„Zázvorka si nesl přes ruku kabát do deště …Celník prohmatal jednu polovinu shora dolů – a přestal … V té druhé půlce pláště měl /Zázvorka/ zašito TISÍC korun ... Teprve v hotelu v Curychu … Zázvorka rychle vypáral TISÍCOVKY z kabátu a šel je rozměnit, ale ve směnárně mu oznámili, že právě dnešního dne ve Švýcarsku přestali brát československé peníze. Musel těch DESET TISÍC zas pašovat zpátky.“ (Otakar Vávra: Paměti aneb Moje filmové 100letí. Nakladatelství BVD Praha 2011, s. 130, zvýrazňujeme) – Ve vylíčení první poválečné cesty barrandovských filmařů do válkou nedotčeného Švýcarska zjevně vypadla číslovka „DESET“ mezi slovy „zašito“ a „TISÍC“ …

Od sešitů ke knize
Legendární režisér Otakar Vávra (1911-2011) psal své – historicky cenné – paměti ručně do sešitů. Věkem se mu navíc fatálně zhoršil zrak (což připisoval filmařské profesi: častému vystavování zraku intenzivnímu osvětlení). Knižní vydání memoárů včetně přepisu a korektur tedy zajišťovali jiní, žel nikoli se stoprocentní pečlivostí, potažmo kompetentností.

Autor věnuje soustavnou pozornost otázkám ekonomickým: nákladům filmové produkce, odměňování filmařských profesí apod. Kiksy prostředníků se žel ani oblasti ekonomické nevyhnou. K úvodnímu citátu připojme dva další:

„ … situaci sovětské armády /za 2. světové války/ nám popisoval pravdivě …nebyla vůbec motorizovaná, vojáci jezdili na bryčkách a v žebřiňácích, měli staré PUKY, a i těch měli málo, některé měly místo řemenu jen provaz.“ (tamtéž, s. 149, zvýrazňujeme) – Podivná to inventarizace: „pušky“ nebo „puky“, všechno jedno …

„Dovídal jsem se fakta … o rozdílu německé kultury a architektury oproti české, o SOVĚTSKÉM charakteru české gotiky oproti německému mysticizmu.“ (tamtéž, s. 169, zvýrazňujeme) – Co má v textu stát místo „sovětském“? Patrně ne „světském“. „Strohém“? „Střídmém“? Pak bychom opět byli u ekonomičnosti, jež, jak Vávra lituje, nakonec třeba z grandiózně koncipovaného filmového projektu Evropa tančila valčík učinila pouhé torzo …

Od hrubého domácího produktu (HDP) k dani z přidané hodnoty (DPH)
„Vše požírají baumaxy, teska. A ještě požírat budou, ve jménu růstu DPH a prosperity, což jest krátkozraké.“ (Jaroslav Jeroným Neduha: Životaběh. Galén Praha 2016, s. 65) „ … ale nejsem ekonom, a ti se zaklínají růstem DPH, produktivity, mezd.“ (tamtéž, s. 277) – Lamentace se má nepochybně týkat růstu hrubého domácího produktu čili HDP, klíčové to makroekonomické veličiny.

Jenomže občas se diskutuje o sazbě DPH (daně z přidané hodnoty) u té či oné komodity, emotivně zejména u knih. A tak prostředník z knižní branže (redaktor či korektor) může na zkratku HDP v autorově textu, pakliže mu tato nic moc neříká, reagovat její opravou na zkratku povědomou …

Podobně jako paměti Vávrovy jsou i paměti Neduhovy poučné, rovněž ohledně dějin starokatolické církve u nás a v Rakousku. (Dozvíme se třeba, že biskup Miloš Pulec za okupace pomáhal židovským spoluobčanům vystavováním křestních listů.) Taktéž Neduha (1945-2024) věnuje pozornost problematice ekonomické. Ale zase ti prostředníci …Ve druhém vydání by každopádně měla být na obou citovaných místech zkratka „DPH“ nahrazena zkratkou „HDP“. Pak teprve získá autorova opakovaná lamentace na síle!

Závěr

Jak ještě v papírových Lidových novinách svými – až donkichotsky působícími – dodatečnými autorskými „korekturami (redakčních) korektur“ opakovaně upozorňoval bohemista Karel Oliva, korektoři jsou Achillovou patou tuzemské publicistiky. Autoři, kteří v pamětech zabrousí do ekonomické problematiky, měli by své nakladatelské redaktory a korektory obzvlášť kontrolovat.