28.3.2024 | Svátek má Soňa


ČEŠTINA: Prostředí, přiměřenost, vývoj

27.3.2013

Je to takové halabala psaní. Chyb, které děláme, je tolik a jsou zákeřně zabodnuté do rozličných souvislostí, že nemožno v tom mít systém. Ten byl, aspoň jsem se snažila, na začátku. Teď už lovím to, co nejvíc vadí. Což je rovněž systém.

Novináři napsali toto: "Jedno z ministerstev mělo děsně naspěch s obsazením postu generálního ředitele jednoho svého ústavu."

A v témž článku toto: "Blíže nespecifikovaná uchazečka o zaměstnání ve vleklém případě…"

A taky toto: "Ups, a zase to udělala…"

Mám začít tím, že mě doma učili vyjadřovat se přiměřeně prostředí, tedy běžně mluvit spisovně, ale neurážet, neponižovat lidi se základním vzděláním tím, že bych užívala cizí nebo velmi literární slova, a dostávala je tím do rozpaků, ani se nevyjadřovat nesrozumitelně odbornými výrazy, mluvím-li s lidmi z jiných oborů, a že to doplnili či vybrousili mí češtináři (díky, pane profesore Klikare a paní profesorko Kavalierová)?

Nebo mám vzpomenout na své učitele všech předmětů, kteří (nejen) mne nutili vyjadřovat se, jasně, zřetelně a přehledně, při zkoušení vlastními slovy – tedy nikoliv odbrebentit cosi nazpaměť naučeného?

Obojí spolu souvisí.

Je dobré rozlišovat, kdy co jazykově mohu, popřípadě kam až lze jít v žovialitě. Žovialitou totiž naznačuji, že jsem jaksi kamarád s těmi, k nimž mluvím.

Užití slova děsně, nebo strašně, hrozně, příšerně atd. ve spojitosti s něčím pozitivním nebo neutrálním – mít strašně rád, hrozně se líbit, děsně spěchat – začalo původně za první republiky jako jazyková komika. Vyjadřujeme se tak už běžně, ale málo platné, do novin to nepatří. Stejně jako slovo post. Nepatří to ani do oficiálního prostředí, například do pohovoru při hledání práce. Je to obecná čeština, lépe řečeno ta její část, kterou bychom mohli označit jako pouliční mluvu. Nejsem váš kamarád, vážení novináři, jsem váš čtenář a platím za ty vaše noviny.

Nespecifikovaná uchazečka – to je velmi podivné. Ze slovníku cizích slov: "specifikace: přesný výčet, podrobnější rozepsání položek; zpřesnění, upřesnění." Šlo ale jen o to, že úřady nesdělily novinářům její jméno. Uchazečka o zaměstnání není výrobek ani jev k vědeckému zkoumání, aby se o ní mluvilo jako o něčem, co se má specifikovat. Tohle slovo patří jinam.

"Ups, a zase…" Tak tohle je ohavnost na úrovni Wow! Je otázka, jestli vůbec do novin patří nějaké "Jéje!", i když je to bulvár; natož pak v angličtině (Oops!).

iDnes: "Neberte ho vážně, schytal to ministr Kuba od Kalouska za slova o ČEZ." A ještě ke všemu v titulku. Nedělám si iluze, novináři po celém světě usilují o stručnost, údernost a o to, aby vše podstatné bylo řečeno již v titulku. Schytat – nejenže ministr Kalousek nesouhlasil, ale dokonce energicky nesouhlasil. Ale přece jen… dobré noviny si jazyk hlídají. A co si mám myslet o tom, že Kuba je ministr, zatímco Kalousek je jen Kalousek? Vypadá to jako pouhé opomenutí, ale co když je to podprahové sdělení (ten Kalousek je … Kalousek)? Ne, že bych měla zálibu v nějakém politikovi, to snad ani nejde, ale vnucovat mi názor? Jazyk novin by měl být spisovný, emočně neutrální, objektivní. Omluvitelnou výjimkou jsou jen velké katastrofy nebo opravdu velké slávy.

Můžete napsat, že ten balvan, co se zřítil, je obrovský. Lepší je ale uvést jeho míry. Pokud novináři chtějí uveřejnit svůj názor, nechť článek označí jako komentář a nepletou své mínění do zprávy.

Přijímací pohovory – zažila jsem jich jako členka komise nepočítaně. Člověk musí odhlédnout od svých sympatií a většiny dojmů, vždyť taková tréma dokáže leckoho rozechvět, jenže – co když jde o práci, kde se uchazeč bude setkávat s lidmi a řešit jejich problémy? Tady jsou jazykový cit a mluvní zběhlost velice důležité. Užívání obratů jako "děsně se mi líbí", "to dám", ba i potíže se spisovností signalizují jistou nevyzrálost. Měli by to znát, jistě, vždyť tak budou mluvit jejich klienti, ale… Nejsem váš kamarád, vážený uchazeči, jsem váš možný zaměstnavatel, který vás bude platit.

Totéž platí ve společnosti, řeklo by se "v salonu".

Netřeba být puristou, i jazyk se vyvíjí, ale k přesnosti patří přiměřenost vyjadřování a prostředí. Pokud napíšu, že ministerstvo děsně spěchá, že ministr Kuba to schytal od Kalouska, nepřímo tím označuji list, do něhož přispívám, za povrchní, popřípadě zaujatý. Možná mě mají za svého kamaráda, možná za blbečka, jehož je nutno poučit.

Pokud nejsem schopen mluvit plynule a spisovně, pokud u úředního jednání mluvím obšírně a zmiňuji i věci s předmětem nesouvisící, tedy nejsem schopen odlišit podružné od podstatného, pak se označuji za člověka, s nímž to bude složité. Pokud se ve společnosti vyjadřuji pouliční češtinou nebo vkládám slova z jiného jazyka, prozrazuji na sebe víc, než by mi bylo milé.

Netřeba být puristou a bránit se vývoji, ale je dobré rozlišovat: výrazy jako to dám, tohle nerozchodím, to vydejcháš, to mě rozhodilo, jsou jazyková hra, nikoli vývoj. Za mého mládí bylo mnoho podobných vtípků, většinou zanikly. Bývá to osvěživé. Děsně spěchat taky není vývoj, spíš tolerovaný a v obecné mluvě vlastně neškodný zlozvyk. Komunikovat něco, autsorsovat (outsource), zmenedžovat něco, negociovat taky nejsou jazykový vývoj, ale snobské vymezení se těch, "co k sobě patří", vůči "těm ostatním". Podotýkám, že všechna ta slova mají český protějšek. Z kloubů vymknutá stavba věty taky není vývoj (Zamával nesenou taškou v ruce… Zamával taškou nesenou v ruce.)

Významové posuny u slov, jejichž původní význam vyprchal – to může být vývoj. Tvorba nových slov – to je zřetelné zejména v technice a v označení nových profesí. Nejsem vědma, nevím, kam se to bude ubírat, ale myslím, že ani žalozpěvy, ani ledabylost nejsou na místě.

Poznámka:

Obecná čeština: nespisovná forma českého jazyka používaná obvykle v běžné ústní komunikaci. Termín pouliční jazyk jsem si vypůjčila z angličtiny;. je to mluva poněkud ostřejší, často jdoucí mimo běžný slovník, expresivní, nikoli však vulgární.

Negociovat – vyjednávat.

Outsourcing — využívání subdodavatelských vztahů. Čím dál víc se to vztahuje k pracovníkům. Např. Ministerstvo práce a sociálních věcí si najalo agenturu, která za ně spravuje granty z evropských fondů. Mnohé podniky "outsorsují" tak, že vyvádějí výrobu do zemí, kde je levněji. Předmětem outsourcingu, subdodávkou, se tak stává pracovní síla (hezké označení pro lidi).