Znáte tu krásnou povídku Jaroslava Haška o zrádci národa z Chotěboře? Jeden z místních vlastenců, rolník Jan Pavlíček byl, podle spisovatele, navěky vyobcován ze společnosti slušných lidí. Zneuctil totiž památku Jana Žižky. Při jedné vlastenecké pouti roku 1848 na něj totiž přišly bolesti v útrobách a jediné místo skryté před zvědavými pohledy bližních spatřil nedaleko silnice. Aby bolesti nepřišly, když krátce před cestou Pavlíček vydatně pojedl hrachu, zapil podmáslím a ještě žejdlíkem místního piva nevalné kvality. S gatěmi již na půl žerdi se řítil k osamělému stromu, vklouzl za jeho kmen a nastalá úleva se mu jevila rajskou. Leč osud je mnohdy krutý a rád se mstí na nevinných… Náš vlastenec nedbal varování početné společnosti a ani si sám neuvědomil své hrůzné počínání. Strom na horizontě byl dub, pod kterým měl při tažení do Přibyslavi odpočívat sám veliký vojevůdce. A tak byl odhalen vlastizrádce, který zneuctil památný Žižkův dub. Do nejdelší smrti mu slušný člověk nepodal ruku natož aby si s ním v hospodě sedl k jednomu stolu.

Jedeme se, takhle z jara, podívat do skanzenu na Veselém kopci. Kousek před Chotěboří, vlevo od silnice, se tyčí rozložitý strom. Dub a naprosto osamělý. Stále ještě věříme na náhodu; osamělé stromy kolem našich silnic se patrně nadají spočítat. Ale co kdyby právě tenhle... Dubisko i jeho okolí pozorně prohlížíme, ale po činnosti nebohého zemědělce není ani stopy. Pátrání v paměti napovídá, že husitská vojska přes Chotěboř docela dobře táhnout mohla. Ale proč velký humorista zpracoval právě uvedené, neotřelé téma a situoval děj právě do městečka na Vysočině?

Pátrání v průvodcích a mapách nepřináší výsledky a již se obáváme, že náš badatelský zájem vyzní na prázdno.

Přísloví říká, že láska prochází žaludkem, skleróza je matka turistiky nebo také, že hlad je nejlepší kuchař. Další pátrání, ve kterém již vlastně ani nedoufáme, sbírku pořekadel rozšiřuje o to nejdůležitější. Hlad je přítel bádání.

Záludně nás totiž přepadl v zamyšlení nad mapami v parku uprostřed náměstí a vytrvale žadonil o utišení. Instinkt takřka neomylný nás směruje k dominantní budově honosící se černým nápisem Panský dvůr. Před vchodem přichází převeliké překvapení v podobě mramorové pamětní desky. Text říká, že právě zde pobýval v roce 1912 Jaroslav Hašek.

Ve stylové jídelně se dozvídáme, že hospoda je zde nepřetržitě od patnáctého století a v roce 1424 se zde stavoval na pivu Jan Žižka. Jsme u jádra povídky klasika českého humoru. Ten zde konečně v již uvedeném roce 1912 pobýval co host nájemců manželů Kubánkových. Zbavit se spisovatele byl poněkud větší problém než ho k sobě pozvat. Více pil než jedl, hostil mnohé veselé kumpány; zásadně bez sebemenší potřeby vytáhnout z tobolky nějaký ten zlatý.

Jak byl nakonec vypuzen se neví, ale je jasné, že ve starých zdech napsal nejen povídku o zrádci národa. Vznikly zde ještě další – Okresní soud v Maliboři, Posvícení v Křivici a Jak je to s rodištěm Ignáta Hermanna. Ten se narodil 12. srpna 1854 v nedalekém Horním Mlýně.

Badatelská touha i hlad byly uspokojeny a historie zbavena jednoho z tajemství.

Konečně, zajeďte se do Chotěboře podívat sami. Město i celé okolí za poznání stojí. Konečně i hospoda Panský Dvůr.