I probudil se Bůh jednoho vesmírného rána, zívl a napadlo ho, že se v nekonečném všehomíru nekonečně nudí. Zapřemýšlel nad tím, jak by se mohl rozptýlit, alespoň trochu. Poněvadž byl vševědoucí, tak televizor neměl, věděl totiž, že hollywoodské akční filmy nejsou podívanou pro bohy, nýbrž pro blby. 

Jelikož byl i všemohoucí, rozhodl se, že si pro zábavu stvoří něco sám. A tak stvořil svět. Země se mu velice líbila – modravé hory s bělajícími se ledovci na vrcholcích, řeky líně se vinoucí malebnými údolími, stromy oděné květy, zkrátka krása! Jenže ani Bůh neuspokojí se toliko krásou, chce se mu nějakého povyražení a k tomu potřebuje jakousi drámu. A tak stvořil zvířectvo a už to bylo veselejší. Zvířata se navzájem pronásledovala a požírala. Ale ani zvířata nebyla schopna Boha dlouho zabavovat, byla totiž předvídatelná. I líté šelmy, jako třeba tygři, když svoji kořist pozřou a nasytí se, lehnou si do trávy k spánku a promění se v pokojné kočičky. Nic tedy vzrušujícího! Bůh si proto usmyslil, že stvoří zvíře neobvyklé, oplývající rozumem i záludnou hloupostí. Stvořil tedy člověka. Ano, to bylo, co potřeboval. Sledoval všeliká lidská počínání a náramně se bavil i divil.

Mezi lidmi našly se osobnosti ušlechtilé, které se pro pravdu a dobrotu svého srdce nechaly mučit, ba i ukřižovat či upálit. Více však bylo těch, kdo za kus žvance neváhali zabít třeba i vlastního bratra. Výraznou lidskou vlastností, která zvířatům scházela, byla schopnost lhát. A tak se našli mnozí jedinci, kteří vylhali všeliké zmatené ideály a jejich jménem potom ohlupovali naivní lid. Tak třeba s otupeným davem vyrazili do vedlejší vesnice a zamordovali tam hojně obyvatel. Jakmile se jedna lež ukázala býti ve své podstatě ničivou, hned si zase někdo jiný vymyslil lež novou, stejně pošetilou a ničivou. Ty lži byly vzletně nazývány náboženstvím, tedy slepou vírou v jakés božstvo a tou vírou ovládat přihlouplé zástupy.

Bůh byl sice poťouchlík, škodolibý však nebyl a to, co se i jeho jménem na zemi dělo, se mu pranic nezamlouvalo. Rozhodl se tedy, že to darebné lidstvo vytrestá a dožene k nápravě. Nejprve to zkusil s potopou, utopí hříšníky jako koťata, jen pár spravedlivých nechá přežít. Tak se také stalo. Ještě však vody plně neopadly a lidé se počali množit a mnozí z nich už zase vymýšleli neplechy. I rozhněval se Bůh velice a pokusil se znovu přivést je k rozumu. Seslal na ně mračna kobylek i jiného hmyzu, seslal morové rány a další epidemie, nic však naplat. Jak jen lidem trochu otrnulo, počali páchat nepravosti. A tak i vševědoucí Bůh si už nevěděl rady.

Jednoho dne, znechuceně pozoruje lidskou bídnost, dostalo se mu osvícení, dostal geniální nápad, jak s hříšným lidstvem zatočit. Stvořil a mezi lid vypustil politiky a státní zaměstnance. Jejich předností bylo, že neuměli nic kloudného vymyslit, a tak sestavovali nová a nová nařízení, kterými lidem otravovali život. Po čase však stalo se, že pod přemírou zákonů a nesmyslných regulací počalo se lidstvo scvrkávat. Ubývalo občanů, ubývalo, až se zcela vytratili a na světě zůstali jen politici a jejich státní zaměstnanci. Ti byli tak navyklí na škodolibost, že se počali likvidovati navzájem. Úplně nakonec zůstala jen hrstka těch nejaktivnějších. Shodou okolností byli to samí homosexuálové, lesbičky, transsexuálové ba i intersexuálové. A tak bylo o budoucnost lidstva spolehlivě postaráno – žádná nebude.

Hong Thong, Thajsko 15.09.2017