Předložky. To vypadá jednoduše a složitě současně. Obzvlášť předložky s a na. Nemyslím takové to váhání, kdy se píše s a kdy z. To si lidé pamatují ze školy: svrchu dolů (sjel s kopce), scelit - sjednotit, spojit, sdílet (šel s kamarádem), s plochy dovnitř nebo dolů (vzal tužku se stolu: byla položena na desce stolu; vzal tužku ze stolu – byla v zásuvce stolu; to se stolu se namnoze pociťuje jako zastaralé, ale mnoho lidí na tom trvá), zatímco zdola nahoru, zevnitř ven (z díry), změna stavu (z modré do červené). Ono se to pozná už na výslovnosti.

Potíž je s předložkovými vazbami. Předložka s – naznačuje jakousi rovnocennost, rovnoprávnost. Jdeme někam s kamarádem, sdílíme s někým něco. Takže jdeme-li někam s holí, znamená to, že jdeme s holí v ruce, jsme vybaveni holí. Ale stojíme-li na peronu a máváme-li někomu, kdo odjíždí vlakem (všiměme si: vlakem, nikoli s vlakem), stojí-li někdo vedle nás a taky mává, třeba tetička, pak máváme s tetičkou. Je s námi rovnocenná. Co se ale děje, když někdo mává s holí? Asi hůl stojí vedle a taky mává.

Kdepak. Hůl je tady nástroj, proto bez předložky. Podobně sekáme kosou (bez předložky), děláme něco nožem nebo hráběmi. Taky trápíme se čím, chlubíme se čím, začínáme čím, otřáslo to námi… atd. Ale: třásla se s námi zem (země se otřásla a my s ní).

Do úskalí se dostaneme ve vznešených výšinách vyjadřování: zruměněla rozpaky (bez předložky – byly to rozpaky, co způsobilo její ruměnec), ale řekla s rozpaky (součástí její reakce byl jednak výrok, to, co řekla, jednak zjevné rozpaky – obojí současně). Ale to necháme našemu jazykovému citu a zvyklostem, které už máme pod kůží. Nebo redaktorovi.

Zatímco nejistota ohledně s a z tu byla víceméně vždycky, za patálie s předložkou na vděčíme soudruhům, respektive dějinám. Pamatuji si to velmi dobře. Do takového osmašedesátého, sedmdesátého roku, vlastně do začátku normalizace, si lidé ještě udržovali jazykovou kulturu získanou ve škole a potvrzovanou četbou (pečlivě redigovaných) knih. V rozhlase a televizi stále ještě platilo, že na mikrofon může jen ten, kdo se "umí vymáčknout". Ani kdyby to byl sebelepší pracovník, pokud měl vadu řeči nebo neuměl spisovně, neměl před mikrofonem co dělat. Pochopitelně – posluchač musí řečenému rozumět a řeč musí plynout bez zádrhelů. Nějaká vada řeči nebo výraziva zdržuje a odvádí pozornost od obsahu sděleného. Toho si byli vědomi i ti nejkovanější soudruzi. S normalizací se dostali k moci, na rozhodující místa, neumětelové, kteří byli sice chtiví, ale taky nevzdělaní a zamindrákovaní. Kdejaká redakce chtěla či spíš musela mít a vysílat jejich názory. Matlové, nejistí ze své tušené nevzdělanosti, měli za to, že když se budou vyjadřovat šroubovaně, bude to "vzdělané". K tomu všemu si mysleli, že lidé (ti druzí) jsou jen zboží a jako se zbožím se s nimi dá zacházet. Taky se rádi předváděli, na mikrofon obzvlášť. Připočtěme obrovský rozmach televize od začátku sedmdesátých let a ničím nezastavitelné proudění jejího vysílání do každé domácnosti. Takže do éteru šly hrozné hlášky a lidé si na to zvykali.

Podívejme se na tu funkcionářskou a kanonýrskou češtinu (v armádě bylo, pokud jde o češtinu, obzvlášť veselo):

Na skladě. Naskladnit. Navýšit - nestačilo zvýšit, muselo se navýšit. Od zboží na skladě byl jen krůček k mužstvu na světnici. A k hostům na hotelu. Kdykoli slyším, že někdo o sobě řekne, že byl na hotelu, na pokoji, začnu uvažovat o jeho sníženém sebevědomí. Cítí se snad jako zboží, jako věc? Nějak mě napadá, že hoteloví hosté byli do svých pokojů naveleni, co naveleni, napytlováni, jako zboží do skladu, jako mužstvo na světnici. Přesně vzato: být na hotelu – chodí snad po střeše? Nikoli. V hotelu, v pokoji. … Na baru. Bar je jednak místnost, jednak ten dlouhý pult, za ním barman, před ním nebo u něj hosté. Být na baru znamená, že někdo sedí na tom pultu. Být na sále: tohle je důstojnický češtin. Být v sále je správně. Podobně kasírky v samoobsluze: nejsou na kase (nesedí na ní), jsou u kasy. Ještě lépe pokladní u pokladny, za pokladnou.

Ministr praví do mikrofonu: "Projednáme to na vládě." Reportér sdělí: "Bude to projednáno na vládě." Těžko si představit, že se ministři procházejí po střeše Strakovky. Předložka na se vztahuje k ploše nebo vrchní části něčeho. Ministři ale budou jednat v prostředí - prostředí je to, co nás nebo něco obklopuje a taky ovlivňuje (někdy je žádoucí, aby prostředí bylo bez vlivu na sledovanou věc, sledovaný děj – nuže, i v tom případě jde o prostředí: je to to, v čem se něco děje; existuje taky sociální prostředí – práce, rodina, obyvatelé…). Ministři budou jednat ve svém prostředí, v prostředí vlády. Takže ve vládě. Ale to je jen začátek opravy celé věty. Pokud jde o výrok "Bude to projednáno na vládě," prosím, dvakrát ne. Nejenže je tam chybná předložka, ale je tam pasivum - projednáno; výrok není konkrétní, nic neříká. Ono bude projednáno. To jsme pochopili. Teď nás víc zajímá – kdo to projedná? Ten, kdo projednává, je taky zodpovědný. Kdo za to bude zodpovědný, to nás zajímá. Vláda. Takže správně mělo být: Vláda to projedná. Nesouvisí to s češtinou, s dorozumíváním ale zcela jednoznačně – a o to jde. Jinak jsou to jen plevelné zvuky.

Projekt na udělání čehokoliv. Au. Projekt čeho.

Návrh na úpravu. Au, au. Návrh čeho. Popřípadě něčí návrh čeho.

Dotaz na někoho. Mám dotaz na soudruha. To jsme slyšeli na schůzích. Když už, tak to znamená, že se táži na něco, co se toho soudruha týká (ptá se nejspíš kriminalista nebo kádrovák). Ani omylem to neznamená otázku pro někoho. A propos: otázka se klade, ne že se ptáme na otázku. Ptáme se na téma (ptáme se, kde kdo byl; ptáme se, jak se co dělá; ptáme se na počasí…), nikoli na otázku: ptaní samo je otázkou. (Podobná hrůza je z důvodu, za účelem: zavřeno z důvodu nemoci, za účelem oprav: správně kvůli nemoci, kvůli opravám.)

Kromě a mimo. Plete se to. Kormě toho, mimo to. Zákaz stání kromě soboty a neděle. Zákaz stání mimo sobotu a neděli. Rozhodně ne mimo toho.

Jistě na spoustu podobných nesmyslů přijdete sami.

Jenom letmo:

- kvůli a díky není totéž. Kvůli velkému dešti jsme vyplaveni, díky hezkému počasí můžeme jít na výlet. Rozhodně ne díky maléru jsme v rejži. Není za co děkovat.

- kuře alá bažant: správně: kuře à la bažant. Je to z francouzštiny. Asi by bylo lepší kuře jako bažant.