Je karneval a já jsem přišla namaskovaná za zeměkouli s nápisem Gája na strakatém triku a na něm pár trhlých přívěsků.

„Co to máš má milá na krku?“ volali.

„Co bych to měla, zeměkouli sobě vzala jsem.“

„Zeměkouli?“

„To co je na ní. Jakž to zobrazují lidi a říkají tomu globus.“

„Co to máš má milá pod krkem?“

„Potopu sobě vzala jsem.“

„Potopu? To je ta modrá matlanice?“

„Potopa tady v ty naší suchý savaně?“

„Jaks na takovou blbost přišla, žirafo Andulko?“

Otázky jen pršely, a tak jsem vyrukovala se svým trumfem: „Já na to nepřišla. Byla jsem u jasnovidkyně.“

Nedůvěřivě kroutili hlavami, až se jim krky zauzlily.

„Prý moc žerem, a jak pšoukáme, tak vznikaj skleníkový plyny a zeměkoule se pak přehřívá, no a pak přijde z toho vedra potopa,“ říkala jasnovidkyně. Prý nemáme žrát.

„Ale to bysme chcíply,“ řekly kamarádky.

„Když chcípnem z hladu, tak zachráníme planetu,“ říkala jasnovidkyně.

„A proč bysme to dělaly, jako proč bysme chcíply, když tady nakonec nebudem, tak co nám je do zachránění planety? Nebylo by lepší přežít potopu? Máme dlouhý krky, my se neutopíme.“

„Ale svět na nás bude v dobrým vzpomínat, když nebudem žrát a nebudem produkovat skleníkový plyny. Celý svět nemluví o ničem jiným než o potopě, tvrdí jasnovidkyně. Každý z lidí jasnovidkyni věří a velebí ji.“

„To jsou mi novinky,“ řekly kamarádky žirafy a ty krky si zas rozkroutily. Ale jak měly předtím ty krky zauzlené, tak daly hlavy dohromady a vymyslely, že jsem se zbláznila. Takže se od té doby se mnou nikdo z žiraf vážně nebaví a já vyhlížím dešťové mraky, jestli se nade mnou nebe slituje a jestli přece jen na nás pošle potopu. Ale nějak to, zdá se, nefunguje, jen prý toho jsou plné noviny, jako že už už přijde potopa, tam mi dávají za pravdu. Jenže žirafy noviny nečtou, tak jsem v žirafím světě pořád za blázna.

Zato mezi lidmi jsem slavná. Byla prý vyhlášená žirafí výzva všemu zvířecímu světu, aby všechna zvířátka míň žrala a tím míň pšoukala, lidi se prý potom taky přidaj. Zatím ale tloustnou. Jenže oni prý nepšoukají, prý to je proti dobrému vychování, takže se podle novin zatím dál můžou přejídat a tloustnout. Takže to je teď jen na nás, na zvířátkách, jak píšou noviny a jak hlásá má jasnovidkyně. Já se už sotva motám, jak jsem z hladu zesláblá a možná právě mou zásluhou je ta potopa odložená na pozdější dobu.

Naučení:

Každý, kdo se přežírá, potopu přivolává.

Ilustrace U.G. Sato