Kometa byl komiksový časopis roků 1989-1992. Vyšlo 36 čísel. Na rozdíl od několika dalších magazínů stejného typu (Stopa, Aréna, Comics arena, Comics Expres, Bublinky) vydržel déle.

Určitě uspěl i díky obálce kreslené Kájou Saudkem. Ačkoli si ji Komety neponechaly celou éru existence, přitahovala k nim až do února 1991, do čísla 16. Nebyla to jediná pomoc slavného malíře, který kromě toho časopis uvedl příběhem Tajemstvím Zlatého koně.

Do šestnáctého čísla jsou Komety vskutku fajn a může se kasat, kdo je má. Následující jsou jen lehounce horší. Z původních 48 stran, jimiž jsme se kochali číslo co číslo, zbylo totiž jen 32 a jenom trochu úpadek vyvážily dvě samostatné „Kometky“ po 16 stranách a s příběhy Dobyvatel a Zrcadlo (obě 1991).

Původně Kometa paralelně zveřejňovala rovných sedm seriálů na pokračování, což je, myslím, slušné, ale nedokázala sílu udržet a došlo i na ten pochmurný moment, kdy byla čísla 34/35 odbyta příběhem pouze jediným; byť adaptací Vinnetoua. Ještě pak následovala šestatřicítka, o té ale méně fanatičtí sběratelé už ani nevědí.

V kontextu mnoha dalších tehdejších krachů časopisů představovalo tažení Komet i tak úspěch. Aréna vydržela jen pět čísel, a to tiskla novou verzi Pecharova/Pištěkova Pavouka Nephily, a u Comis areny vím o čísle jediném. Zato uvnitř Komet zveřejněno 106 seriálů a nutno přičíst zmíněné Kometky a další, objemnější Magazín, kde mj. najdete kreslené zpracování Foglarovy povídky Váhy života a smrti.

„Modernisti“ to mohou kritizovat, ale mně osobně ani trochu nevadilo, že Komety adaptovaly i hodně dobrodružné klasiky. Od už zmíněného Karla Maye tu vedle Vinnetoua vyšel i komiksový Petrolejový princ. Od Thomase Maina Reida Bezhlavý jezdec. Od Artura Conana Doyla Ztracený svět a Mumie číslo 249. Velký Edgar Allan Poe se zde dočkal nové verze svého Zlatého skarabea, která se mi opravdu zamlouvá, a Oscar Wilde Cantervillského strašidla. Sienkiewicz tu má Křižáky. Seton Krále vlků. Zane Grey Kena Warda. A klasik fantastiky a černého humoru lord Dunsany Pokladu Gibellinů. Karel Čapek by tu našel adaptaci Války s mloky a Erben Svatební košili, jejíž schopný tvůrce, kreslíř Patrik v časopise zveřejnil rekordních deset komiksů. Švandrlík se dočkal tří hororů z knihy Draculův švagr, a to Guláše, Farářovy dcery a Přeludů a Vadlejcha, a kreslířem byl v tomto případě sám Štěpán Mareš. Zveřejnil v Kometě i vlastní komiks O Žampachovi.

I O. Henry by narazil na rozkreslení tří svých povídek a jmenují se K. O., Tulácká pohádka a Výkupné za rudého náčelníka.

Jak už řečeno, spolu se Saudkem Kometu rozjížděl Foglar, i najdeme zde celou Chatu v Jezerní kotlině, Modrou rokli, Ztraceného kamaráda a Boj na Čertovce.

časopis Kometa (youtube.com)

I Otakar Batlička se v Kometách objevoval, a to díky kresbám Jiřího Grbavčice. Sedmkrát byly jeho prózy adaptovány pro Komety a jednou pro zmíněný Magazínu Komety. Grbavčic navíc fenomenálně rozkreslil i Dickensovu „nervy trhající“ příhodu Orlí hnízdo, a kdo ji nezná, ať si ji okamžitě přečte.

Hororem Věž Kometám „přispěl“ i americký klasik obřích katastrof Thomas N. Scortia a skvělými povídkami Drak a Zástup bodoval Ray Bradbury. Výpravou, která propadla Zdeněk Volný. Hned ve čtyřech příbězích manhattanského detektiva Sweeta pak „Bof“ Fencl využil hned dva klasiky dobrodružné literatury, a to Roberta Krajta a Josepha Sheridana Le Fanu s jeho Pokojem v hostinci Dragon Volant (ze sbírky Zelený děs).

Původce ohníčkovského Profesora Dugana Ivo Pechar přispěl méně ambiciózním příběhem Goro, ochránce makaků a nechybí ani Svatopluk Hrnčíř s trilogií Tři kluci a madona, Tři kluci a krokodýl, Tři kluci a šifra. Kreslil to Marko Čermák a hned si do časopisu prosadil i část Modré pětky (jinak vždy jen v časopise Pionýrská stezka) a komiksy Walitaka a Plamínek.

Čtyřmi komiksy se součástkou Komet stal i Libor Balák, který má dva příběhy také v Magazínu Komety, a dva seriály dodal Lubor Hlavsa.

Stanislav Komárek napsal scénář ke komiksu Dar a Eva Hauserová doplatila na krach časopisu, protože její Duryan Hyperman zůstal nedokončen. Ale co zůstává obecným a skutečným malérem Komet? Ani ne tak (kritiky cupované) příběhy Lubora Falteiska a Bohumila Ceplechy Jezevčík Bobo, přítel člověka; ty prostě patří „kategorii pro sebe“, ale Švancarův/Gemrotův cyklus O bozích a lidech. Do regulérního komiksu má míle a řeckých bájí se ostatně už předtím vtipněji ujali Augusta a Honzák v sešitové trilogii Odysseova dobrodružství v trojské válce (1989), Odysseova dobrodružství při návratu domů (1991) a Théseus (1992). Když si ale Boba a Bohy odmyslím, je Kometa takřka bez chyby. Není to ještě časopis Crew, ale jako překlenutí momentu státního převratu obstála a dodnes je o ni na trhu zájem. Kdyby vydržela, kreslili a psali by do ní ještě mnozí velikáni. Je to ale zároveň čas předinternetový a dnes už nás od prvního čísla Komety dělí 35 roků. Když se četly Komety, četlo se však s nadšením.

časopis komix Kometa (youtube.com)