Výstavní

Pořídil si výstavní vilu. Spáchali trestní čin.

Určitě v té vile nehodlal provozovat výstavy, chtěl ji prostě mít skvělou. Takže výstavnou vilu. Výstavný dům. Výstavné stavení.

Trestní je řízení, soud, trestní právo. Trestné jsou činy. Trestný čin, trestná činnost, trestné chování.

Když je něco k něčemu určené, má se něčím zabývat, je tam měkká koncovka, a to ve všech rodech: soud se zabývá trestnou činností, vynáší tresty: trestní soud. Dům je určen k pořádání výstav: výstavní.

Když má něco nějakou vlastnost, pak koncovka přídavného jména, jež tuto vlastnost označuje, respektuje rod toho něčeho: skvostný dům – výstavný. Skvostná budova – výstavná. Skvostné stavení – výstavné. Krádež se trestá, je trestná. Zločin se trestá – je trestný.

Uznávám, že je to někdy svízelné: obecní úřad, tedy radnice, se má zabývat věcmi obce. Obecný úřad je prostě nějaký úřad, jehož určení je nám neznámé či jehož agenda je jaksi rozplizlá.

Dvacátý

Dvacáté výročí – v pořádku. Uplynulo dvacet let. Dvacáté jubileum – to není v pořádku. Dnešní slovníky uvádějí, že jubileum je výročí. Přesnější by bylo říci, že jde o kulaté výročí – 5, 10, 25, 50, 100 let. Lepší je říci, pětileté výročí, jinak by to znamenalo, že se to jubileum opakovalo. Nevím, jestli jsem to vyložila přehledně.

Nějak mě zaráží, že chyby dělají i vysokoškoláci, a to i absolventi humanitních oborů. U strojařů jsem se s tolika chybami nepotkala. Podivné.

Při výuce cizích jazyků se doporučuje číst literaturu v originále a sledovat filmy v originále. Není až tak dobré se sápat po slovníku při každém slově, které neznáme. Jak vzpomínal i Jan Werich, první měsíce v USA měli problémy s mluvenou angličtinou. Nicméně poslouchali rozhlas, a po třech měsících s úžasem zjistili, že rozumějí. Podobné je to s četbou. Člověk si mimoděčně udržuje dobrou češtinu.