18.8.2022 | Svátek má Helena


ČEŠTINA: Módní slova

25.9.2012

Módní slova, módní obraty – byly tu vždy. (Byly – mužský rod, byť neživotný, má přednost před středním rodem.)

Těsně po Listopadu jsme měli rádi slovo smysluplný. Co je smysluplné, to dává smysl, má to hlavu a patu. Hezké bylo, že slova smysluplný se často užívalo ve výrocích, které hlavu ani patu neměly. Spolu s tím šla filozofie něčeho, vlastně čehokoliv. Filozofie je láska k moudrosti. Láska k moudrosti se podle mluvčích držela kdečeho, i návrhy kuchyní či uspořádání regálů v místní samoobsluze měly svou filozofii. Odkudsi – prý z angličtiny, no nevím - se přištrachal obrat je to o tom. Obvykle to nebylo o ničem. Jak filozofie, tak je to o tom se obvykle říkalo tehdy, když se mlžilo. Drželo nás to asi tři, čtyři roky, pak se to pomalu vytratilo.

Teď máme slovo rozporuplný. Plné rozporů je tvrzení, názor nebo i jev – jednotlivé části, jichž je více, si vzájemně odporují. K označení stavu dvojakého (ambivalentního) – ano i ne – máme slovo rozporný. Reakce publika byla – ano i ne, líbilo i nelíbilo – rozporná.

Občas se vyskytne slovo implementovat. Mám tu kliku, že jsem v práci byla v kontaktu s anglicky hovořícími cizinci, tak vím, co to slovo znamená (uvést ve skutečnost, do praxe, uskutečnit). Dost by mě zajímalo, jestli tomu rozumějí posluchači různých televizních debat.

Pořád komunikujeme. Obecně to znamená jakékoli dorozumívání, jakékoli předávání informací – i mimoslovní (posunky, grimasy, řeč těla), mluvené i psané sdělení. U nás to zřejmě znamená jednak být v kontaktu (čas od času si napsat, zavolat – nešlo by to česky?), jednak si něco říci či napsat. Hezké je něco si vykomunikovat. Tady už vůbec nevím, co se mi sděluje, ale chápu, že je nutno mlžit a možná někdo dostane vynadáno.

Rozkošně nakládají s češtinou různé módní hlídky, módní policie. Outfit. Česky oblečení, oděv. Asi by to nebylo dost trendy. Outdoor: oblečení pro sport a výlety. Jeden musí mít správný look a image. Proč, propána? Že by si nás naši anglofonní přátelé více vážili, kdyby věděli, že cpeme do češtiny jejich mateřštinu? Vypůjčujeme si jejich sebevědomí a nahrazujeme jím to své?

Sotva to člověk vydejchá, dostane ránu do hlavy: redaktorky neumějí česky, neumějí skloňovat, časovat, neznají pravopis, neznají význam slov, vůbec si nevědí rady s větnou stavbou a interpunkcí, nemají ani tu slušnost, aby si po sobě přečetly, co napsaly, a opravily aspoň ty překlepy, ale poučují nás o tom, co je správné, s téměř mravokárným pohoršením.

Ale nebudu se rozčilovat. Zůstanu cool. Jen jsem jaksi postřehla, že ti, co si takhle hrají s anglickými slovíčky, obvykle neumějí anglicky.