Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Byly doby, a to ještě v tomhle století, kdy jsem si každé pondělí kupoval Týden. Pak se cosi stalo, změnil se snad majitel, pak šéfredaktor a během docela krátké doby se to prostě nedalo číst.

A zase - neumím to specifikovat - prostě místo zajímavého čtení snad přešli na moderní bulvární "příběhy s emocemi", těžko říct. Možná by se našel odborník, který ten časopis znal ...

ad Pospíšil. Dítěti musíte číst nejprve nahlas dobré komiksy (Ančaq a Pepík), pak knihy (i kdyby souběžně dítě "muselo" hrát na počítači, já mu četl). Víc se udělat nedá. Vést ho dnes k časopisům je nesmysl. Mělo by pochopit, že zajímavé jsou knihy. No, nic. Celé to je věc názoru a možná už jsme ve světě vizuálu.

Já byl dítě knih, protože naši zas až tak moc časopisů kupovat nemohli. Jako úplně malé děcko si pamatuji Mateřídoušku, pak si vybavuji pár ročníků Ohníčku a tím to skončilo. Maminka si vyvzdorovala časopis Naše rodina, kde si vybavuji na pokračování Hochy od Bobří řeky :-). Možná proto, že jsem si jich v dětství užil míň než bych chtěl, pro mne mají časopisy svoje zvláštní kouzlo dodnes.

Ale souhlasím; jejich doba je pryč. Teď je ale doslova zlatá doba pro knihy, vychází toho spousta. Nové věci, staré v reedicích, člověk by to nepřečetl, kdyby žil čtyři souběžné životy. Akorát ty mladé už to nebere, tak jsme asi poslední generace, která z toho má ten požitek.

Bratrstvo bílého klíče mám ještě v knihovně. Je to milá knížka. Že bych si ji zase přečetl, i když je mi už 66?

"Svět, kdy se ještě četly časopisy, což dnes pomalu a jistě začíná u mladé generace hraničit s absurditou."

Jsou to spojené nádoby; děcka nečtou, ale mají co číst? Řekněme, že máte doma bytost ve věku 6-12, co byste mu předplatil? Objevil jsem

- Proč & jak (dvouměsíčník, je otrava čekat)

- ABC

- Junior 21. století (pro zvídavé děcko vypadá dobře, ale zase jenom dvouměsíčník)

- Časostroj 100+1 (jednostranně zaměřené, jen historie. Ale zase jsou v tom dárky; pexesa, stolní i karetní hry atp)

- Raketa (je čtvrtletník a při zběžném nakouknutí mi to připadalo asi tak na úrovni školního časopisu)

No a tím jsem asi skončil. Nepočítám komixy (nejen Čtyřlístek, ale nepřeberné množství zahraničních), nepočítám časopisy napojené na licenci (Lego, Hot Wheels, Spiderman apod). Herní magazíny (Level, Score) jsou taky poněkud monotematické.

V jednom antikvariátu jsem objevil několik Ohníčků ze šedesátých a sedmdesátých let a prodavačka mi řekla, že většinu si odnesli ze školní družiny, kde se o ně děti málem servaly. Problém je v tom, že komerčně jsou (chytré) dětské časopisy předem ztracený případ a i kdyby se na ně našly dotace, dnes se už sotva dá dohromady tým lidí, jací pracovali v redakcích těch časopisů, o kterých pan Fencl píše.