Podnapilý, zcizit... Kdekdo si myslí, že ví, co ta slova znamenají.

Neví. Ještě před takovými čtyřiceti lety slovo podnapilý označovalo člověka, který měl "špičku". Byl trochu napitý, rozhodně ne střízlivý, chtělo se mu zpívat, tančit, přátelit se, žertovat, ale věděl, co dělá, a dalo se s ním vyjednávat. Škála osobního stavu byla: střízlivý, podnapilý, opilý. Podnapilý tedy rozhodně neznamená zřízený pod obraz, jak se nám dnes vnucuje.

Zcizit. Stejně jako v předešlém případě a jako v případě komolení přechodníků, nadbytečného užívání předložky na a dalších jazykových nemohoucností, i za tohle vděčíme soudruhům. Měli zvláštní posedlost: žádné slovo jim nebylo dost nóbl, jednoduchá označení, jednoduché slovní vazby jim zaváněly primitivismem. Takže jejich funkcionáři a později i novináři převzali – a dodnes to trvá – jakési zastírání pravého stavu věcí. Jako by v salonu neobstálo zjištění, že je někdo opilý a někdo něco ukradl. (Přitom v soukromí si vyplachovali pusu vulgaritami a primitivními nespisovnostmi; ani skloňovat neuměli.) Je to zajímavé – se lží přichází ztráta jazykového citu. Nebylo to předepsáno žádným ediktem, prostě se to rozplížilo do referátů, protokolů, sdělovacích prostředků.

Trestní zákon dodnes užívá pojem krádež. Soudruhům to páchlo. Zavrhli to, užívali slovo odcizit. Nic proti tomu, jen to zastírá ohavnost skutku takto označeného. Změkčuje to význam. Všimněme si – v soukromém hovoru nejspíš neřekneme, že někdo něco odcizil , ale že někdo něco ukradl. Slovo odcizit ale přestalo stačit. Ještě lepší bylo užít slovo zcizit. Právníci protestovali, nic platno, zloději podle sdělovacích prostředků nekradou, ale zcizují.

Tedy – pravý význam slova zcizit je legálně změnit vlastnictví: prodat, věnovat, odkázat (za komunistů i bezúplatně převést – to mezi sebou dělaly instituce). O žádnou kriminální činnost tu nejde (ÚJČ ovšem i tuto možnost připouští - pozn.red.).

Takže prosím: zloději, podvodníci a defraudanti si nepočínají v souladu se zákonem, nezcizují. Kradou.

© Marie Suková 2010