J. Kraus 27.3.2018 20:30

Ano, věčný problém

s věrohodností svědků. Co je reálný základ, co rozkošatěno převyprávěním? A detaily nejzajímavější, ale nesouznějící se ztuhlou mysli vypravěče, pak vynechány úplně.

Zkusme se držet příběhů ověřených svědectvím osob důvěryhodných. Velký K.H.Mácha vyrážel pěšky za soumraku z Litoměřic, v Praze navštívil svoji Lori a ráno byl zpět za svým stolem v úřadu v Litoměřicích. Eduard Tomáš kdesi vzpomíná na drobného a stařičkého indického jogína, který návštěvou u Tomášů na chalupě přeskočil sounož potok, který ostatní zdolávali přes několik kamenů. Někteří lidé by zajisté z vlastní zkušenosti mohli uvést příklady podobné, ba dramatičtější, ale lépe je o takových věcech se nešířit. Myslím, že tak to bylo i tehdy v Jičíně – rozumní to popřeli, blázni to zdiskreditovali.

Obecně lze ale rozlišit dvojí podstatu fenomenu. Jednak v Tibetě (snad) přežívající lung-gom a jeho varianty, pěkně popsaný A.David Nealovou, jehož schopnost se může objevit i spontánně u osob z dřívějška připravených – takový byl zřejmě K.H.Mácha. Tato první podstata jevu pracuje s vlastnostmi 3D prostoru a není, na rozdíl od druhé, nebezpečná. Druhá podstata nepochází z 3D prostoru, manifestuje se v něm jen svojí částí a není zdaleka omezena na skokany a běžce. Mnoho se o tom dá dozvědět ve starých regionálních časopisech a za přezíravou racionalitou redaktora tušíme hrůzu venkovana i bezmocnost kněží. Sem patří i Erbenova Svatební košile a velhartický hřbitov, dodnes tou událostí poznamenaný. Myslím, že oficiální česká skepse zesměšnila a pohřbila mnohé, na rozdíl třeba od imperiální tradice britské, otevřené všem podivnostem svěřených národů. R.L.Stevenson byl v Tichomoří svědkem jevů dosti příšerných a i cestopisy a paměti autorů méně známých se těmito jevy vážně zabývají. Ale to už bych od péráků odbočil někam jinam.

• reagovat
• nahlásit příspěvek