19.4.2024 | Svátek má Rostislav


Diskuse k článku

KNIHA: Cejch

Když se řekne Sudety, tak většině občanů naší země vyvstane v mysli problematická oblast pohraničí, v které to vřelo v letech 1938-1945. Když se dále řekne soužití Němců a Čechů v Sudetech, tak některým občanům naskočí pupínky a jsou schopni vést sáhodlouhé řeči o tom, jak bylo ubližováno. Ale nic na světě není černobílé.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
T. Vodvářka 14.9.2021 14:23

Nevím, jak jste dospěl k názoru, že se vracím ke starým křivdám. Pouze chci upozornit na zajímavou publikaci, která hodnotí jistou etapu našich dějin v pohraničí z poněkud jiného pohledu, než jsou "oficiální" stanoviska některých našich politiků či povědomí občanů. Možná si raději zkuste zmíněnou knihu přečíst. Každopádně děkuji za reakci.

T. Vodvářka 14.9.2021 14:24

Patří pod pana Breie....

J. Brei 14.9.2021 15:02

Vycházel jsem hned z druhé věty Vaší upoutávky: „Když se dále řekne soužití Němců a Čechů v Sudetech, tak některým občanům naskočí pupínky a jsou schopni vést sáhodlouhé řeči o tom, jak bylo ubližováno.“ A jak už zde připomněli i jiní – vychází mnoho dobrých knih. Proč tedy člověk, který doporučuje nevracení se ke starým křivdám a pohled vpřed, píše upoutávku na knihu, když ví, že v případě soužití Němců a Čechů „některým občanům naskočí pupínky a jsou schopni vést sáhodlouhé řeči o tom, jak bylo ubližováno“? Knihu si každopádně přečtu. Přeji pokoj.

T. Vodvářka 14.9.2021 15:31

Mně, pane Breii, pupínky, nenaskakují. Což je nejspíše meritum našeho nedorozumění. I Vám pokoj a mír.

L. Beneš 14.9.2021 16:50

Pane Vodvářko, literární dílo, ať už jakkoli blízké reálnému životu reálných lidí, je stále jen fikcí, která zrcadlí subjektivní náhled spisovatelův, nikoli realitu samotnou. Pokud se nevracíte - jak píšete - ke starým křivdám, nechápu, proč toto literární dílo připomínáte. Němci mají své zkušenosti, Češi také. Zde je předstíráno, že kniha je zrcadlem života. Proč bychom nemohli stejně velkoryse hodnotit literaturu z pera jiných autorů, kteří popisují své životní zkušenosti zcela odlišné? V každém případě se s tím, jak ubývá přímých pamětníků, objevuje stále více "děl", která zpochybňují mravní integritu příslušníků českého národa, který se stal obětí surové agrese Němců, ať už to byli nacisté či nikoli. Němečtí hrdinové fackovali a fyzicky napadali Čechy na podzim 1938, Češi "holt" Němce fackovali po květnu 1945. Oběti na životech byly na té i oné straně. Dělat inventuru obětí na obou stranách by dnes bylo zcestné, byť by výsledky byly nesrovnatelné. Protože potom následovala válka a německá - vy byste možná řekl nacistická - okupace. Němci, kteří z větší části nadšeně následovali svého vůdce rodem z Braunau am Inn, jsou líčeni jako oběti zvlčilých pomstychtivých a zlých Čechů. Němci v tzv. Sudetech byli obětí bídy v důsledku hospodářské krize, ovšem podniky, které je propustily do nezaměstnanosti a hladu byly majetkem místních Němců nikoli Čechů. Výsledkem neustálého jednostranného připomínání oné pohnuté doby je pokřivení pohledu mladých lidí, kteří jsou pak ochotni na své o dvě generace starší příbuzné pohlížet jako na zločince, kteří by podle názoru pp. Schwarzenberga, Hermana a Halíka měli být postaveni před Norimberský tribunál. S podivem se podobný poblém neobjevuje u mládeže německé. Nechte už ty mrtvé v klidu spát jejich věčný sen!