CO BYLO: Když se četly časopisy ABC

Psal jsem o četbě všelijakých starých časopisů (CO BYLO: Když se četly Komety - Neviditelný pes) a vynechal nejpopulárnější své doby: ABC. Byl za mého dětství (jsem ročník 64) podpultovka, a kdo ABC neměl (rodiči nebo strejdou) předplaceno, tak smůlu měl, a to navzdory tomu, že náklad posléze překročil hranici tří set tisíc.

ABC mladých techniků a přírodovědců vycházelo od roku 1957 a existoval tenkrát taktéž časopis Věda a technika mládeži. Právě kvůli němu se do titulu „Ábíčka“ dostala ta přírodověda; jinak by se obě tiskoviny mohly plést. Původní název totiž zněl ABC vědy a techniky. Vlastislav Toman (1929-2022) s odstupem tvrdil, že jsou přírodovědci v názvu jeho iniciativa. Prý na něj dali v redakci ještě dřív, než se stal šéfredaktorem.

Původně byl časopis ABC měsíčník o rozsahu 32 stran a nákladu padesát tisíc výtisků. Šéfredaktorem byl Jiří Čeřovský. Od roku 1959 se žezla ujal zmíněný Vlasta Toman a na postu vydržel do převratu a ještě chvíli: do začátku roku 1992.

Roku 1963 přešlo ABC na periodicitu shodnou se školním rokem a sedmý ročník má následkem toho jen osm čísel. Po dvanácti letech vycházení se pak časopis stal čtrnáctideníkem.

Vedle vystřihovánek, papírových modelů, kartoték, reportáží a povídek se ABC četlo kvůli komiksům, dnes často legendárním; ale některé jsou zapomenuty. Například? Například v letech 1961 a 1964 vycházel na těchto stránkách i bezvadný, Nepraktou kreslený seriál Robot Emil, jehož scenáristy byli Miroslav Malík a Jiří Melíšek. Především první z nich. Titulní hrdina, živící se kovem, se už předtím (1960) vynořil z obrazovek Československé televize a princip jeho příhod tkví v bohulibých záměrech robotových, které opakovaně troskotají, aby situaci zachraňoval Emilův lidský tvůrce. Kniha Robot Emil znovu nastupuje z roku 1997 už slávu této bytosti znovu nevdechla.

Klasičtějším a s časopisem urostlejším komiksem se stali Jaroslavem Foglarem psaní a Jiřím Kráslem kreslení Kulišáci (1963-1966), což je seriál ve stylu (tehdy zakázaných) Rychlých šípů. Má 47 pokračování a je celičkou vědou, jakým způsobem autor tato pokračování později transformoval právě do dalších dílů Rychlých šípů, když byly na přelomu šesté a sedmé dekády dvacátého století krátce povoleny.

I proto, že byl Jaroslav Foglar na černé listině, stvořil šéfredaktor Ábíčka Vlasta Toman roku 1967 vlastní seriál téhož střihu Strážci, který dosáhl do roku 1984 počtu 176 epizod. Kreslili ho postupně Libuše Kovaříková a František Kobík. Ke cti autora slouží, že Foglara nijak nevykrádal, ale inspiroval se pro zde přítomné chlapecké hrdiny vlastním dětstvím a vlastní partou v Plzni. Vyloženě na ruku režimu míří až poslední řada Kronika Strážců z let 1981-1984. Té možná zpětně litoval.

Do roku 1978 se v ABC vynořoval i francouzský Arnalův komiks Pif o stejnojmenném pejskovi. Popravdě: jako dítě mě bavil víc než nějací Strážci. Barcelonský rodák José Cabrero Arnal (1909-1982) ho vymyslel už na sklonku druhé světové války a od roku 1955 měl Pif ve Francii vlastní časopis.

Jeho obdobou - a dalším magnetem časopisu - byl Pifův syn Pifík, jehož autorem je letos stoletý Roger Mas (1924-2010). Vytvořil postavu Pifíka, když za nemocného Arnala zaskakoval, a roku 1967 se především kvůli ní zřekl kreslení dalších Pifových epizod.

Pifíka ABC předkládalo českým čtenářům v letech 1967-1980, ale přesuňme se k něčemu méně infantilnímu. Ač… V letech 1968-1971 zveřejňoval pan Toman v ABC dnes už kultovní adaptaci prvních Burroughsových románů o Johnu Carterovi z Marsu.

Dílo rozkreslili Jiří Veškrna a Milan Ressel do 51 dílů. Vedle poplatku za užití tématu zasílal Toman do Spojených států někdy i pět čísel každého Ábíčka, ve kterém se Carter objevil.

Je zajímavé, že nová vydání Burroughsových románů nebyla za socialismu k dispozici a situaci nezměnil ani tento komiks. Jak se zdá, dostal Toman svou burroughsovskou šanci jen díky několika letům uvolnění na přelomu dekád.

Sir Arthur Conan Doyle se stal dalším z klasiků dobrodružna, který padl Tomanovi do oka (tohoto autora i Burroughse objevil už v dětství) a klasický román Ztracený svět (1912) adaptoval mezi roky 1969 a 1970. Kreslil jej Jiří Veškrna. Toman pak navázal po deseti rocích i vlastním pokračováním Druhá výprava do Ztraceného světa (1979-1980, kresba František Kobík) a vybavuji si, že jsem sice navštěvoval v čase jejího prvního zveřejňování už střední školu, ale byl zaujat. Hlavně proto, že původní román jsem dobře znal, ale tady nebylo jakékoli literární předlohy. Nikdo ve škole jsme proto netušili, co za dalších čtrnáct dní přijde.

Ne že bych měl tenkrát časopis ABC předplacený, ale někdo ze třídy jej vždycky donesl.

Toman se Burroughsem inspiroval k vlastní Sáze Žluté planety (taky je známa jako Pod paprsky Zářícího), která začala vycházet na zadní straně roku 1973 a překročila posléze hranice původního média. Autor na ní fakticky pracoval do smrti. Ty původní a nejklasičtější řady nakreslil František Kobík a scénář vycházel ze starší Tomanovy knížky Příchod bohů. Seriál měl ve své době tak ohromující pověst, že se nedivím pokusům ho po převratu zfilmovat. Bohužel vyzněly do prázdna.

Pod silným vlivem Žluté planety byl taktéž Václav Šorel, když psal pro Františka Kobíka - mezi roky 1977 a 1979 - Vzpouru mozků, ryze vědeckofantastický příběh, jemuž doboví dohlížitelé vytkli příliš malou angažovanost.

Ohledně detailů cituji teď z Encyklopedie komiksu od Josefa Ládka a Roberta Pavelky: „Autor pokaždé přinášel Kobíkovi scénář jediného dalšího dílu, který schematicky, rámcově načrtl, a Kobík vše zpracoval a Šorelovi vrátil ke schválení. Pokud autor nebyl s některým obrázkem náhodou spokojen, kreslíř ho z předlohy vystřihl nůžkami a nahradil obrázkem opraveným. Teprve celek vytáhl tuší a vybarvil anilinovými barvami. K té činnosti se scházeli po pracovní době ve svém tehdejším zaměstnání v Avii Letňany.“

Při malování kosmických letounů provázejících během záchranné akce model lodě Prométheus se Kobík inspiroval americkými stíhačkami F16 a francouzskými letouny Mirage.

V letech 1984-1986 stvořili Šorel a Kobík spolu i další sci-fi komiks Galaxia, a jak pan Šorel tvrdil, inspiroval se vedle fobie z pavouků modelem kosmické lodi Battlestar Galactica.

Rozsáhlý soubor ábičkových seriálů představují taky Příběhy psané střelným prachem (1977-1986). Od roku 1977 je opět psal Vlastislav Toman a kreslili Miloš Novák, Milan Víšek anebo Lubomír Hlavsa. Většina těch komiksů našla i svou prozaickou a knižní podobu. Vlastislav Toman žil pověstným časopisem od mládí a nikdy ho nepřestal sledovat. Jeho komiksy vyšly v řadě perfektně vypravených reedic a někteří jejich čtenáři vlastně už ABC neznají. To vychází dál, ale samozřejmě se změnilo, jako se změnila doba.