Evropská komise navrhla jako závazný cíl pro rok 2040 snížení emisí oxidu uhličitého o 90 procent ve srovnání s rokem 1990. Česká republika s návrhem nesouhlasí. Naopak, vláda vypracovala a odeslala společný dokument, který navrhuje konkrétní úpravy ETS2 a který již podepsalo 17 členských států, které tvoří kvalifikovanou většinu. Se stanovisky vlády seznámil novináře premiér Petr Fiala. Pro zrušení druhého systému obchodování s oxidem uhličitým, jenž má být spuštěn v roce 2027 a který postihne prakticky veškeré podniky a občany, naopak širší podporu ČR nenašla.

„Návrh Evropské komise fakticky urychluje dekarbonizaci a ponechává málo prostoru pro transformaci průmyslu v období mezi lety 2040 a 2050. Navíc ohrožuje samotnou existenci řady průmyslových odvětví, a tím i disproporčně českou ekonomiku s ohledem na její strukturu a podmínky,“ komentoval středeční návrh Evropské komise Bohuslav Čížek, ředitel sekce Hospodářské politiky Svazu průmyslu ČR.

Před rokem a čtvrt, před volbami do Evropského parlamentu, před zvolením nového předsedy Evropské komise a schválením jeho nové komise, uspořádali evropští průmyslníci velkou schůzi v belgických Antverpách. Na něm zástupci 550 podniků a 170 podnikatelských sdružení za přítomnosti tehdejší (a už také dnešní) předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové podepsali společnou deklaraci, aby se EU v období nové Evropské komise, začínajícím od ledna 2025, strategicky zaměřila na vybudování potřebné infrastruktury, podporu vnitřního trhu, zajištění surovinové bezpečnosti a podporu průmyslových inovací. To se má odrazit také v odstranění byrokratické zátěže pro rozvoj průmyslu v EU. V příští Komisi má být zdůrazněna koordinace oblastí relevantních pro dosažení těchto cílů, stejně jako tomu bylo ve stávajícím období v případě koordinace k dosažení cílů Green Dealu. Oni tedy nechtěli Zelený úděl zastavit, chtěli jen záruky, že se evropský průmysl nestane jeho obětí.

Projevy obav a zoufalství

Před několika dny se sešli zástupci 40 průmyslových podniků a organizací v Ostravě a založili tam Národní strojírenský klastr (NSK). Zveřejnil otevřenou výzvu poslancům Parlamentu ČR. Ve výzvě vyjadřuje hluboké znepokojení nad přetrvávajícími extrémními cenami energie, které podle něj vážně ohrožují budoucnost tuzemského průmyslu. Podle NSK jsou hlavními příčinami problémů neúnosné náklady spojené s regulovanými složkami ceny elektřiny, zejména poplatky na podporu obnovitelných zdrojů, nejasný systém kompenzací a absence úlev pro energeticky náročné provozy, což jsou výhody běžné v jiných státech EU.

Obě výzvy, Antverpská i ostravská, jsou projevy obav a zoufalství. Politici na ně odpovídají absurdními návrhy. Ať už to je Net Zero Industry Pact, který se ale týká jen energetiky a vodíkových technologií, nebo návrh ministra životního prostředí Petra Hladíka, jenž požaduje vynález proti prudkým výkyvům cen nových emisních povolenek. Říká se tomu „zastropování cen“, ale obsah tomu neodpovídá. Ceny růst mohou, ale předvídatelně, zvolna, tedy furt. Univerzita v německém Kolíně nad Rýnem v dubnu zveřejnila studii, podle níž aby povolenky byly efektivní pro redukci vypouštěného CO₂ do atmosféry, musí ještě před rokem 2030 cena 1 tuny plynu dosáhnout 250 eur. Nyní se šermuje se 45 eury, skutečná cena je nad 70 eury.

Projevy neschopnosti a bezmoci

„Chceme znát konkrétní dopady do jednotlivých sektorů,“ napsal k ETS2 na síti X ministr Hladík. Za klíčový považuje též dostatek peněz z Modernizačního fondu pro transformaci chemického průmyslu, ocelářství, sklářství, výrobu cementu a dalších energeticky náročných odvětví. „Snižování emisí je nutné, my ho podporujeme a daří se nám v něm, ale bez realistických podmínek a férového financování není transformace možná.“

Férové financování není možné. Uhlíková daň se vybere od všech ve výši, kterou určí „trh“, ale přidělí se jen některým podle úředního rozhodnutí. Do toho přišel ještě ministr financí Zbyněk Stanjura s nápadem, že by ETS2 pro členské státy bylo dobrovolné.

Ani poslanci Evropského parlamentu nezůstali pozadu. Že prý vysloví nedůvěru předsedkyni EK paní Ursule z Leyenů, a to ještě dříve, než budou o novém nekarbonizačním závazném cíli hlasovat.

Ve věci důvěry už podnikatelé bývají hbitější i konkrétnější. Po zvolení Leyenové za předsedkyni se loni 13. srpna prudce propadl index důvěry institutu ZEW na 19,2 bodu ze 41,8 bodu v červenci. Uvidíme, co se s důvěrou stane tentokrát.

Je zbytečné se teď politicky dohadovat, kdo české přijetí Zeleného údělu a jeho prováděcího předpisu Fit for 55 zavinil. Na každý průšvih jsou potřební nejméně dva: jeden, který to vymyslí, a druhý, který to schválí. Nynější česká vláda ctí toto pravidlo a s ničím samozřejmě nehne.

Protože za prvé: nelze dohledat případ, kdy by Evropská komise od nějakého svého záměru upustila. Za druhé: proti fanatismu se musí postupovat urputně, ne krčením ramen a rozhazováním rukama.

Psáno pro Svět hospodářství