Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Já pro to mám hned tři důvody:

1) Zestárl jsem a můj zrak mi už neslouží jako dřív. A brýle nejsou to pravé ořechové.

2) Nemám už volné místo pro další knihovnu a ty stávající jsou přecpané k prasknutí.

3) Když po roce 1989 se spustila exploze vydávání knih zapovězených spisovatelů, většina z nich měly vyšší cenu než počet stránek (vynikaly zejména vybrané spisy jistého VH, ale i jiných). To ale vzhledem k platům odpovídajícím reálnému socialismu znemožňovalo jejich pořizování. A ač mám rád dobré jídlo, nepovažuji za hodnotnou literaturu vydávané kuchařky.

4) Měl bych ještě jeden důvod: mám pocit, že vše podstatné už bylo napsáno, vydáno a uloženo v mé knihovně.

Když někdo vypočítává důvody, proč něco nedělat, většinou tím omlouvá jen to, že to dělat nechce. I já už ke čtení potřebuji brýle (dost dlouho) a od dobré knihy to neodradí o nic víc, než od toho, abych si vybral něco dobrého na jídelním lístku (k čemuž brýle potřebuji rovněž). Knihovna se dá protřídit (nevěřím, že tam máte samé skvosty) a kniha koupit v antikvariátu nebo na Knihobotu. Nebo přejít na elektronické knihy a v tištěné podobě si kupovat jen to, co doopravdy chci.

Pocit, že už všechno dobré bylo napsáno (všechno dobré se už stalo) se dostavuje, když ztratíme ochotu zkoušet něco nového. Zbavujeme se tím ale šance, že nás něco příjemně překvapí. Protože i to se stává.

No, za prvé, cena současných knih se už skutečně blíží ke hranici "luxusního" zboží, a ano, za druhé, většina lidí čte raději blbosti na Facebooku, než nějakou beletrii.

O autorských právech raději ani nemluvě, protože ty dnes totiž tvoří 90 % SKUTEČNÝCH nákladů ceny knihy (a vlastně ČEHOKOLIV). A ty kecy o drahých překladatelích, korektorech a tisku si strčte laskavě někam, protože tu "kvalitu" v těch knihách vidím, a ty kvalitní překladatele a korektory bych u nás spočítal maximálně na prstech jedné ruky. Když ten běžný brak dáte cvičně k překladu lepším studentům jazykovky, a necháte to zkontrolovat typickou čestinářkou ze základky, dostanete násobně lepší výsledek. Za cca desetinu peněz.

Když cenu knihy (zdražení cca 10x) porovnáme s cenou jídla v restauraci (cca 20x), filmu (cca 20x) nebo (jak jinak) piva (cca 25x), zjistíme, že zdražily ještě málo.

Autorská práva rozhodně netvoří 90% skutečných nákladů ceny knihy. Už proto, že cca 50% tvoří distribuce a prodej, další na řadě je papír a tisk, a o ten zbytek se dělí autorská práva, překlad a ostatní mzdy se ziskem, který není nijak oslnivý, když uvážíme, že je z něj třeba uhradit ztrátu za neprodané knihy.

A výše odměny za cokoliv spíše než s kvalitou koreluje s nabídkou: dobrých překladatelů je málo (jako instalatérů, zubařů nebo třeba učitelů) a tak je třeba přeplácet i ty průměrné, případně podprůměrné.

O to více se moderní osvícení lidé zabývají četbou z tarotových karet, dlaně i kávové sedliny. Pokrok je prostě nezastavitelný.

"Skvělým" vykladačem budoucnosti je Antonín Baudyš mladší. Můžete si dokonce vybrat, zda vám ji mají prozradit hvězdy nebo tarotové karty v mobilním telefonu. Na youtube toho najdete hodně.

Aniž bych mu chtěl dělat reklamu, uvádím příklad, jak takové nové "digitální věštění" vypadá:

https://www.youtube.com/watch?v=5U06sv2GwpQ&t=...

Zhutnělou esencí všeho , proč přestáváme číst,je pro mne Irvingova "Poslední lanovka". Přiznám se, že druhou polovinu jsem pouze prolistoval. Kdo četl ,snad pochopí. A kdo objevil hodnotnou knihu, kde hlavní postavou není handikapovaná černošská lesba, nebo přešitý transvestita....sem s ní.

Tak on dostal za scénář ke zfilmovanému argumentačnímu faulu "Pravidla moštárny" zcela jednoznačně ocenění, které bychom mohli nazvat Oscar za přispění k upevňování hodnot progresivismu. Kromě bohatého vizuálu, na nějž nejspíš neměl žádný vliv, to dílo nenabízelo prakticky nic. Takovýto vývoj se asi dal čekat.

Na základce a na střední škole jsem bez problémů přečetl i 300 stránek denně. Knížku, která mně zaujala, jsem totiž nedovedl číst "na pokračování". Ty druhé jsem nikdy nedočetl. Nebylo jich moc, vzpomínám si vlastně jen na jednu, kterou jsem se pokoušel číst opakovaně, ale bez valného výsledku: Michail Strojogov od Julesa Vernea. Přitom od tohto autora jsem přečetl prakticky vše, co za komunismu bylo u nás vydáno.

Po nástupu do práce jsem romány číst přestal. V posledních cca 10 letech jsem ovšem začal knížky poslouchat. Dokonce jsem se postupně naučil za ně i platit. 😀

Problémem je ovšem najíst něco, co se dá poslouchat, resp. číst. Ze současné literatury se mi líbí akorát česká a slovenská. Ze zahraniční jsou to někteří britští autoři a pak klasika stará 50 a více let. Za největší brak považuji tzv. severské kriminálky - ze Švédska, Norska, Dánska. Pre jejich styl používám termín progresivistický realismus - jako parafrázi na socialistický realismus 50. let. Autoři neopisují současnost takovou jaká je, ale jakou by ji chtěli vidět. V reálu to pak vypadá, že imigranti z Afriky a Asie nejsou žádný problém, právě naopak, jsou těmi nejpozitivnějšími postavami knížek. Někde uprostřed jsou domorodí lidé a lůzu tvoří lidé z postkomunistických zemí. Zejména z Ruska, ale autoři nezapomínají ani na Česko nebo Slovensko. Zejména jako líheň zločinců a teroristů. 😀Všechny "severské" detektivky jsou zkrátka na jedno kopytu. K dobrému bontónu patří, že hlavní postava by měla být rozvedena, s komplikovanými vztahy s okolím včetně svých kolegů a nejlíp alkoholik. 😀 Nejlepším příkladem tohto stylu psaní je norská "hvězda" Jo Nesbø.

Pak se nelze divit, že lidé přestávají kupovat knížky. Což nutně nemusí být to samé co přestat číst. Na internetu je totiž toho, co se dá číst, takřka nekonečné množství. Díky automatickému překladu pak není problém číst i texty původně napsané v cizích jazycích.

Podle toho, co se píše i jinde než v Guardianu, by úpadek četby mohl souviset se skutečností, že cca 80% zaměstnanců nakladatelství tvoří ženy, které preferují ženské a pro-ženské autory, takže mizí mužští čtenáři. Platí to i pro nás: Když si u leckterého našeho nakladatelství zadáte heslo "Fantasy", vyběhne vám z 10 hesel 8 děl ženských autorek, páchajících nikoli fantasy, ale tzv. romantasy. Brr...

Vstup internetu a s ním spojené výpočetní techniky a mobilních telefonů do našich životů vnímám jako hlavní příčinu poklesu zájmu o knihy.

Pokud jde o nakladatelství LEDA, dovolím si dát malý typ z prohnilého Ruska, který by jistě osvěžil trh s jazykovými příručkami. V Rusku se ve velkém k výuce čtení v cizím jazyce využívá metody Ilji Franka. Dá se použít pro zjednodušenou četbu i četbu v plném znění. Spočívá v tom, že je cizí text rozkouskován na malé fragmenty. Text je pak překládán postupně podle těchto fragmentů. U každého fragmentu se postupuje tak, že pod každou větou tohoto fragmentu je uveden v závorce jiným typem písma detailní doslovný (lopatistický) překlad (tedy ne literární!) i s gramatickým výkladem, pokud to náročnost vyžaduje. Za takto přeloženým fragmentem je uveden opět původní text fragmentu v cizím jazyce, ale již bez vysvětlivek. Cílem je, aby si čtenář tento plynulý text několikrát přečetl, a finálně jej zvládnul tak, že se již nemusí dívat do vysvětlujícího fragmentu. V Rusku takto vydali již cca 350 titulů v cca 50 jazycích. Jenomže znáte to, učte se něco o Rusů, když my jsme kulturně výš! A dokonce dokážeme vydat paralelní překlad Evžena Oněgina bez přízvuků, na kterých je založen Puškinův verš. Holt je to opravdu o kvalitě, ne o množství. A za kvalitu čtenář rád zaplatí.

Dokonce i věty jsou často rozsekané na malé kousky, nechybí ani překlad těžkých slovíček či další vysvětlivky.

Netvrdil bych, že poklesl zájem o čtení, když si uvědomíme, kolik je u nás nakladatelství a kolik vychází titulů ročně s ohledem na počet potenciálních čtenářů. Jednoduše trh si žádá méně nakladatelství a méně titulů, ovšem požaduje zvýšenou kvalitu vydávaných titulů. I zde platí, že méně je často více.

Vážně myslíte, že si nakladatelství řekne: Co kdybychom vydali nějakou hloupou a nečtivou knihu, kterou nikdo nekoupí? Samozřejmě, že každý chce vydat bestseller. Jenomže to se rozhodne, až když je kniha na pultě - a někdy ještě mnohem později.

pravila panÍ Skvorecká ....KDO JEDNOU ZAČAL ČÍST, ČÍST

NEPŘETANE

pocitač mi pije krev