Zamilovaly se na první pohled a byla to láska, která moře přenáší. Ona byla mořská kobylka, druhá ona byla mořská panna a obě byly netknuté, přestože se lesbicky milovaly a jejich netknutost byla jako vystřižená ze svatých spisů křesťanů, neboť panna je netknutá, dokud do ní muž nevstoupí.

Obě se srdečně smály své netknutosti a pěly svou nejoblíbenější ódu „Ó počestná lesbická lásko“, pokud právě na sebe zamilovaně nehleděly.

„Už toho miliskování zanechejte,“ okřikoval je zlobně had z ráje. Věděl, co činit s Adamem a s Evou, jak je ponoukat, ale co si měl počít se dvěma lesbami? O tom se ve Starém zákoně nic nepravilo. A tak se aspoň jen v duchu obtáčel klasickou starozákonní lidskou nahatou dvojici a obvíjel je ve tvaru jablka a Adam a Eva byli uvnitř, jako kdyby to jablko vykousali, to by bylo téma pro filozofy, jak se z hříchu prokousávat k vnější realitě, jak být zároveň zajatcem i konzumentem hříchu. A protože Adam s Evou jako vyhryzali ono biblické jablko, nikdo nemohl říct, jestli to je jablko obyčejné, jak si ho evropští křesťané zobrazovali, nebo jablko granátové podle představ semitských.

„My se nemiliskujeme, my se milujeme,“ odvětila mořská kobylka zlobně.

„Víte vy, co je to pravé milování?“ křikl had hněvivě a jal se plazit ke dvěma mořským lesbám, aby jim to předvedl. A chystal se vstoupit nejprve do mořské panny, a když neuspěl, snažil se u mořské kobylky.

„Cha, chá,“ smála se mu mořská panna, „nevíš kam, nevíš kudy.“

Hadovy nepřítomnosti u jabloně využil Adam. Už dříve žádostivě pokukoval skrze štěrbiny ve slupce jablka po mořské panně a teď tedy z pomyslného jablka vystoupil a řekl Evě:

„Mám významné poslání a načas tě opustím.“

Evě se po tváři skutálelo dvé slzí velikosti granátových jadýrek a Adam je uchopil rty svými a když se Evu dost nazulíbal, pravil:

„Povinnost mě volá, neplač a modli se za mne, bych se ctí svůj úkol splnil.“

A Eva pravila: „Právě kvůli tomu úkolu pláču.“

A Adam pravil: „Dosti bylo pláče, jablko je již plné jadýrek slz tvých. Tvým údělem je čekat, mým být mužem.“

„Jaký jest to tvůj úděl?“

„Že muž odchází za svými povinnostmi ploditele,“ řekl Adam. A Eva sklopila hlavu.

Když Adam přikrauloval k mořským lesbám, vybral si mořskou pannu, obcovat s kobylkou mu připadalo hříšné. Počal pannu hladit po tvářích a líbat, a když pohladil její ňadra, panna zavzdychala, a když mělo dojít k tomu nejvytouženějšímu, nalezl stehna znetvořeně přetvořená do ještěrčího ocasu. Tam, kde by měla být prcinka, tam byly šupiny a klouzavý tlustý hnát, a pojednou bylo po touze a Adam přestal mít sílu ploditele, a chystal se proto vrátit ke své osvědčené Evě.

V tu chvíli zaslechl výsměšné zasyčení hada. I rozlítil se Adam. Had se podle Písma nemá vysmívat, zvlášť když jde o tak delikátní záležitost jako sexuální selhání. Adam uchopil nůž, neptejte se, kde se tam vzal nůž, nepochopitelné se nesnažte ve svatých spisech objasňovat, byl tam jednoduše nůž a Adam ho uchopil a rozdvojil ještěrčí ocas dlouhým řezem až k pupíku, a popadl pannu do náruče a stal se opět ploditelem a vstoupil do ní a panna, která už pannou nebyla a byla jen mořská, nejprve zaúpěla a poté zajásala.

A za tohle byl Adam vyhnán z ráje a ne za nějaké pojídání zakázaných granátových jablek, nebo za plivání granátových peciček a znečišťování ráje. Eva ho následovala a od té doby mu připomínala:

„Kdybys nebyl takový vobšoust, mohli jsme si žít (jako) v ráji.“ Což je naučení.

Zapomněl jsem na osud mořské kobylky. Z čehož plyne další naučení:

Když myslíš jen na sex, zapomeneš na kobylu.

Ilustrace U.G. Sato