Doplnit se dají vzpomínky na šedesát let staré časopisy (MÝTUS: Když se četly Větrníky - Neviditelný pes (lidovky.cz) a doplnění je možné díky tomu, že jsem odebíral i týdeník Sedmička.

Možná teď pohrdlivě ohrnujete ret? I u mě byl o level pod Ohníčkem, Mateřídouškou a Pionýrem, které sice působily zábavně, ale literárně. Sedmička se na první pohled nezdála literární a byly to víceméně noviny. Pokud si vzpomínám, brzy u nás putovaly do koše. Někdy jsem je sotva prolistoval. Byly to tudíž peníze vyhozené oknem, a to peníze mých rodičů?

Možná. Ale za odebírání to stálo kvůli řadě západních komiksů, které zde byly zveřejňovány na pokračování, i dík - občasnému - zveřejnění nějaké science fiction, ať už od našeho (Pán modrého meče, ilustrace Miroslav Schönberg) či zahraničního autora (Brian Wilson Aldiss).

V čele Sedmičky stanul na samém jejím začátku spisovatel Jan Ryska a jako poslední ji navigovala do nicoty Svatava Hirschová. První číslo vyšlo 2. května 1968, tedy ještě před invazí „spřáteleným armád“, a tento týdeník vycházel ve čtvrtek. Původně stál šedesát haléřů.

Haléře, vím, už ani neznáte, ale kdysi se koruna dělila na dvacet dílů a jedna ta dvacetina byl pětihaléř. Se štěstím se jich dalo narubat-nasbírat dvacet. Poslední, a to 1214. číslo Sedmičky (kdo je mimo archivu asi všechna má?) je z 28. srpna 1992.

Byla sestavována pro lidi ve věku maximálně patnáct let a neměla speciálnější (literární, přírodopisné či technické) zaměření. Vždy mě tam, vzpomínám si, fascinovala zvlášť rubrika Když mi bylo 13. Ke své škodě jsem totiž brával vše hodně doslova, i dumal jsem, jak si Antonín Panenka, propána, dokáže vzpomenout, co během třináctých narozenin přesně prožíval. „Já bych to nedal.“ Nejen kopálista, ale všichni oslovení to sypali z rukávu a problém neměli.

V relativní svobodě okolo roku 1968 měl časopis uzavřeny kontrakty se společností Walt Disney a typickým jejím produktem ještě nebyly Star Wars. Byl to komiks The Sword in the Stone (Meč v kameni, první americké vydání 1963) anebo Davy Crockett (1955-56, u nás 1968-69) od téhož scénáristy Franka Reillyho a od kreslíře Jesse Marshe. Crockettův příběh se odehrává roku 1833, a jak tomu chodilo, zloch je Komanč. U mučednického kůlu Crockett projeví tolik statečnosti, až náčelník Komančů Bílý vlk svolí, aby si to rozdal nikoli s jeho synem, což by možná stačilo, ale s jeho syny. Dopadne to dobře a Disney dodal i horolezecký „horor“ Stěna smrti (1959, česky 1969) alias adaptaci knížky Jamese Ramsey Ullmana Banner in the Sky. A prodal Sedmičce i známý příběh dvou psíků Lady a Tramp (1955, česky 1970 jako Zuzka a Tulák) a ještě… Ale přejděme ke slavnému Pifovi, který je - na rozdíl od těchto „amerikánských“ komiksů - pro Sedmičky charakteristický.

Pif Gagdet byl francouzský komiksový magazín, který jste sehnali taky v Československu a například v pražské Jungmannce. Jen ta fronta. Pro děti ale byl tenkrát Pif zjevení. V časopise navíc vždy byla vložena hračka. A na konci těch sedmdesátek bylo to vše za devět korun, tj. jako dneska za stovku; zhruba.

Pifa vymyslel - už někdy po válce - José Arnal (1909-82), a když se psisko začátkem padesátých přesunulo z komunistických novin do časopisu, dostal ještě nikoli kamaráda, ale nepřítele. Herkula. To je kocour. Pif Gagdet byl pak nejpopulárnější dětský komiksový magazín celé Evropy a vycházel ve svých zlatých letech milionovým nákladem. Z jeho stránek se vynořily komiksy o předvěkém lovci Rahanovi i sám „doktor Justice“, ovládající asijská bojová umění. V Sedmičce se Pif a Herkul pravidelně předváděli mezi roky 1975 a 1978 (ale jednou už roku 1969).

Ti sedmičkoví nejsou, pozor, od pana Arnala, protože měl své lidi, i pracovali kreslíři Cance a Hodbert a scénárista Jean-Marie Nanaud (1944-1990). Vraťme se ale ještě do Sedmičky roku 1969, kdy Jiří Lacina adaptoval komiksovou formou román Pět neděl v balóně.

Kreslil jistý Jiří Puška. Roku 1971 ale následovaly další dva produkty Disneyho továrny na sny Zorro a Tobyho cirkusová dobrodružství.

Oproti tomu Čtyři a pes - z téhož roku - byl seriál ryze český a kreslený osvědčeným Jiřím Kalouskem. Titul se svezl s populárním polským seriálem Čtyři z tanku a pes, z něhož Sedmička často přinášela fotografie. Ve Čtyři a pes ale nikdo nebojuje s Hitlerem a jde o čtyřčlennou parta kluků Kormoráni.

Redakce nicméně dál jednala s majiteli práv na komiksy zahraniční, a tak byl tento příběh na deset let jediný z našich luhů a teprve pak se vynořila Toufarova/Petráčkova Třináctka ze Staré čtvrti.

Roku 1972 došlo v Sedmičce i na komiksovou adaptaci sekvence z Rosnyho Boje o oheň (1911) - pod názvem Noah, pravěký lovec. Adaptoval ji a na kreslil Roberto Cruz. V tomtéž roce se vynořil ze stránek na chvilenku i sám Kocour Felix a roku 1973 maďarská komiksová adaptace Lemových Astronautů (originál seriálu je z roku 1958). Osobně mě tenkrát zaujala i Dobrodružství Huckleberryho Finna (česky 1973), jejichž scénář a kresba jsou díly Kubánce jménem Heribert Mazysil.

Z téhož ostrova pocházel komiksový historik a kreslíř Domingo García Rodriguez (1928-1996) a roku 1973 Sedmička přinesla jeho Alí Babu.

Klasikem literatury je Eric Knight (1897-1943), tvůrce slavné Lassie (1938); ale téhož roku mu vyšla i kniha Sam Small Flies Again: The Amazing Adventure of the Flyiong Yorkshireman. Vybral si ji Tibor Horváth jako předlohu pro příběh, jenž pro Sedmičku´73 nakreslil Attila Dargay. Dva maďarští umělci, dodávám.

Roku 1974 následovala komiksová adaptace příběhu Allamagoosa od britského autora sci-fi Erica Franka Russella (1905-1978) a vyšla jako Záhadný PALBER. Opět z dílny Horváth/Dargay. Asi aby došlo k určitému vyvážení, zařadila redakce téhož roku na stránky časopisu adaptaci knihy Tajemství Chirenovy pyramidy (1964) od ruského autora Gleba Golubjeva (1926-1989).

Nebudu zastírat, že mě v dětství víc než všecka tato díla imponoval Rahan. To bylo prostě něco „z jiného světa“ a byl to komiks dospělejší a úplně „pravý“ a „jako z Ameriky“. Sedmička se mu věnovala v letech 1974-75, přičemž scénáře jsou od Rogera Lecureuxe a kresba dílem André Chéreta. Postupně vyšly s tím fenomenálním hrdinou příběhy Človíček (1970), Rahan v zemi stínů (1971), Rahan v sekyrovém háji (1971) a Pouta pravdy (1972). Ta mě uhranula nejvíc. Hrdinu zlotřilci zavěsili mezi dva mamutí kly na tenkých liánách, a pokud prý předtím nelhal, vydrží viset do soumraku. Rahan ale pochopí, že jsou pouta záměrně vybrána, aby neobstál, a tak… V Sedmičce se urodil ale ještě jeden báječný komiks a musím konstatovat, že ho mám dodnes ještě radši než všechny Rahany i s Pifem, Leonkem a Herkulem dohromady.

Jsou to Esa z Paříže, v originále Les As. Je neskutečné, nebo aspoň pro mě, jak fascinovaně jsem ničil Sedmičky nůžkami, když jsem si příhody té dětské party vystřihával a lepil do sešitů v letech 1975-1976. V dětství mi, jak tomu bývá, připadalo, že je těch dobrodružství strašně moc a trvají snad věčnost, ale Sedmičky reálně převzaly pouze osm (a maximálně pětistránkových) příhod z let 1969-1973, a to Dobrodružství na výletě, Po stopě záhadného „M“, Pivoňkovo trápení se slonem, Pivoňkovo cestování časem, Poklad z XVIII. století, Preparát P. Q. X. Y. Z. 32, Polévkovou mísu od Aztéků a Vzdušného piráta. Posledně zmíněný příběh mi prvně ukázal, jak lze odpálit barák výbušninou umístěnou v dronu, a i cestování časem (mezi dinosaury či do krutého Říma) jsem dík těm epizodám „zažíval“ fakticky poprvé. Kresbu zde považuji za skvělou a prodchla mě. Ji a scénáře vytvořil Michel Regnier (1931-1999), což je další z Belgičanů, co přesídlili do Paříže a přijali francouzské občanství.

Styl má osobitý a kredit měl takový, že se stal šéfredaktorem časopisu Tintin (1966-1974). Je autorem 250 alb. Esa tvořil od roku 1963 a do čela party postavil Píďu (Quentin Gentil). Další kluk si říká Rozum (Génie), následuje „starý brach“ Pivoňka a dvojčata Suzanne a André Luronovi alias Muška a Kámoš. A patří sem i pes Dragon, česky prostě Punťa.

Píďa je rozhodný šéf, Pivoňka dobromyslný popleta, Rozum umí řešit záhady a ostatní jsou s výjimkami do počtu. Ale já vlastně neznám všechny ty příběhy a to je chyba. Znám jen přeložené. Jeden, tuším, vyšel i v Pionýru, ale jen černobíle.

Roku 1976 bohužel seriál skončil, anžto redakce získala práva na zveřejňování Asterixe a na oba seriály najednou nebyly asi devizové prostředky. Je to škoda, neboť Asterixe sice uznávám, ale vydávat ho stránku po stránce, jak to pak Sedmička praktikovala, považuji za chybu. Alba mu sluší! V Sedmičce vycházel do roku 1980 a to mi bylo už šestnáct a měl jsem jiné zájmy. Osobní kontakty se Sedmičkou jsem dávno přerušil a zde proto jen stručně připomenu, že tam později byly ještě uveřejněny solidní sci-fi komiksy Záhada asteroidu 1431 (1980) podle knihy od Istvána Nemere Zloději na malé planetě, Cesta do Plutonie (1980-1981) nebo Návrat na Zemi (1981) podle literární předlohy Sama Lundwalla.

Je překvapivé, co vše v Sedmičce vyšlo a co se toho do ní vešlo. Mezi týdeníkem a měsíčníkem je, zvlášť jste-li dítě, opravdu rapidní rozdíl, a tak... Sedmičko má, odpusť, že jsem tě rozfikal a rozkošnicky upálil! Nebyla jsi jen odpad. I hodně dobrého v tobě živilo naši fantazii.

ESA: OBÁLKY: Esa (16/22) - Komiksy, zprávy, kurzy (bedetheque.com)