Vždy, když lidstvo čelí nějaké anomálii nebo pohromě, začne se divit a hledat viníka. Nejinak tomu bylo už v raném středověku, když přišla sucha, neúroda či morové epidemie. I později, když přišla malá doba ledová, která omezovala úrodu po mnoho desetiletí. Jednou byli na vině Židé, jindy lidé posedlí temnými silami. Není náhodou, že vlna upalování čarodějnic se shoduje s malou dobou ledovou. Člověk má zkrátka rád jasno a sahá po těch nejbližších vinících.

Ve 14. století dokonce došlo k významnému poklesu obyvatelstva v souvislosti s epidemiemi a malou dobou ledovou. Od r. 1310 začalo po předchozím středověkém teplém období ochlazování a nepředvídatelný ráz počasí. Za opravdový počátek malé doby ledové se patrně dá považovat série studených a vlhkých roků 1315–1322. Tyto roky se vyznačovaly velmi deštivým počasím od jara do podzimu, které poškozovalo úrodu nebo dokonce znemožňovalo zemědělským plodinám vůbec vzejít. Často nebylo možno ani nasušit dostatek sena pro krmení zvířat v zimě, tato zvířata navíc postihly epidemie nemocí, jež jejich stáda dále zdecimovaly. Ve století 15. a 17. se citelně ochladilo na celá desetiletí. Celé Grónsko, kdysi zelené, se pokrylo ledem, zvětšily se alpské ledovce. Na celé severní polokouli panovaly tuhé zimy. Léta byla velmi krátká a studená. V té době zamrzaly v zimě všechny řeky západní Evropy. Například Vltava byla pravidelně pokryta ledem tlustým několik desítek centimetrů. Zamrzalo Baltské moře i úžina mezi Francií a Anglií. Nebyla to šťastná doba, ale lidé se s ní museli vyrovnat. Přispěla i k tomu, že temný středověk trval tak dlouho. I k tomu, že se hledali viníci.

Lidé jsou totiž odjakživa posedlí posloupností příčina – následek. Konec konců je na ní založena i naše věda a možná i vnímání času. Od příčiny už ale není daleko k viníkovi. A blízký viník je lépe uchopitelný, než že jsou na vině přírodní cykly či ještě nám neznámé vztahy. Anebo prostě chaotické chování tak složitého systému, jakým příroda bezpochyby je. Také dnes, i když žijeme v nejblahobytnějším období, máme problémy s klimatem. To, v kterém jsme žili poslední dvě století, je spíš šťastnou výjimkou. V historii se klima měnilo mnohem více a drastičtěji, od tropických období až po doby ledové a hladina oceánů kolísala o desítky metrů. My se dnes hrozíme změny o jeden metr.

Chtělo by to více pokory a místo hledání viníka a vynakládání nesmírných prostředků, abychom „poručili větru a dešti“, věnovat tyto prostředky na to, abychom se co nejlépe nadcházejícím změnám přizpůsobili, jako organizmy na této planetě už mnohokrát před tím. My inteligentní lidé je navíc můžeme i předvídat a být o krok napřed. Umíme stěhovat plodiny v souladu s klimatem. Přizpůsobit krajinu, aby udržela více vody nebo tuto zachytávat do vodních nádrží. Navíc není úplně jasné, jaké změny nás vlastně čekají. Někteří vědci dedukují z dat i příchod další malé doby ledové, protože sluneční aktivita klesá k velkému minimu. Nestahujme tedy kalhoty, když brod je ještě daleko. V horizontu několika tisíc let je jistá velká doba ledová a to bude pro lidstvo oříšek. Dnes by znamenala drastický pokles lidské populace a bude velkým problémem i pro naše potomky, jestli se jí dožijí.

Nenechte se proto otrávit „moderními Koniáši“ a ekonomickými lobby posedlými oxidem uhličitým, kteří hledají viníky a podsouvají nám vinu za technický rozvoj a blahobyt. Kde bychom bez něj byli? S ním zvládneme i to, co přijde, ať už to bude chlad nebo teplo.