrozilo zrušení! Skomírala, počet ročně vydaných titulů klesl až na dva (1977, 1982) a přetrvání kodovek „světilo“ snad jen vydávání děl ruských autorů. V osmdesátých letech došlo taky na takřka dvacet reedic a Müller s Novákem píší v kapitole Z historie edice KOD (str. 158-472): „Za významné počiny třetího období (1970-1990) můžeme považovat Mayova Červenomodrého Metuzaléma (1970), Paškovu Oklahomskou trilogii (1972-1980), western Jezdec z neznáma (1988) a kvalitní výběr historické prózy, např. Olsenovo Léto bubnů (1979) anebo Alexovy Černé koráby (téhož roku). Úroveň ilustrací byla naopak rozkolísaná a výběr ilustrátorů mnohdy nerespektoval téma románu.“

Čtvrté období, ve kterém vyšlo pouhých dvaadvacet kodovek (a několik let po sobě nebyl vydán ani jediný svazek), vyznačili autoři roky 1991 a 2019. Na obálkách dočasně ubyl pruh (velká chyba!) a mezi výrazné tituly patřily trilogie o Černém hřebci (1999-2001) a reedice Běhounkovy zapomenuté Swansonovy výpravy (sv. 199).

Páté a dosud trvající období začalo dle autorů rokem 2022 a redakce se, jak zvíme, zaměřuje na sběratele a oddané příznivce. V menším nákladu se pro ně reeditují úspěšné tituly, a to většinou zahraniční provenience. Proč jen zahraniční? Po roce 1945 se český dobrodružný román bohužel nemůže moc chlubit a ostatně byl za komunismu dosti šikanován imperativy marxisticko-leninské vědy. Jen dvě odnože vzkvetly navzdory a jsou prý pro Čechy typické. Historicko-dobrodružný román (např. Ostrov tisíce vůní)… a dobrodružný cestopis, který klade důraz na poznání.

Příklad podobného cestopisu? Pilařova Dýmka strýce Bonifáce. Branaldovo Tisíc a jedno dobrodružství. Kutílkova Bílá vydra. - V článku o historii KODů oba autoři zevrubně probírají i konkurenční edice DDD (Dobrá dobrodružná díla, 1958-1969, 38 svazků), Karavana (246 svazků, 1967-1992), Střelka (172 svazků let 1959-1990), Románové novinky (1946-1992, 327 svazků)… a Edici 13 (1967-1992, 197 svazků). Za „jedinečné“ pak označují Novák a Müller kodovské tituly Dva divoši (1962), Na moři (1958), Příhody Řeka Melikla (1959) a Cestu nikam (1960), což je poslední (1930) román Alexandera Grina (1880- 1932). Ne snad nejlepší, ale… „Groteskně fantaskní příběh dekonstruuje dobrodružný román, protože hrdina ztroskotává právě pro svou odhodlanost, odvahu a čest. Podobně tragicky a bezvýchodně v rámci edice vyznívá příběh Gaspar Ruiz Josepha Conrada.“

Něco bylo i překvapivé? Za bezprecedentní mají autoři vydávání (1971-1979) čtyřdílného Tekumseha Erharda Witteka, což byl západoněmecký spisovatel, který se podepisoval Fritz Steuben a psal své indiánky z pozic nacionálního socialismu a rasistické ideologie. Podporoval nacismus a ve své knize Der Marsch nach Lowitsch (1940) obhajuje i útok na Polsko. Téhož válečného roku vytvořil dvousvazkovou publikaci Vojácký čin, kde jsou v duchu nacistické propagandy traktovány hrdinské výkony vojáků. Ale sepsal taky zajímavý (nutno říct) román Emir Dynamit (1949), postavený na Gravesově životopisu Lawrence z Arábie (1927).

Steuben byl, nutno dodat, výjimka: žádnému jinému autorovi s podobně náckovskou minulostí se v Československu natolik vřelého čtenářského přijetí nedostalo.

Co víc? Na „nejnevěrohodnější“ hrdinské motivy narazíme - podle mínění autorů - v KODech Noční orel (1981, od Václava Kličky, 1925-1994), Tři kroky do tmy (1985, od Stanislava Šusty, * 1923) a Ledová odysea (1989).

A rekordní náklad jediného svazku? Prémii získává Černý mustang: roku 1968 ho na trh poslali neuvěřitelných 165 000 kusů; ale ještě vyššího počtu dosáhlo Pouští a pralesem Nobelisty Henryka Sienkiewicze, anžto v pěti vydáních přišlo na svět 272 000 výtisků.

V KODu je dodnes vydáno 212 „svazků“ a „titulů“ 209, poněvadž tři vyšly pod dvěma čísly (Poslední Mohykán, Nesmrtelný kovboj, Město malomocného krále). Do konce roku 2025 se pak vynořilo na trhu 294 vydání KODu, kdy počítáme i reedice a částí vícedílných svazků. Patnáct KODů se přitom dočkalo víc než dvou vydání a ze zmiňovaných 212 svazků bylo 114 ve vydání prvním a jen 23 představují novinky českých autorů. Nejobjemnějším KODem se stal svazek Zajatci Pardálí soutěsky, nejtenčím Kulička a Toník a nejméně stran má Jasné ráno. Rovná půlstovka kodovek má na obálce loď… a největší počet KODů ilustroval Zdeněk Burian, jak už řečeno, zatímco nejstarším ilustrátorem podle data narození je Václav Fiala (1896-1980), jinak spolutvůrce Petiškových Starých řeckých bájí a pověstí (1958).

Jako KODy vyšly třeba taky knihy Pes baskervilský (1964), Lassie se vrací (1963), Hrdinný kapitán Korkorán (1955), Chlapci z Pavelské ulice (1958), Plutónie (1970), Světy bez hranic (1982) Bertila Martenssona, Wellsova Válka světů (1988), anebo antologie science fiction Chlapík z pekla (1986), obsahující i známou Dněprovovu povídku Krabi na ostrově (1958).

V KODu se objevila díla Waltera Scotta, Roberta Louise Stevensona, Josepha Sheridana Le Fanu, Dumase, Marryata, Kiplinga, Richarda Halliburtona, Astrid Lindgrenové Johana Fabricia, Melvilla, Curwooda, Setona, Breta Harta, Thomase Mayne Reida, Maurice Leblanca, Jerzy Broszkiewicze, bratrů Strugackých, Clifforda Simaka, Miloše Václava Kratochvíla, Františka Flose, pánů Pařízka i Paška, Eduarda Štorcha, Svatopluka Hrnčíře i Eduarda Fikera. Mě samotného pak v dětství z kodovek nejvíc zaujal příběh Adama Bahdaje Bacha, černý paraple! (1966), jehož hrůzostrašnou sekvenci jsem vyslechl u rádia, ale především Veledetektiv Agaton Sax (1968), což je knížka v jistém okruhu kultovní. I když není nejlepší. Tou je, řekl bych, Poklad v jediné růži (1965) neopakovatelné Ann Philippy Pearceové (1920-2006).

Ondřej Müller, Stanislav Novák: Knihy odvahy a dobrodružství. Průvodce edicí. 70 let edice dobrodružných příběhů 1954-2025. Jako nultý svazek edice KOD vydal Albatros 2025. 496 stran.

Knihy odvahy a dobrodružství - Ondřej Müller, Stanislav Novák | KOSMAS.cz - online knihkupectví