18.8.2022 | Svátek má Helena


ČEŠTINA: Zhubla třicet kilo aneb Jazyk a duše

19.9.2012

Zhubla třicet kilo. Nikoliv. Jde o porovnání s původním stavem. Zhubla o třicet kilo.

Hubnoucí čaj. Taky špatně. Čaj nemůže zhubnout, není mu to dáno. Hubneme po něm my – aspoň v to doufáme. Takže čaj na hubnutí.

To se stalo dávno. Český chlapec chtěl udělat kariéru, studoval v Rusku (tehdy SSSR) a myslel si, že ta kariéra půjde rychleji, když si přiveze ruskou manželku. Kariéra šla do pytle ve chvíli, kdy se jeho ruská manželka vyjádřila, veřejně, nahlas a velmi spontánně, že invazi vojsk Varšavské smlouvy považuje za okupaci a hanebnost.

Tato dáma se nikdy neučila česky, kdy taky, když měla malé děti. Učila se odposlechem. A jak už to v takových případech bývá, neměla cit pro významové jemnosti.

Řekla o sobě, že je kráva. Nejednou. Řekla jsem jí, aby takhle o sobě nemluvila, protože to je – pokud se tak označuje člověk – vulgarita, a tím, aniž si to uvědomuje, si ničí duši, sebehodnocení a to všechno.

Zamyslela se.

A pak řekla:

"A kurva. A já čůza si myslela, že je to spisovné."

Ve vyjadřování se zobrazuje stav naší duše. Vyčteme z něj vzdělání, způsob myšlení, sebehodnocení. Všimněte si, jak mluví opilci. Samá razantní prohlášení, často razantní vulgarismy. Někde pod nimi je znát slabost té osobnosti. Agrese, ale ze slabosti. Snížené sebevědomí.

Ta moje ruská kamarádka dostávala svého času od lidí, kteří ji neznali, kvůli své národnosti pěkně zabrat.

Někteří lidé, zabývající se intenzivně duchovními věcmi, zcela spontánně, nevědomě mění slovosled svých vět.

Básnění je stav mysli, nikoli pouhá dovednost poskládat slova.

Funguje to ale i naopak. Nepřesným vyjadřováním snižujeme svou schopnost jasně, věcně, přesně myslet. Vulgarismy snižujeme svůj pocit vlastní důstojnosti, i když si to neuvědomujeme. Přijímáme ledabylost v myšlení, hodnotách, vztazích, chování. Naopak přesným a slušným vyjadřováním nutíme svůj mozek, aby hledal přesnost v čemkoliv, čím se zabývá.

Puristé prominou, ale musím citovat, co jsem párkrát zaslechla na ulici, když kolem mne procházely něžné dívenky. Hovořily takto: "Víš, co mi ta kunda provedla? Ty píčo, já zírala jako vejr." Jaké asi mají sebevědomí ty dívky, jak se chovají ke svému okolí – agresivně? – jaké mají vztahy s chlapci?

Rozhodně si nemyslím, že se všichni musí vyjadřovat jako univerzitní hodnostáři. Znám hospodskou mluvu – někdy jásám nad bohatostí a vtipem těch přirovnání, a vůbec mi nejde o to, vyjadřovat se za všech okolností literárně, spisovně. Ale jedno vím určitě: Mluvou potvrzujete stav své mysli. Myslete na to, jak se vyjadřujete.

Takže: vulgarismy hrubneme. Mluvením o hubnoucím čaji bráníme sami sobě v přesném vnímání a myšlení. Obojí nám ubírá schopnost vycházet dobře se světem.