Stejně jako všechny kláštery té doby, i tady se uchovávaly rukopisy. (Vysílání ČTV – 24; 22. 8. 2010)

Jak vysvětlit, co je v té větě špatně a jak to má být, aniž by jeden použil složitou teorii a názvosloví, s nimiž měli žáčkové problémy už ve škole, kdy to probírali málem každodenně?

Co je hlavním sdělením? Že se v tom klášteře uchovávaly rukopisy. Co je vedlejším sdělením? Že se v té době rukopisy uchovávaly ve všech klášterech. A máme to: Stejně jako ve všech klášterech té doby, i tady se uchovávaly rukopisy.

Syntaktické možnosti tohoto sdělení jsou dvě:

- Stejně jako všechny kláštery té doby, i tento uchovával rukopisy.

- Stejně jako ve všech klášterech té doby, i tady se uchovávaly rukopisy.

V obou větách je nositelem činnosti klášter (více klášterů): všechny kláštery jsou ve stejném vztahu ke stejné činnosti, k tomu, co dělají (uchovávají rukopisy) – oba kláštery jsou tedy i ve stejném větném postavení, skloňovány stejně.

Zákeřné onemocnění člověku postupně ničí imunitní systém a končí smrtí. (Televizní noviny, Prima 22. 8. 2010). Chyba je zřejmá: ve skutečnosti neumírá onemocnění, umírá člověk.

Zákeřné onemocnění člověku postupně ničí imunitní systém a vede ke smrti.

Překotnost vede ke komickému výroku, někdy k nesrozumitelnosti. Chtějí opravdu něco sdělit?

Bezbolestnou výukou je kvalitní četba. Karel Čapek psal poutavě, pokud jde o obsah, a čistě, hezky, pokud jde o formu. Neprohloupíte, ať si z jeho díla vyberete cokoliv. Hrabal, Ota Pavel. Dobré překlady. Jen si, prosím, neberte mustr ze sdělovacích prostředků. To byste dopadli...

Řidič, mladý člověk, takto odpověděl reportérovi Novy na otázku, co říká odstupňovaným pokutám:

"Já nevim, proč by ten, c o má víc peníze, měl platit víc peníze než ten, co má míň peníze."

Opravdu nevím, co si mám o tom myslet. Mluvil bez přízvuku, byl to tedy Čech (kdyby se česky učil jako cizí řeč, neměl by tak dobrou fonetiku a současně tak špatné vyjadřování). Nasnadě je dohad, že často mluví anglicky (more money, less money). Jenže ani ti emigranti, kteří žili venku čtyřicet, padesát let, jejichž čeština nejvíc utrpěla, nemají potíže se skloňováním.

Pravda je, že špatné skloňování nebo rovnou žádné skloňování se poslední dobou vyskytuje často. Asi to navazuje na zvyklost devadesátých let, kdy naopak scházela slovesa – místo "Chválím tě" znělo "Pochvala", místo "Blahopřeji" se řeklo "Gratulace".

Jako by lidé byli líní mluvit. Doufám, že nejsou líní myslet, ale mám v paměti relativně nedávnou národní debatu o tom, jestli člověk k životu potřebuje matematiku, a tedy i její výuku ve škole, anebo ne. Spoléhat na to, že za nás budou myslet stroje, je nebezpečné. Kdyby nic jiného, někdo ty stroje a jejich softwary musí vymýšlet.

Mluvit a psát znamená sdělovat myšlenky, nápady; sdílet názory, postoje, hodnoty, kulturu. Žít s jinými. Pokud nám bude jedno, jestli nám ostatní rozumějí, špatně to dopadne.