Jazyk je živý útvar a je poplatný době, v které je používán. Podepisuje se na něm kultura a zvyky lidí, stejně tak jako politické systémy. V době vlivu německé a židovské kultury byla čeština zaplavena germanizmy a judaizmy. Ty se z ní dnes postupně vytrácejí a řadě z nich už dnešní mladá generace ani neholduje, ani nerozumí. Patří sem takové výrazy jako: furt, ánunk, cimra, cícha, cálovat, flastr, fusekle, dekl, hastrman, haknkrajc, kšeft, kýbl, ksicht, haxna, mustr, ruksak, špunt, štrykovat, štrůdl, štangle, štamgast, karfiol, mazel, špacírovat, naštelovat, špitál, štola, vingl, vercajk a další.

Židovské výrazy jsou vzácnější a méně obvyklé. Třeba goj znamená příslušníka nežidovského národa, šábes, sabat značí den sobotního svátku, šames je pomocník v synagoze, mikve je rituální koupel a chucpe něco nepatřičného. Maces je nekvašený chléb a košer je nábožensky čistý způsob přípravy stravy. Šechtr je řezník a šalom pozdrav a mazel tov gratulace. Snad nejbližší je nám zvláštní jazyk židovských anekdot a typické onikání.

Z romského etnika do češtiny neproniklo mnoho výrazů. Známý je gádžo označující neromského jedince. Mezi romizmy patří i čokl a čórnout. Vajda je romský šéf a dylina nadávka. Zato v písničkách se to hemží cikány a také si pochutnáváme na cikánské pečínce.

Za éry komunizmu byla čeština obohacena o rusizmy jako komanda, chozrasčot, úderník, šturmovat, šajba, komandýr, brigadýr, komsomol, kolchoz, rubaška, komisař, politruk, komitét, gulag, grupa, brigadýrka, boršč. Mezi rusizmy patří i báťuška, báryšňa, ikona, stakan.

Poté, co jsme se opět přiklonili k západu a kajícně se vrátili do lůna kapitalizmu, čelí čeština náporu anglických termínů. Souvisí s tím samozřejmě i technologická dominance odtud pocházející. Takže si zvykáme na software, hardware, drajvry, fajrvóly, interfejsy, interrupty, konektory. Již nevyhledáváme, ale provádíme skrínink nebo rekognoskaci. Abychom byli světovější, tak máme šourům a njúzrům. Horníček by dnes neměl Hovory, ale talkshow. I představení se změnila v show nebo v performanci. Žebříčky popularity nahradily top ten. Nehledáme talenty, ale superstar. Ženy nechodí na potrat, ale na interupci, nebrání se početí, ale používají antikoncepci. Už se ani nelíčí, ale dělají si make-up. Ve výrobní sféře monitorujeme, validujeme, verifikujeme, provádíme banking, reporting, brainstorming, inženýrink a marketing. Duševní vlastnictví se změnilo v know-how. Některé výrazy se už pravopisně počeštily, jiné to teprve čeká. Každý se snaží o co nejlepší image a aby byl in a cool.

Militantní islám donutil češtinu vzít na vědomí takové termíny, jako džihád, šárija nebo sebevražedný atentátník.

Mladá generace, aby se odlišila, posunula význam některých českých slov. A tak věci kolem nás bývají boží, hustý nebo vtipný, vymazlený či votřesný. Nesmrtelné je slůvko vole, které dnes už dávno neoznačuje sudokopytníka, ale je spíše citoslovcem zdůraznění či překvapení nebo familiárním oslovením. Nedávno mě překvapila dokonce i slovenská dívka v metru, když své kamarádce povídá: "Ty vole, tak som v tom."

Velkou fantazii projevily i naše kuchařky, a tak máme španělské ptáčky, ruská vejce, o kterýchžto pokrmech nemají v těchto zemích ani tušení. O bavorských vdolečcích si nejsem jist. Jen názvy dnů v týdnu a názvy měsíců zatím odolávají.

Co s tím? Ajťák, který by dnes mluvil o obrazovce či stínítku, ovladačích a přerušeních by působil škrobeně jako nosočistoplena a kolegové by ho měli za blázna. Konec konců tomu, že nerozumíme řeči právníků, jsme si také už zvykli a to mluví povětšině česky. Profesní slangy jsou tedy přijatelné. Stejně tak je příjemné, že prakticky ve většině jazyků rozumíme slovům jako papír, kilometr nebo atmosféra. Jazykový cit o člověku hodně vypovídá. Vědět, kdy mluvit lidově, třeba i peprněji, kdy spisovně a kdy použít odborné termíny, asi souvisí s inteligencí. Buďme tedy rádi, že je čeština tak košatá a i chytlavá. Každý si může vybrat. Jednou, až se bude mluvit jen anglicky nebo čínsky, to bude horší.