„Smysl by mělo, kdybychom za peníze z emisních povolenek mohli stavět nové jaderné zdroje,“ říká Lubomír Lízal. Foto: Lubomír Lízal

„Na zimu bychom museli uložit energii 500 hirošimských bomb,“přibližuje Lubomír Lízal, kolik energie bychom potřebovali bezpečně uložit, pokud máme přejít primárně na OZE (občasné zdroje energie).

První část našeho rozhovoru s bývalým členem bankovní rady ČNB Lubomírem Lízalem, ve které jsme probírali důsledky a nedomyšlenosti Green Dealu i netržní chování firem, které upřednostňují dotace před rovnými podmínkami, si můžete přečíst zde.

Zelená doktrína EU přinese pravděpodobně i méně očekávané dopady. Namátkou mě napadá, že maso z Argentiny bude kvůli „klimatu“ asi tak drahé, že jeho spotřeba rapidně spadne, masový dovoz avokáda by měl také skončit. Ostatně trička z Pákistánu a Bangladéše budou mít nejspíš také problém, kvůli málo udržitelné výrobě. Už za kovidu s toho měly tamní vlády zamotanou hlavu. Nemůže tedy Green Deal ohrozit stabilitu v dalších světových státech?
Určitě to zase může změnit povahu tamních trhů. Už jsme je takhle totiž měnili naším přechodem na palmový olej či biopaliva. Teď palmový olej a biopaliva nejsou zase moc v kurzu, protože nejsou zas tak moc velká výhra v ochraně přírody obecně. Ale oni si s tím poradí, i když to pro ně nebude příjemné. Navíc, jestli bude Čína dál bohatnout, tak ty trhy přebere. A Indie jí ráda pomůže.

Ještě se vrátíme zpět do Evropy. Jaderná elektrárna může fungovat 80 let, fotovoltaiku i větrnou elektrárnu musíme po 20 letech vyměnit. Baterie v úložištích musíme měnit už za 10 let. To jsou obrovské investice do udržení systému, o kterých se nikdo z politiků ani aktivistů nezmiňuje. U fotovoltaiky stačí „jen“ vyměnit panel, ale větrnou elektrárnu musíte postavit úplně znova, včetně připojení… Může tohle vést k levné elektřině, jak zelená lobby tvrdí?
Pokud nebudeme umět rozumně skladovat elektřinu, což zatím neumíme, tak tohle může vést jen k tomu, že budou chvíle, kdy bude elektřina zadarmo a jindy zase bude pořádně drahá. Ve velkém umíme zatím skladovat energii pouze v přečerpávacích elektrárnách. Ty nové mají účinnost cyklu nad 75 procent, ale kapacita stačí jen na několik hodin provozu.

Kde jsou ty minimálně tři měsíce pokrývající zimu? My se sice snažíme nějak řešit, aby se zdroje doplňovaly ve dne a v noci, kdy fotovoltaika nedodává nic, ale vůbec nedokážeme řešit problém léto/zima. Pro ilustraci, letní minima spotřeby elektrické energie jsou asi pět gigawatt, zimní maxima nad 11 gigawatty. To je současný stav, kdy máme teplárny na uhlí, topíme hlavně plynem a máme málo rozvinutou oblast tepelných čerpadel.

Časem se ten nepoměr léto zima bude tedy spíše zhoršovat a nikoli zmenšovat. A ten rozdíl je kapacitně, bezpečnostně i z hlediska stability sítě určující, protože zimu si prostě zabezpečit skladováním zatím nijak neumíme. A bez ekonomicky efektivního skladování elektřiny to bude problém vždycky! Což je alfa a omega celého – uměle vytvořeného – problému. Jenže dokud jsme si mohli myslet, že uhlí nahradíme levným plynem, tak problém nebyl tak vidět. A to dokonce ani v teplárenství, o kterém se obecně moc nemluví. Přitom jen v tuzemsku je na něm závislá více než třetina lidí.

Teď, když je plyn drahý a dodávky nejsou úplně zajištěné, je problém vidět úplně jasně. Buď dokážeme vyrobit dostatek elektřiny i v zimě nějak jinak, protože jí budeme potřebovat navíc i pro topení, zejména tedy nová tepelná čerpadla místo plynu, nebo budeme dovážet drahý plyn se všemi riziky, která z toho plynou. Tohle žádné OZE nevyřeší, pro ilustraci, maximální potenciál bioplynu je asi okolo pěti procent naší celkové spotřeby plynu.

EU přeci vyžaduje podporovat výstavbu bateriových úložišť, která by měla tenhle problém vyřešit…
Co se týká ukládání energie, pro zimu potřebujeme akumulovat z léta, kdy je energie nadbytek. Prakticky by se nám hodil tak minimálně jeden Temelín do akumulace, s rozvinutou elektromobilitou pak ještě jeden navíc. Pro představu fyzikálního rozměru problému: výroba Temelína je takové množství energie, které během jediného dne odpovídá asi třem hirošimským bombám. Takže uskladnit produkci jednoho až dvou Temelínů znamená, že z léta do zimy si musíme do šuplíku napěchovat energii odpovídající třem, ale raději pěti stovkám takových bomb. A to bychom prosím chtěli s velkou účinností a ještě pokud možno levně. Takto ohromné množství kdekoliv uskladněné energie, což zatím ani neumíme, je větší bezpečnostní riziko než samotná jaderná elektrárna. Chcete a můžete mít takové množství energie uložené za barákem v bateriovém úložišti? Tohle je už evidentní nesmysl.

Pokud neumíme elektrickou energii dlouhodobě levně skladovat, je ekonomicky slepá cesta budování kapacit, které generují v létě, nebo spíše mimo topnou sezónu. Tím se problém potřeby i topení v zimě nevyřeší a jen se zvýší náklady na stabilitu soustavy. Takže to je chůze zkratkou, která je Cimrmanovsky sice delší, zato horší cestou.

Historicky, jádro bylo racionální volbou západu k zajištění energií po ropné krizi sedmdesátých let a fungovalo by stejně i nyní. Jenže proti němu je v prostoru EU stále velká nevůle. Přitom až výrazně přibydou elektromobily, jak si přeje Brusel, bude k jejich napájení potřeba postavit nové jaderné bloky. Protože jinak ta vozidla rozumně „nakrmit“ nedokážeme, pokud budeme chtít jezdit a topit i v zimě (rozhovor k tématu zde), protože zdroje s přerušovanou dodávkou to bez rizik dlouhodobých výpadků nezvládnou.

Mimochodem, když jsem zmínil ropu, jestliže budeme v budoucnu mít nedostatek elektřiny k pohonu aut, tak nejsnáze ji můžeme nahradit právě ropou. Navíc relativně bezpečně, protože portfolio dodavatelů, včetně přepravních kapacit, už je dostatečně široké po celém světě na to, aby se ropný šok neopakoval. Což je stav, který u plynu neplatí.

Ropa už je však pro unii v energetice nepředstavitelná. A jádro vzala na milost zatím jen dočasně…
To ano. Ale jestli chceme mít dostatek elektřiny i v zimě a neumíme ji efektivně skladovat, plyn je geopolitické riziko, tak pak potřebujeme dostatek nových jaderných kapacit. Jinak to nepůjde. Nebo ano. Jenže to nebude příjemné.

Protože když není dostatek zdrojů elektřiny, nezbývá totiž nic jiného, než „omezovat poptávku“. Čili vypínat a zapínat spotřebiče dálkově ve velkém. Prostě elektřina bude jen někdy a jen pro někoho. Jenže aby se to dalo dělat alespoň trochu citlivě, znamená to další investice do distribuční sítě. Takže v důsledku bude její provoz dražší.

S cenou za provoz distribuční sítě se přitom pojí ještě jedna skutečnost, o které se vůbec při přechodu na OZE nemluví. Když nadále poroste počet instalací domácí fotovoltaiky, tak se logicky v létě bude sítí přepravovat méně elektřiny. Ale síť musí být připravena na to, až bude v zimě přenášet maximum energie z velkých centrálních zdrojů nebo pře půl kontinentu, protože ze slunce bude minimum či vůbec žádná elektřina. Což způsobí růst poplatků za distribuci, aby se dalo platit celoroční fungování sítě dimenzované na zimní provoz. A to dopadne i na ty, kteří nemůžou domácí fotovoltaiku mít. Čili se jen prohloubí současná pokřivenost, kdy všichni připlácíme na pořízení domácích elektráren těm, kteří si to můžou dopřát, protože nebydlí v paneláku, ale v rodinném domku se střechou.

To znamená, že v budoucnu nemůžou poklesnout celkové náklady na distribuční síť. Tahle suma peněz se bude muset vždy nějak vybrat, jinak síť zkolabuje. Jde jen o to, jak se náklady rozpočítají, dnes se to děje podle spotřeby, jenže to bude vytvářet novou sociální nerovnost tím rychleji, čím více těch instalací bude. Protože jestli je síť pro domky pojistkou dodávek na období bez fotovoltaiky, tak je za ni potřeba platit jako za pojistku. Tedy stále. Půjde jen o to, jak ty náklady rozpočítat a komu zůstane Černý Petr. Tady je opět regulatorní nejistota a budoucí sociální a politický problém, které si ti, co nadšeně staví fotopanely a kupují elektromobily na dotace, neuvědomují.

Vy jste se v roce 2006 podílel na přípravě ekologické daňové reformy. Jejím projevem v unijním měřítku jsou emisní povolenky, které významně zdražily a zvyšují cenu elektřiny pro konečné odběratele. Ti přitom nemají možnost vybrat si bezemisně vyrobenou elektřinu (rozhodně ne všichni) je to správně nastavený systém?
Tehdy šlo o alokaci emisních povolenek zdarma. Výnos jiných daní by býval byl tak nízký, že za správu systému by se utratilo víc. Proto se to celé vlastně zrušilo. Což v našem prostředí považuji za výjimečný úspěch.

Mají emisní povolenky vůbec morální ospravedlnění, když za plynové a uhelné zdroje nemáme náhradu, která by fungovala stejně bezpečně, tedy permanentně? Bez elektřiny se přitom náš svět zhroutí…
Představte si, že se z povolenek mohla financovat výstavba jádra. To by dávalo smysl, ne? Proto říkám povolenkám ano, ale jako zdroj financí pro jádro, nikoliv OZE.

Vezměte si, že solární průšvih nás bude stát asi 400 miliard korun za dvacet let, tedy cena za dva bloky Temelína. Za to máme fotovoltaiky, které dodávají v létě, stejně jako je tomu v Německu. Takže v zimě jsou komplikace na obou stranách hranice, kdy energie chybí a v létě, kdy zase přebývá. Povolenky v letech 2018 a 2019 při ceně okolo 60 euro za tunu CO₂ vynesly asi 30 miliard, budou tu s námi mnoho let, teď jejich cena narostla na rekordní hodnoty 100 euro, takže zdroje v desítkách miliard korun ročně tu jsou…. Kdyby do toho nevstupovala ta podivná klasifikace „dobrých“ a „zlých“ zdrojů Evropské komise, měli bychom finance na další dva jaderné bloky a vyřešený problém.

Ale jestli jsme mohli vyhodit 400 miliard za dotace OZE a nevadí nám to, protože na to máme, další podobnou částku utratíme z povolenek, třeba i na další OZE – mimochodem, vydané registrace jsou pro 16 gigawatt fotovoltaických instalací, což je nové riziko pro stabilitu soustavy – proč dnes vůbec diskutujeme o ceně Dukovan? Prostě je postavme.

Nebo tak bohatí nejsme, tyhle peníze nám chybí a pak je ale nepochopitelné, že stále stejní politici určují směr vývoje v oblasti a my jsme si neprosadili alespoň použití výnosu těch povolenek na nové jaderné zdroje. A jsme tím také zpět u toho, že sice stále platí, že energetická bezpečnost a energetický mix je záležitostí vlád, ale Brusel jim určuje, jak to mají dělat a do čeho se smí investovat.

Ostatně, teď je jádro zrovna skorozelené i podle EU. Tak honem stavějme, nejen v Dukovanech! Pokryjeme si tím spotřebu v zimě a v létě si můžeme během plánovaných odstávek pomáhat elektřinou z OZE z Německa za nulové ceny.

Lubomír Lízal se narodil v Praze v roce 1969. V roce 1998 získal doktorát v oboru ekonomie na CERGE UK a v roce 2006 ve stejném oboru získal na Univerzitě Karlově v Praze titul docenta. Absolvoval vzdělávací pobyty na Tinbergen Institute v Amsterdamu, University of Pittsburgh a na University of Michigan. V letech 1994 až 2000 byl externím konzultantem Světové banky. Byl také členem NERV a působil v dozorčí radě ČEZ. Mezi lety 2011 – 2017 byl členem bankovní rady ČNB. Poté dva roky pracoval ve vedení Expobank CZ, ovládané Igorem Vladimirovičem Kimem. Celý životopis zde.

Rozhovor vedl Přemysl Souček, Uhlí.cz