Jaká je přesná definice útěku z lochu? Inu, vlastně neexistuje. - Liší se - v pohledu na dokonaný útěk - vězení samo (se svou Službou) od právní instituce? Vlastně ano.

Prostřednictvím skutečných příběhů teoretizují na tohle a přidružená témata v knize Vězeň na útěku pánové Lukáš Dirga a Tomáš Kubín. Ten první je sociolog Západočeské univerzity v Plzni a ten druhý už dvě skálopevné věznice osobně řídil (o čemž přednáší). A tak se - skrze poutavě psané řádky - dostáváme až do Leopoldova (věznice na Slovensku), do Santé v Paříži, na Mírov, do Newgate v Londýně, do Alcatrazu i na Bory (Plzeň), na Pankrác a do (Kingova) fiktivního Shawshanku. Potkáme přitom nejen Kajínka či legendárního Jacka Shepparda, ale také X a Y dalších „útěkářů“. S výjimkami, pravda, vždy neúspěšných.

Anebo i úspěšných, ale dočasně. Během psaní knihy provedli autoři rozhovory s dvaatřiceti odporníky (promiňte, oDborníky) a na výsledku je to patrné. Ani asi neuvěříte, jak těžko se vede čára mezi pouhou přípravou útěku z vězení a přímých pokusem utéct. Linii nedohledáte ani s mikroskopem. Je to pitoreskní zábava, vlastně. Pro právníky nejvíc. A my-čtenáři hledáme na mnoha a mnoha stranách a za pomoci reálných případů, a přece opět narážíme. Jak to tedy je? Kdy přechází příprava do stadia pokusu? Víte, to záleží na mnoha okolnostech.

„Dokud mám u sebe pilku a neřežu, jde o přípravu. V momentě říznutí do mříže jde už o pokus o útěk.“ Jenže… Právě tohle neplatí. A Vězeňská služba ČR pracuje kupříkladu i s pojmem „prokazatelná“ příprava. Navíc… Existují úplně ospravedlnitelné úniky. Příklad?

Roku 1974 prchly v USA z basy dvě dámy a následovala causa „lid versus Lovercampová“. Ta ženy byly za katrem objektem sexuálních útoků, a když si stěžovala bachařům, nic se nedělo. „Reálně jsou možnosti vězeňské správy v takovýchto případech značně omezeny,“ dočítám se poněkud překvapeně. A tak… Ze strachu o život (tak to soudy prezentovaly) dámy vzaly úspěšně roha. Obě.

Zaujala mě ale zvlášť část knihy Profil českého útěkáře. Ač je ze statistického hlediska těch pravých a dokončených úniků v českém prostředí minimum, jsou. Kniha se nicméně vrací dál do historie a zmiňuje útěk z tábora u polského města Zaháň (1944). Drženi tu nacisty byli především spojenečtí letci, ale celkem přes deset tisíc osob.

Letci ovšem izolovaně žili v menší oblasti Stalag Luft III a na útěku se jich podílelo šest set. Vykopali stometrový tunel (přesně 105 metrů) v hloubce až devíti metrů. Končil za hranicí střeženého prostoru. S prací začali 11. 4. 1943 a do září vykopali 40 tun písku! Do března 1944 dalších 90 tun! Písek roznášeli táborem v kalhotách a zvládli tak přesunout i čtyři a půl tuny materiálu denně, vždy po 8 kilogramech na pochůzku. Celkem museli absolvovat 18 000 pochůzek. Použili čtyři tisíce prkének z postelových paland, asi 1700 přikrývek, 192 prostěradel, 3424 ručníků, 1212 podhlavníků, 161 povlaků, 62 stolů, 76 laviček, 34 židlí, 1219 jídelních nožů, 478 lžic, 582 vidliček a 30 lopat. Tunel měl vést až za okraj lesa, ale ve skutečnosti vyústil už mezi les a strážní věž. 76 vězňů tudy přesto prolezlo a tři se nakonec dostali do Anglie. Zbytek pochytán a padesát letců na přímý rozkaz Adolfa Hitlera popraveno.

Navzdory tomu tragickému konci asi vzbudila statistika ohledně práce kopáčů váš úsměv. Můj ano. Svědčí taky o tom, že poměry v táboře byly přece jen podstatně jiné, než ty v táborech koncentračních. Hlavně tento útěk se stal v sedmdesátých letech i objektem parodie v televizním seriálu Neskutečné historky (1975-1979). Právě díl Útěk ze Stalag Luft 112 B - o věčném a zcela paličatém „útěkáři“, zosobněném komikem Michaelem Palinem (skvěle jej daboval Oldřich Kaiser), je asi nejlepší!

***

Ale tím, pěkně prosím, šprýmy končí. Hromadné útěky v podstatě odumřely s druhou světovou - a ve zbytku se kniha obírá spíš solitérními akcemi. Ani ony nedopadly pro uprchlíky vždy nejlépe. Přesto či právě proto, a to je zvláštní, máme tendenci útěkářům fandit.

Autoři vyprávějí také o únicích založených na minimalizaci tělesných proporcí. Například odporný a pověstný vrah Ted Bundy se ocitl v Aspenu ve státě Colorado, odkud 7. 6. 1977 utekl do hor, aby byl zadržen teprve po šesti dnech; navíc už v kradeném autě a jen při náhodné kontrole. Přemístili jej do lépe zabezpečené věznice v Glenwood Springs, kde začal cíleně hubnout. Nikdo si toho nevšímal. Držel ale dál dietu a věděl o tom minimálně jeho obhájce John Henry Brown.

Bundy pracoval na otvoru ve stropě cely, který byl extrémně úzký, ale on se tudy přesto 30. prosince 1977 (den před Silvestrem) protlačil, asi jako zubní pasta. Většina zaměstnanců vězení měla zrovna dovolenou. Bundy ukradl uniformu jednoho z dovolenkářů a vyšel hlavní branou. Stejně ho nakonec dostali a právem byla tato zrůda roku 1989 „spálena“ na elektrickém křesle. Ještě fandíte?

Kniha dost podrobně zpracovává i úlety z vězení. Je jich překvapivě dost. Pravděpodobně první se stal 19. 8. 1971 v mexické věznici Santa Maria Acatitla a uprchlíci se jmenovali Kaplan a Castro. Kaplan měl sestru Judy a využili promítání filmu na dvoře. Na nebi se objevil vrtulník v barvách vězeňské služby a dosedl. Dozorci salutovali. Uvnitř vrtulníku ale seděl veterán vietnamské války Hershner, najatý Kaplanovou sestrou. Stačily dvě minuty a Castro i Kaplan naskočili a uletěli. Roku 1975 dle toho šprýmu dokonce natočili film s Charlesem Bronsonem; jmenuje se Breakout. A co je nejvtipnější? Mexičani uprchlíky vůbec nestíhali. Nikoli, nebyli mexicky líní a nebylo zrovna ani vedro, ale nebyl důvod. Podle (tehdejšího) mexického práva nespáchali ti chlapi útěkem trestný čin, protože nedošlo k újmě na majetku ani k násilí na osobách. Nebyli tudíž v Mexiku za pouhé zmizení z basy postižitelní.

V kapitole Tajemný a fascinující Alcatraz autoři analyzují jeden z nejslavnějších útěků všech dob z noci z 11. na 12. 6. 1962. Unikli tehdy z cel Frank Lee Morris a bratři John a Clarence Anglinové. Akce je námět známého filmu s Clintem Eastwoodem a teprve 31. prodsince 1979 (opět Silvestr) FBI ukončila vyšetřování, protože nic nenasvědčovalo, že by některý z trojice přežil cestu přes mořskou úžinu. Zda se ale útěk vlastně nepodařil, není dodnes jasné.

Knížka nám předestře nejen Ameriku, ale i nejslavnější tuzemské útěky. Z Mírova, Leopoldova atd. A odbornější oddíl Důsledky vězeňského útěku už tuhle část netrumfne, Ale to nemluvím jako právník, protože třeba zrovna vás nadchne podkapitolka Zařazení vězně do „Indexu útěkářů a nebezpečných osob“ a jeho přeřazení do vyšší (horší) prostupné skupiny vnitřní diferenciace.

Autoři poté úplně nezapškle zkoumají vlivy úspěšných útěků na ostatní vězně a důsledky pro zaměstnance věznic. Místa zde má kniha trochu suchá, ale kdybych byl ředitelem vězení já, možná bych podal zprávu ještě strnuleji a kašírovaněji a strojeněji. Musí to na té pozici ostatně být zápřah! A to jste hodnej ředitel. Ne ta podlí krysa ze Shawshanku. Totiž…

Odkazy na tuto fiktivní věznici z Kingovy povídky se v knize opakují dost často - a jsou takřka její leitmotiv. Jen dodejme, že předobrazem jí bylo jedno nápravné zařízení v Maine, nicméně film (nejúspěšnější na Česko-slovenské filmové databázi) se natáčel v areálu bývalé věznice Mansfield v Ohiu.
Lukáš Dirga, Tomáš Kubín: Vězeň na útěku. Předmluva od vedoucího Katedry sociologie Západočeského univerzity Plzeň profesora PhDr. Jana Váněho, Ph.D. Nakladatelství Academia. Praha 2023. 240 stran.

Vězeň na útěku - Lukáš Dirga, Tomáš Kubín | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví