Manažerovat, řiditel aneb Kancelářský češtin

Tak už máme slovo "manažerovat". Je to v internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český a v tištěném slovníku spisovné češtiny.

To je málem na revoluci. Vždycky bylo, že napřed je činnost (nemusí být nutně sloveso) a teprve od ní se odvozovalo označení profese. Řídit – řidič, ředitel (a tady máme vysvětlení, proč zhruba od dvacátých let dvacátého století nikoliv logický řiditel, ale ředitel; tuhle otázku kladly tehdy už Humoristické listy - je to poměrně nové slovo, za Rakouska-Uherska i v počátcích republiky byli spíše šéfové, direktoři - jenže tehdy vyvstal problém, čím nahradit chauffeura, a vznikl řidič), psát, sepisovat – psavec, spisovatel, sport – sportovec.

Asi známe slovo ředitelovat – nemínilo se jím, že někdo něco řídí, ale že je ředitelem (a řízení předstírá). Postupně jsme je začali vnímat jako lehce hanlivé. Řediteluje, neví čemu.

Docela by mě zajímalo, jak se obecně rozumí pojmu manažer. Dělala jsem to, a není to lehká práce, ve většině případů ani extra placená.

Vsunu historku: cizinec, majitel obchodního řetězce, potřeboval do jedné své prodejny lidi, kteří budou připravovat maso, krájet salámy, dělat saláty a chlebíčky. Dal inzerát, přihlásila se spousta lidí. Něco přes sto. Sto z nich nechtělo připravovat potraviny, chtěli dělat manažery. Nejspíš takové ty postavy v kvádrech, s cedulkou na saku, které kontrolují, zda pokladní řádně počítají. V žádné jiné zemi se mu to nestalo.

Další představa je, že manažer je úředník stanovující, co se má sledovat, a kontrolující výkazy.

Manažer je člověk, který odpovídá za to, že všechno funguje, práce je kvalitní (tedy nejenže ji kontroluje, ale hlavně ji organizuje tak, aby kvalitní být mohla), rozvrhuje činnosti, předvídá vývoj, předvídá i maléry a předchází jim, a ručí za to, že i finance budou v pořádku a v souladu jednak s potřebami podniku, jednak se zákonem.

Takže: činnost – management (řízení). Řídit – menedžovat. Ten, kdo řídí – manager (ředitel). A udělejme si v tom pořádek : vrcholnou rozhodovací pravomoc ve věcech strategických nemá ředitel ani manažer, ale správní (vědecká) rada a její předseda, v případě soukromých podniků majitel a u velkých podniků majitel a správní rada. A dovětek estetický: v češtině jsou slova menedžr i manažer, menedžovat velice nepěkná.

No nic. Teď vsunu tezi, je to výňatek z mé odpovědi čtenáři, jemuž se nelíbí slovo připomínkovat:

"Čeština je poslední dobou zaplavena spoustou divných slov, je to daň za zamoření celé společnosti úřadováním, nebo lépe administrováním (úřadování by mělo přinést nějaký výsledek, rozhodnutí, kdežto u administrování jde namnoze víc o sledování, evidenci a bohužel to zahrnuje i sekýrování neustále dotazovaných lidí žádostmi o doplnění údajů). Obávám se, že s tím nic nenaděláme, protože slovník odpovídá struktuře a stylu společnosti. Dokud bude spousta komisí a úřadů, a hlavně spousta úředníků se spoustou počítačů, dotud se nebudou podklady studovat, podávat k nim rozbory, přikládat argumenty a názory, a nebude se o nich jednat a rozhodovat, bude se připomínkovat."

Znalostní výbava. Prostě znalosti.

Funkcionalita. Taky dobrý. V matematice jistě, ale v jiných oborech, v nichž se vyskytují lidé vyšší matematiky neznalí? Inspirovalo mě to, a vymyslela jsem toto: "Funkcionalitu stanovíme vzorcem, v jehož čitateli budou vyjádřeny náklady, ve jmenovateli pak počet osob benefitně z nákladů těžících. Uznatelná funkcionalita je pak ta, jejíž jmenovatel je minimálně xxxkrát (to musím domyslet) větší než čitatel." Dávala bych to jako povinnou položku do žádostí o grant. Ručím vám za to, že kdybych byla úředníkem a přišla s tím na nějakou poradu, ujalo by se to. Snadno si odvodíte, že nejuznatelnější funkcionalitu by měly open space, kdy pořizovací náklady na nábytek jsou velice nízké (žádné kanceláře pro dva pracovníky, se dvěma psacími stoly a oknem, ale velký sál s pracovními pulty bez šuplat), zatímco počet pracovníků v nich může být velice vysoký. Tedy ta funkcionalita je skvělá pro podnik, nikoli pro pracovníky (pocity, nemoci) a zdravotní pojišťovny (těžko zařaditelné a obtížně léčitelné psychosomatické potíže).

Mám podezření, že nebýt tabulkových procesorů, nešlo by to. Ale ono to hezky vypadá. Všimli jste si dovedného sousloví "osob benefitně z nákladů těžících"? S tím si neporadí ani vědecké myšlení, ani zdravý selský rozum. Proti tomu není obrany. To mi nikdo nevezme. Anebo "osob benefitujících"? To je možná ještě hezkoučtější.

Technikálie. To je jasná bruselština. Vyrozuměla jsem, že jde o soubor předpisů a činností nezbytných k tomu, aby vznikl nový paragraf nebo komise. Možná to někdo pochopil jinak, je to pravděpodobné. Předností úředničiny je to, že nikdo nerozumí slovům té novořeči zúplna, takže je možný jakýkoli výklad.

Úředníci jsou jati úzkostí, že nic není a nebude dokonalé, že se něco vymkne řádu a kontrole. Proto plodí nové a nové předpisy a mají divné vyjadřování. Uniklo jim, že absolutní kontrola a absolutní řád znamenají nehybnost, zmrtvění.

Oni asi žijí v jiném vesmíru. A já mám sen: konec světa by mohl vypadat tak, že menedžujícím úředníkům (a nikomu jinému) se nějak zavaří počítače. Nenávratně.

A kdyby se to nestalo, pak by měl dojít uskutečnění jiný můj sen: do úřadů a humanitních ústavů by měli jít pracovat jen lidé, kteří už pracovali na něčem konkrétním, znají život a mají i odborné znalosti – tedy nejen to úředničení. (Mnozí mladí úředníci mají představu, že ideální kariéra je být ještě vyšším úředníkem. To, že úředník na ministerstvu obuvi by měl rozumět botám a na ministerstvu pro ječmen by měl rozumět ječmenu, jim nedošlo.)