Nemyslím jen to, co dělají s češtinou novináři, ale i to, co s ní dělají diskutéři. A taky herci.
Napřed radši pár příkladů z internetu, novin a televize:
- Agentury poskytující kurzy garantují 60% šanci na následné získání práce. Rodriguezovi díky kurzu nedostali práci ani jednou. Nerozumím: nedostali práci kvůli tomu, že byli na kurzu? Nebo ji nedostali navzdory tomu, že měli kurz, ačkoliv se jim slibovalo, že díky kurzu ji dostanou?
- Hlásím se i na pozice, na které jsem 'překvalifikovaná'. Přesto je moje nabídka hned skartovaná. Tady je jiná záludnost: skartovaná signalizuje, že nabídka byla skartována ještě před přihláškou (podávala ji skartovanou?). Ale hlavně je tu protimluv – ve skutečnosti se sděluje, že mluvčí je překvalifikovaná, přesto se hlásí na místo, které je pod její kvalifikací, a proto je její přihláška skartována. Logicky – mnohé státy mají zákonem danou povinnost respektovat kvalifikaci. To přesto se vztahuje k jejímu počínání, nikoli k počínání organizace, skartování je patrně logický důsledek (překvalifikovanost nemají moc rádi nikde v Evropě).
- Parlament sice schválil socialistickým premiérem Zapaterem prosazované uvolnění pracovního práva… Strašný a bohužel častý zlozvyk: premiérem Zapaterem prosazované (ono taky může být revizorem kontrolované, prodavačkou prodané, lékařem léčené…) - tato formulace naznačuje, že mluvčí považuje lidi za nástroje, za věci, jež mají být k něčemu použity. Tím hůř, že si to autor výroku ani neuvědomuje. Mimoděčně snižuje lidskou hodnotu těch, o nichž mluví, i svou. Jazyk na nás prozrazuje mnohé. (Parlament sice schválil uvolnění pracovního práva, jež prosazuje socialistický premiér Zapatero… - je to jen o jedno slovo víc, o dvě písmena méně, počítám-li i čárku)
- Titulek: Nájmy teď poráží hypotéky Tak nevím – co je poráženo čím?
- Ochránci zvířat se snaží chránit býky před koridou i vlastními (nahými) těly Čím ta těla nebohé býky ohrožují? (Ochránci zvířat se snaží chránit býky před koridou, a to i vlastními nahými těly.)
- Televizní reportér pravil: Poptávka po řemeslech košikář a telefonní spojovatel zanikla se změnou režimu. Ač se to nezdá, patří to sem. Nebavíme se o napsání diktátu a známkách z pravopisu, bavíme se o dorozumívání. Nezmizela jen poptávka, zmizela i profese telefonního spojovatele (nadto to ten reportér neskloňoval), a nikoli se změnou režimu, ale s technickým pokrokem – máme automatické ústředny. Režim s tím nemá co dělat. Jestli někdo učí slepce povolání telefonního spojovatele, minul se stoletím. To je vzorová ukázka ledabylého myšlení. Reportér, podle výrazu jeho obličeje zjevně neútočný, i když zaujatě rozčilený (to jim snad předepisuje redakce?), chtěl říci, že kdysi se slepci mohli živit výrobou košíků a prací v ústředně, ale teď už to nejde. Vyšla mu z toho jakási obžaloba.
Ukázky z diskusí uvádět nebudu, je to zhruba stejné. Rozdíl mezi diskutéry a novináři je v tom, že novináři jsou za vyjadřování placeni, jazyk je jejich pracovním nástrojem. Rovněž tak herci.
Ti novináři, kteří se vyjadřují halabala, a diskutéři, jejichž příspěvky se hemží chybami, mají něco společného: nezájem o adresáty sdělení. Prostě to ze sebe vyklopí a jdou dál. Ačkoliv by si to za boha (ustálené rčení, v tomto případě malé b) nepřiznali, je jim jedno, jestli jim někdo porozumí. Prostě jen chtějí být slyšeni, na rozpravě a naslouchání jim nesejde. Proto je tolik čtenářských diskusí podobno spíš křiku na fotbalovém zápase než věcnému sdělování, výměně názorů a informací. Novináře snad trochu omlouvá, že jsou pod tlakem. Musí stihnout vysílání, uzávěrku. Ale přece jen…
Herci, rovněž za vyjadřování placení, jsou trochu jiné kafe. Stejně jako novináři nesou odpovědnost za cesty, jimiž se čeština ubírá. Ale přesto, že jazyk je jejich pracovní nástroj, nedbají na něj. Běžně slyšíme: Ty jsi se, kdyby jsi se, já bysem – (správně je to jedině: ty ses, kdyby ses, já bych, ty bys, my bychom, vy byste), slovo neurologický (vztahující se k nervové soustavě) vyslovují
ne-urologický, s pomlčkou mezi ne a urologický, jako by šlo o něco, co se (negativně) vymezuje k urologii (obor zabývající se ledvinami a močovým ústrojím). Obzvlášť znamenité výkony podávají, pokud jde jednak o výslovnost cizích jmen, jednak o jejich skloňování. Německá a francouzská jména vyslovují, jako by šlo o Angličany (Bridžit Bardotová, správně Brižit; Džín Morou - Jeanne Moreau – Žán Moro), anglická, jako by šlo o Němce (Špílberk, míní se Steven Spielberg, čti Spilberg). Vrcholného mistrovství někteří dosahují při skloňování francouzských jmen.
Takže stručně, podle pravidel ortoepie (správné výslovnosti), pár návodných příkladů :
Maupassant – koncová nosovka, takže v prvním pádu Mópasán
Dumas – vypouští se koncové s, takže v prvním pádu Dyma
Marais – totéž: Maré
A můj oblíbený François – čti Fransoa (Fransua).
Ale pozor: čeština na rozdíl od francouzštiny jména a podstatná jména ohýbá (skloňuje), a aby to nevypadalo ošklivě, přiznává poslední souhlásku. Takže žádné "řekni Fransuovi, viděl jsi Fransuu?" atd., ale:
Mópasán, Mópasánta, Mópasántovi, Mópasánta, Mópasánte, Mópasántovi, Mópasántem
Dyma, Dymase, Dymasovi, Dymase, Dymasi, Dymasovi, Dymasem
Maré, Marése, Marésovi, Marése, Marési, Marésovi, Marésem
Fransoa, Fransoáze, Fransoázovi, Fransoáze, Fransoázi, Fransoázovi, Fransoázem
Drobnost na závěr: pointa, menu, manikúra – všechno je to z francouzštiny; ještě před pár lety se to vyslovovalo správně: meny, poenta, manikýra.
Radovanu Lukavskému, Václavu Voskovi nebo Daně Medřické bych to vykládat nemusela.
A pak tu máme Afrodajt, kejpíemdží, óemfau, ájendží, kerfúr. Pořád nevím, proč někomu připadá cizinština – ideálně ingliš – víc nóbl než čeština. Ještě ke všemu na sebe mluvčí prozrazují nevzdělanost. Afrodité – řecká bohyně lásky a krásy, výslovnost v řečtině i češtině je Afrodité. Co s tím jménem dělají anglicky hovořící národy, nám může být jedno. KPMG, ING jsou zkratky, není důvodu je hláskovat anglicky. OMV je stejný případ v němčině. Carrefour tu sice už není, ale jako příklad poslouží – šlo o obzvlášť komický případ. To slovo je francouzské, vyslovuje se tedy Karfúr, nikoli kérfúr. Bylo by profesionální, kdyby se herci a mluvčí zajímali o správnou výslovnost jak v původním jazyce, tak v češtině.
Jenom letmo: je konáno. Je opravováno. K vyjadřování patří i jistá elegance. Ve škole nás učili, že pasiva je lépe vyjadřovat za pomoci zvratného se: koná se, opravuje se… To děláno, prováděno jako by naznačovalo, že ta činnost jaksi nemá původce: Ono se koná opatření– je tu, byť mlhavý nebo zamlčený podmět - přece jen někdo s tím něco dělá; je konáno opatření – nějaká prozřetelnost snad? O obratu pracovníky je konáno apod. už vůbec nemá cenu uvažovat. Pracovníci jsou tu nástroji v rukou bůhsuď koho, na úrovni kladiva, jímž se zatloukají hřebíky. (K obratu jako by – jakoby někdy příště).