Předseda klimatického panelu OSN Rádžendra Pačaurí odstupuje z funkce kvůli sexuálnímu skandálu. Ukazuje se, že Pačaurí sexuálně zneužíval a obtěžoval své zaměstnankyně.

Sexuální skandál není žádným překvapením u člověka, který už před lety publikoval pornografický román „Return to Almora“. Očividně autobiografický román popisuje sexuální dobrodružství šedesátiletého indického klimatologa jménem Sanjay Nath, který cestuje po světových konferencích za peníze daňových poplatníků. Knihu vydal Pačaurí uprostřed aféry Climategate, zrovna když prasklo, že pod jeho vedením IPCC publikovala spoustu lží (Glaciergate, Amazongate, Africagate). Přebírala drby z nevědeckých brožurek ekologických extremistů (tzv. šedá literatura). Možná měl více času věnovat ověření vědeckých tvrzení IPCC místo aby si v letadle psal čuňačinky.

Rádžendra Pačaurí

Pačauriho literární umění člověka vskutku rozehřeje. V jedné kapitole Sanjay a jeho kolegové kupříkladu stojí frontu, aby se vystřídali na chudé místní dívce Sajni. „Sanjay viděl obrys snědé dívky ležící na Vinayově posteli. Přemohl ho chtíč, jaký nikdy předtím nepocítil… Serval ze sebe šaty a začal Sajni osahávat, hnětl její bujná ňadra.“ Hustý!

Revealed: the racy novel written by the world’s most powerful climate scientist. Telegraph 30.1.2010.

Z dalšího svatého muže klimatického náboženství se vyklubal pokrytec. Druhé lidi puritánsky nabádá k mravnosti a odříkání, že máme méně konzumovat a snižovat svou uhlíkovou stopu. Zato sám si užívá konzumního života a luxusu, žije si z našich peněz a kašle na veškerou morálku a ohledy k druhým.

V jeho rezignačním dopise není ani stopa lítosti, žádná omluva. Jsou to dvě stránky sebechvály, jak skvělou práci v čele IPCC odvedl. „Ochrana Planety země, přežití všech druhů a udržitelnost našich ekosystémů jsou pro mě víc než poslání. Je to mé náboženství, můj osud,“ dojímá se dr. Prasák nad svou ctností a ušlechtilostí.

Škoda, že se k tomuto „náboženství“ hlásí jen slovy, ne skutky. Pačaurí: „Je jistá oblast, kde jsem bohužel vinen velkou uhlíkovou stopou a to je cestování. Bohužel s tím nemohu nic dělat, protože musím šířit poselství po celém světě a přesvědčovat lidi, že je tu vážný problém, který musíme řešit,“ vymlouval se. Kdo ale bude věřit kazateli, který káže vodu a sám pije víno? Za rok a půl práce v IPCC nalétal 120 dálkových letů a vyprodukoval okolo 120 tun oxidu uhličitého. To je 120 krát více než u průměrného Inda (zdroj). Kdyby Pačaurí opravdu chtěl snížit světovou uhlíkovou stopu, zrušil by mezinárodní klimatické konference.

Pačaurí měl odstoupit už před lety, když vyšlo najevo, že pracuje pro indickou energetickou korporaci Tata. Je to stejný střet zájmů, jako by v čele klimatologů stál ředitel ropné firmy Exxon či BP. Jenže tehdy se skandál zametl pod koberec. Objednal si „nezávislé“ vyšetření od firmy KPMG, kterou řídil jeho kamarád Yvo de Boer, který až do krachu konference v Kodani byl šéfem UNFCCC (Rámcová úmluva OSN o změně klimatu). KPMG uvádí, že nejde o „audit“, protože zkoumali jen papíry, které jim Pačaurí sám poskytl a jejich pravdivost nekontrolovala. Podle novinářů ale „nezávislé“ šetření Pačauriho „očistilo“.

Pačaurí, kterého novináři označovali za „nejlepšího světového klimatologa“ je ve skutečnosti železniční inženýr. Že takový člověk mohl být tak dlouho v čele světové klimatologie, jasně dokazuje, že do IPCC se lidé nevybírají podle vědecké erudice, ale podle politické loajality. Marc Morano, šéfredaktor Climatedepot.com rezignaci komentuje: „Kdyby Pačauri měl špetku slušnosti, býval by rezignoval hned po skandálu Climategate v roce 2009… Museli jsme ale počkat na indický soudní systém, aby Pačaurího dostal. Pro IPCC je to dobrá zpráva. Konečně se zbavila této politické a etické rakoviny.“

Zlepší se situace za Pačaurího nástupce? Nedělejme si iluze. Ačkoli užívání „šedé literatury“ způsobilo velkou ostudu, nakonec se IPCC rozhodla, že bude neověřené drby používat i nadále jako podklad pro své „rady politikům“ (červen 2012). Do novin se z každé tisícistránkové zprávy IPCC dostane jen pár vět z tiskového prohlášení o „Shrnutí pro politické představitele“. Tento text schvalují za zavřenými dveřmi zástupci vlád na několikadenní schůzi pozdě do noci. O výsledném znění reklamních sloganů rozhodují ti, kdo vydrží zůstat nejdéle vzhůru.

Všichni vědí, že IPCC je od samého začátku jen reklamní agentura, která produkuje marketingové slogany na podporu byznysu s uhlíkem. Ten v roce 2012 dosáhl objemu 176 miliard dolarů (zdroj). Jde o jeden z nejrozsáhlejších hospodářských podvodů v dějinách. Na klima totiž tato „klimatická opatření“ ve skutečnosti nemají vliv. Proč se k tomu vědci propůjčují? Vědci ohýbají hřbet, protože potřebují přežít - jako za protekrotátu nebo za normalizace. Vědecká korupce probíhá nepřímo. Vědci nejsou za práci v IPCC přímo placeni, ale alarmismus IPCC pomáhá zdůvodnit státní dotace pro „výzkum uhlíku“. Jde o začarovaný kruh. Čím více klimatologové přehánějí, tím více dostanou dotací. A tohle odchod jednoho nadrženého Inda nevyřeší.