Tak by mě zajímalo, jak někteří rozumějí pojmu středobod a zdali vědí, čím se liší od úhelného kamene (bodu). Odpověď: středobod je počeštěný slovenský stredobod. K tomu odlišení významu dovolte citaci:
"Význam slova stredobod v Slovníku slovenského jazyka: kniž. najdôležitejšia časť, najdôležitejšie miesto niečoho, niečo (niekto), na čo (na koho) je sústredená najväčšia pozornosť, centrum: s. rokovania, s. pozornosti, záujmu niekoho, s. činnosti, diania; s. spoločnosti;…"
"V češtině úhelný bod, úhelný kámen - úhelný (†úhelní Havl.) příd. k úhel 2: v zast. spoj. ú. kámen (Vanč. aj.) v rohu domu, základní, přen. kniž. základní vůbec: ú. kámen literatury základní dílo; pro mne byl tento den dnem ú-m (Maj.) rozhodujícím (SSJČ)
Úhelný kámen sloužil k vyměřování půdorysu budovy. Když chtěli ve starověku na nějakém místě postavit budovu, museli nejprve vtyčit kůl nebo kámen. Od tohoto kamene pak napnuli šňůru, na jejímž konci bylo nějaké dřevo, jímž se rylo do země. Tímto způsobem získali velké kružidlo. Někdo pak obešel kruh, jehož středem byl náš kámen, a dřevem, přivázaným na šňůře, vyryl do země kružnici… Na kruhu pak záviselo další vyměřování, protože se do něj vkreslovaly geometrické obrazce a rýsovaly se úhly. "Úhelný kámen" byl nepostradatelný, protože se s jeho pomocí vyměřovaly úhly."
Zajisté cítíte rozdíl. Ve slovenštině jde o pojem vztahující se vpodstatě ke vztahům a jejich ukotvení, v češtině o určení, od čeho se buduje či odvozuje celek a jeho struktura. V širším filozofickém pojetí lze najít jistou blízkost vztahů a struktury, jistě, ale v běžném životě jde spíše o přesné určení skutečnosti nežli o filozofický esej.
Sousloví úhelný kámen (bod) z češtiny prakticky vymizelo, říká se středobod. Jenže ten slovenský středobod v českém novinářském pojetí jaksi ztratil význam. Středobodem bývá osoba, která něco zapříčinila, něčí zájem na něčem, pozorovaný fakt, cokoliv, co je něčeho v danou chvíli středem, často i pomíjivým. Přitom ve slovenštině i češtině je hlavní vlastností stredobodu i úhelného bodu jeho trvalost.
Podobná pominutí významu potkalo i jiná slovenská slova či sousloví přenesená do češtiny:
Na čele průvodu – česky v čele průvodu; v češtině na čele znamená umístění něčeho na této části hlavy, třeba pupínku nebo pramene vlasů.
O rozdílu mezi slovenským poriadkom (česky řád – občanský soudní řád, trestní řád, ústavní řád), pořádkem (v češtině pojem pro uklizeno) a pro Čechy zavádějícím slovenským riadem (nádobím) už tu řeč byla.
Na vině – vinen. To je tvrdé označení. Slovenské na vině znamená je příčinou, je zaviněno.
Nad ránem – zrána. Rozhraní noci a dne označujeme v češtině takto: k ránu. Často se ty významy směšují, ale nic to nemění na tom, že nad ránem je slovakismus.
Hrozno. Podle některých vinařů hroznové víno. Podle botaniků by to měla být réva, plody na stopce hrozen, podle jazykovědců hrozno je přídavné jméno.
Obohacování češtiny o slova přejatá ze slovenštiny samo o sobě tolik nevadí. Co ale vadí, je ztráta jazykového citu. S tím i něco dalšího: co je úhelný kámen či bod se učí ve škole. Aspoň doufám. Jeho záměnou za středobod se vytrácí přesnost myšlení. Odtud vede cesta k přibližnosti a postupně záměně chtění za skutečnost – co si budeme vykládat, nemyšlení je docela příjemné a pohodlné. Umožňuje kromě jiného bezmyšlenkovitě, nekontrolovaně uvolnit pocity, zejména pocity nelibosti a napětí. Otevírá se možnost například dost častého omylu, že vazba (dočasná izolace obviněného či později obžalovaného) je totéž co výkon trestu odnětí svobody (dočasná či doživotní izolace odsouzeného) a že policie je tu od toho, aby trestala. Z takového nemyšlení mohou vzejít dost ošklivé věci.