Byl, žil jeden moudrý osel, který těžce nesl, jak pošetilé příkazy mu dává jeho pán. Běž, když se mu právě jít nechtělo, zastav se, měl-li právě chuť běžet.
Domácí osel slouží člověku sedm až osm tisíc let, na hřbetě nosí lidi i náklady, ale ti lidé ho ani pořádně neznají, nemajíce, ani se nepokoušejíce mít pro něj špetku pochopení.
Mám já tohle zapotřebí, pomyslel si roztrpčeně čtvernožec. Nemám, usoudil! I vydal se do světa se špetkou naděje,že snad sobě nalezne uznalejšího pána.
Šel a šel krajinou plnou luk, tu a tam si utrhl pochoutku, milo mu bylo. Leč překulil se takřka celý den a osla už bolely nohy. Rozhodl se, že složí pod košatým stromem své unavené kosti.
Jedva však začal klímat, probudil ho drsný křik a spílání. Co tady chceš, ty hovado líné? Hybaj odsud a hezky rychle!
Osel se ztěžka zvedl na své znavené končetiny a popošel s námahou o kus dál, leč vedlo se mu znovu stejně.
Až při třetím pokusu někde se uvelebit nastala netušená změna.
Vida, osel, ozval se čísi hlas. A než se ubohý čtvernožec vzpamatoval, pocítil, jak mu někdo váže kolem krku provaz a táhne ho vzhůru. To bude máma koukat, bručel pro sebe nečekaný únosce. Osel klopýtal za ním, rozespalý, neschopen odporu.
A máma koukala. Co je to za strašáka? zaječela. Celý je umolousaný a smrdí! Ledažeby, zarazila se, to byl ten, co snáší zlaté dukáty!
To víš, že jo, uklidňoval ji muž, akorát ho musíme nechat oddechnout.
Tak ho otřeli houní, nasypali mu všelijaké dobroty a odešli spát.
To jsem dopadl, pokýval osel hlavou, jedva se kapánek občerstvil. Vždyť oni všichni ti lidé jsou stejně hloupí, omezení a bezcitní! A těmhle se ještě mamonu zachtělo!
Když si chvíli odpočinul, zvedl se a potichu vyklouzl ven nedovřenými vraty.
Vracel se pomalu zpátky, naštěstí si zapamatoval cestu, ostatně ani nebylo kde zabloudit.

Kdepak jsi byl? přivítal ho radostně jeho původní pán, ani nevíš, jak jsi mi chyběl!
Asi jsem na tebe byl trochu protivný, že?
I snesl mu všelijaké lahůdky, podrbal ho mezi ušima a šel spokojeně na kutě.
Z této bajky plyne poučení, které si pro sebe zabrumlal osel, než usnul.
Ti dvounožci jsou všichni skoro stejní, nic nechápou, vůbec nás, osly, neznají, nemá cenu hledat nějakého lepšího. Vždyť tenhle můj stejně myslí hlavně na to, jak budu opět vozit náklady - nebo jeho samého.

Co zbývá dodat? Byť by se i nějaký ojedinělý, rozumem obdařený dvounožec kupodivu našel, ten zas třeba nepotřebuje osla. Alespoň ne čtyřnohého.

Poučiliž jste se, milí oslové?